Dobře zná fotbal zevnitř, vždyť byl jeho aktérem. Teď však vůči němu Marcel Chládek vystupuje jako ministr školství a musí se vymezit vůči jeho největším problémům. Ačkoli sám působil jako rozhodčí, vidí, že jedním z těch nejpalčivějších je působení mužů s píšťalkou či praporkem ve funkcích na všech úrovních. „Jak předseda, tak místopředsedové si to musejí uvědomit, ať už chtějí nebo ne,“ říká.
Ještě z kariéry sudího zná kritizovaného fotbalového bosse Romana Berbra. Marcel Chládek však odmítá, že by místopředseda FAČR mohl z kontaktů s ním a z jeho nynější funkce těžit. „Zástupcem fotbalu je pro mě předseda,“ tvrdí ministr školství.
Nedávný ligový hit Sparta-Plzeň rozhodovali sudí ze Španělska. Není to symbol nedůvěry, která fotbalové prostředí charakterizuje?
„Ano, je. Ve fotbale je velká nedůvěra lidí mezi sebou. Když přitom rozhodčí Pavel Královec pojede pískat někam ven, nebudou s ním mít jediný problém. Řada našich sudích ostatně už v minulosti říkala, že raději jezdí pískat do zahraničí. Nemyslím si ale, že je špatně, když k nám někdy přijede rozhodčí z ciziny, a český zase vyrazí ven. Je tam určitý odstup, na zahraničního sudího se lidé paradoxně dívají jako na odborníka.“
Domácí rozhodčí se však prý zápasu Sparty s Plzní báli…
„Slyšel jsem o tom. Hodně jich podléhá tlaku a možná se bojí i odpovědnosti. Myslím si, že je to otázka věku, protože máme čím dál mladší rozhodčí, nemají tolik zkušeností. Problém je i v rozhodování asistentů. Odráží se v tom všem i skutečnost, že pro mnoho kluků je působení ve fotbale jediná kariéra, nedělají nic jiného. Mají strach, bojí se, protože je to v podstatě jejich živobytí, nebo mají navíc jen nějaký přivýdělek. A to je špatná cesta.“
Setkal jste se jako rozhodčí někdy s nekalými praktikami?
„Během celé kariéry jsem se snažil pískat, jak nejlépe umím a jak jsem utkání viděl. Tím, že jsem zároveň závodně běhal, bylo pro mě pískání doplňkem a koníčkem. Několikrát se mi stalo, že jsem byl přesvědčen, že jsem měl stoprocentně pravdu, i když byly určité tlaky na to, kdo má vyhrát – ve smyslu Bylo by dobré, kdyby domácí vyhráli. Ale já jsem je nevyslyšel.“
A pokud jde přímo o korupci?
Ne, ne, ne. Vyšší soutěže už jsou pod drobnohledem. Když jsem byl ve druhé lize, dokonce jsem slyšel, a nevím, jestli to byla fáma, nebo ne, že jeden člověk, který měl vliv na postupy a sestupy, řekl: Ten Chládek pro nás není přijatelný, protože když je zapotřebí někde něco ohnout, on to neudělá. Nechci jmenovat, protože už ve fotbale není. Vzpomínám si i na utkání, po kterém jsem nesouhlasil se známkou delegáta, podle mého názoru byla penalta, proti preferovanému, domácímu klubu, a ten kvůli ní prohrál. Dostal jsem stop, odvolal jsem se, ale dopadlo to tak, že ze mě chtěli ještě udělat blbce, ukázat mi, že jsem neměl pravdu. Byl to jeden z momentů, kdy jsem si říkal, že tohle už asi nemám zapotřebí.“
Nakolik je pro vás jako pro ministra fotbalové prostředí důvěryhodné?
„Fotbal je odrazem společnosti. Na druhé straně u nás je každý odborník na školství a na fotbal. Takže na ně máme deset milionů expertů. Je jeden problém a asi je spojen s tím, jak je fotbal velký. Oni ventilují vnitřní problémy velmi často navenek. A priori vidí za vším úmysl. Mám trochu výhodu, velmi rychle poznám, jaký měl rozhodčí záměr, jestli je chyba úmyslná, nebo ne. Bohužel řada diváků to nerozliší, a myslí si, že každá chyba je úmyslem. Přitom chyby, které jsem viděl, pramenily z neumění. Další problém je, že rozhodčí pískne začátek utkání a už na něho lidé řvou. Hodně tomu nahrává prostředí, ne každé hřiště je vybaveno na úrovni. V tom je hokej vpředu.“
Jak často navštěvujete zápasy, abyste měl přehled?
„Kam chodím pravidelně a vnímám to jako fanoušek, je reprezentace. Dokonce jsme zavedli tradici, že zajdu den před utkáním na večeři a snažím se hráče motivovat…“
…myslel jsem, že vzdělávat. Že byste jim dal nějaký test…
„Velmi rád s nimi mluvím a dozvídám se i věci ze školství. Třeba pan Brückner si neustále stěžuje, že musí vnuky učit láčkovce a že je to k ničemu. (směje se) Reprezentace je pro mě velmi důležitá, je to výkladní skříň, ale když jdu na fotbal, tak raději na nižší soutěž. Chodím na divizi, krajský, okresní přebor, záleží, jakou tam mají klobásu… Navštěvuji utkání i ve svém regionu, logicky chodím na tu nejvyšší, divizi v Novém Strašecí, kde jsem vystudoval gymnázium, krajské přebory jsou v Rakovníku, za který jsem chytal. Když mám čas, zajdu i na žákovská nebo dorostenecká utkání, ale i na okres. Pravidelně se potkávám s předsedou fotbalové asociace, stejně jako s předsedy jiných velkých svazů a zastřešujících organizací, a informuji ho o tom, kde jsem co viděl. A řekl jsem mu někdy i natvrdo, co se mi nelíbilo. “
Co vás nadzvedlo natolik, že jste se kvůli tomu na Miroslava Peltu obrátil?
„Jediné, co se mi opravdu nelíbilo, a nevím, kdo za tím stál, bylo sesekání čtyř klubů jen proto, že podpořily před volbami předsedy v roce 2013 Markétu Haindlovou. Jedním z nich bylo i Nové Strašecí. Shodou okolností jsem na tom utkání byl a viděl jsem řezničinu, která s fotbalem nemá nic společného. Musím se přiznat, že dodnes nepřenesu přes srdce, že když jsem se šel pozdravit s bývalými kolegy a delegátem, tvářili se, že se nic neděje. Během čtvrt hodiny jsem poznal, o co jde. Kvůli zachování zdraví jsem odešel asi už v patnácté minutě, bylo evidentní, jak to dopadne. Bylo mi to jasné dříve než některým divákům, byl jsem jeden z prvních, kdo odešel, a následovali další. To jsem ještě nebyl ministrem, ale panu Peltovi jsem řekl, že takové praktiky tady prostě nebudou. To prostě nejde. Ozval se i bývalý ministr Kuba.“
Tyto události jsou spojované s nynějším místopředsedou asociace Romanem Berbrem.
„Ptal jsem se přímo předsedy Pelty, protože to bylo spojeno s jeho kandidaturou. Sám byl rozčilen, říkal, že s tím nechce mít vůbec nic společného, že žádný takový pokyn nevydal. A já tomu pevně věřím. Nechtěl jsem do toho jinak vstupovat, ani jsem se neptal Nového Strašecí, proč Markétu Haindlovou nominovalo.“
Romana Berbra jste poznal už jako rozhodčí. Jaké máte vztahy?
„Poznal jsem ho v době, kdy jsem začal působit v západních Čechách. Byl předsedou tamější komise rozhodčích a ještě pískal ligu, pak začal dělat předsedu plzeňského fotbalového svazu. Neprobíhá mezi námi komunikace tak, že bychom se pravidelně scházeli. To jsme mimochodem nedělali ani předtím. Pro mě je partnerem předseda svazu. Romana Berbra vidím třikrát čtyřikrát za rok na nějaké akci, na valné hromadě nebo na zápase reprezentace.“
Víte o jeho praktikách nebo měl jste o nich někdy alespoň pochyby?
„V jakém smyslu myslíte?“
Ve smyslu ovládání rozhodčích na všech úrovních, vlivu na postupy a sestupy v soutěžích, vytváření chobotnice, která zasahuje do všech oblastí…
„Nemůžu dát na to, co se povídá. Devadesát procent toho zpravidla není pravda. Je to ve stylu Jedna paní povídala. Nezažil jsem, že by na mě jako na rozhodčího tlačil. Byl jsem od Plzně trochu dál, dělal jsem si svoje běhání. Ani ve vyšších soutěžích jsem nebyl svědkem toho, že by vyloženě přišel funkcionář na úrovni komise rozhodčích nebo české řídící komise a řekl: Já bych chtěl, potřeboval bych… Ani já to nikdy nedělám.“
Předpokládám, že Taťko Romanu Berbrovi, jako někteří sudí či funkcionáři, neříkáte…
(směje se) Taťko mu určitě neříkám. Vždy se snažím být ke každému objektivní, hledat pozitivní i negativní stránky. Ty druhé jsou samozřejmě hodně medializované, ale pravdou také je, že Roman Berbr je fotbalu hodně oddaný. A velmi mu rozumí. Je to také velký dříč. Mluví se o tom, kdo ovládá valné hromady a podobně, o funkcionářských soubojích. K tomu mám stanovisko ne jako ministr, ale jako Marcel Chládek: Tak se Romanu Berbrovi někdo pojďte postavit, nasaďte sami aktivitu, energii do toho prostředí a v těch volbách ho poražte. Ale pokud naprosto v pořádku proběhnou a vzejde z nich nějaký předseda a místopředsedové, pro mě je to – a teď se vracím do pozice ministra – regulérní vedení.“
To chápu, ale Roman Berbr má i díky armádě bývalých či současných sudích takovou moc, že prakticky není možné se mu ve volbách postavit.
„Zaznamenal jsem, že se diskutuje o tom, že do funkcí ve fotbale hodně vstupují rozhodčí. To už nevím, jestli je dobře, aby jich v nich bylo takové množství. Je to duplicita. Objevily se dokonce i názory, že funkcionářem by neměl být ani bývalý rozhodčí, ale tomu nemůžeme bránit. Obecně si myslím, že to škodí fotbalovému prostředí, a musí si to uvědomit jak předseda, tak místopředsedové, ať už chtějí nebo ne. Minimálně to nepůsobí dobře.“
Pokud je v nějaké vyšší funkci aktivní rozhodčí, tak je to jasný střet zájmů. Souhlasíte?
„Konkrétně tohle fotbalu škodí, není to dobré. Přinejmenším mediálně. Je to jedna z věcí, která může být lehce zneužitelná, může být použita už jen v nějakém slovním souboji. Pamatuji si, že pokud někdo pískal ligu, využívaly se jeho zkušenosti třeba na okresní úrovni, ve funkci předsedy komise rozhodčích. Byl to zkrátka někdo, kdo píská vyšší soutěž a poradí jim. To je logické. Ale vím, že probíhají debaty, jestli někdo nezískává výhodu tím, že je předsedou krajského svazu a zároveň rozhodčí. Je pravdou, že u člověka, který chce pískat, postupovat v kariéře, je v nějaké funkci a má hlas jako delegát, závan střetu zájmů určitě existuje. Oproti tomu kdo na krajské či okresní úrovni nemá ambice postupovat dále, tak ať klidně funkcionáře dělá. Obecně si myslím, že je daleko lepší, když ve funkcích funguje někdo, kdo má kariéru za sebou. Ale jako ministr nemůžu a ani nechci zasahovat do chodu jednotlivých svazů, jsou autonomní.“
Můžete nicméně dát alespoň doporučení…
„S panem předsedou jsme se na tohle téma jednou bavili a měl jsem pocit, že to jako problém vnímá.“
Považujete vedení českého fotbalu za seriozní?
„Co se týče pana předsedy Pelty, z jednání s ním mám velmi dobrou zkušenost. Přijde mi jako člověk, který drží slovo, nestalo se mi, že by ho porušil. Bavíme se hodně o transparentnosti fotbalu. Myslím, že udělali velký kus práce, co se týče členské základny. Fotbal byl jedním z prvních sportů, který šel na tvrdá data. Bohužel některé jiné ho zatím nenásledují. Mám takový pocit, že vůči panu předsedovi je to mnohdy nespravedlivé. On je v podstatě vždycky otloukánek. Někde se něco stane a hned lidé začnou skandovat Pelta ven! a tak dál. Fotbalové prostředí samozřejmě musí dělat někdo, kdo ho zná.“
Je to opravdu nezbytná podmínka?
„Nemusí to být podmínka, ale je to výhoda. Ideální by bylo, kdyby to byl někdo, kdo má určité zkušenosti s fotbalem, ví, jak funguje, poté působí v jiných vrcholných funkcích, jedno, jestli manažerských, politických nebo dalších, a pak řekne: Ano, půjdu do fotbalu jako předseda. Zná prostředí, ale má odstup. Nebo je druhá alternativa: může to být člověk, který alespoň musí znát pravidla, minimálně na rekreační úrovni ví, co s balonem, když mu ho někdo přihraje, ví, co je to ofsajd, rozumí fotbalu – ovšem nemusí být nutně bývalý hráč, trenér, funkcionář nebo rozhodčí. A měl by mít jako pravou ruku někoho, kdo prostředí zná a rozumí mu.“
Není tohle zásadní problém pro kohokoli, kdo přijde do fotbalu zvenčí? Že se musí spolehnout na prověřená, ale i provařené jména?
„Takový člověk si může vybrat, koho chce. A měl by mu věřit. Že pracuje pro něho, že informace od něho jsou pravdivé. Kdyby byl v prostředí, které nezná, sám, udělají si z něho kašpárka. V podstatě ho obklíčí, bude loutkou, nebude umět reagovat. Nebude znát vnitřní chody. Fotbalové prostředí má léta zažité procesy, stačí, když budete kandidovat na předsedu okresního svazu a zjistíte, že tam léta fungují mechanismy a přátelské vazby. To neznamená automaticky něco špatného. Na druhé straně se vracíme ke vstupu rozhodčích do funkcionářských pozic.“
To, že místopředseda FAČR Roman Berbr pracoval pro StB, a ještě se k tomu hlásí, ho ve vašich očích nediskvalifikuje?
„To je věc fotbalového prostředí. Nechci se vyjadřovat k ostatním lidem, u mě debata končí na úrovni já – předseda. On je pro mě zástupcem fotbalu. Ať si jím fotbalové prostředí zvolí kohokoli, budu s ním komunikovat, a to z jednoho prostého důvodu: on zastupuje celou členskou základnu. Všem šéfům svazů jsem řekl: Nejsem schopen mluvit se třemi miliony sportovců, ale s jejich předsedy. A pokud ke mně nepřenesou informace a správně nefungují, je to problém váš.“
Zneklidňují vás zprávy o tom, že je mocensky zneužíváno přerozdělování státních dotací? Zrovna Roman Berbr byl z něho obviněn.
„Nemůžu ručit za to, co říká Pepa Frantovi, ale pokud by se objevilo podezření, že se jednalo o peníze od státu, i kdyby se rozdělovaly prostřednictvím svazu, nařídil bych kontrolu. Posílám ji na všechny svazy včetně fotbalového, probíhají periodicky. Když se o něčem dozvím, přijde mi anonym, nechám to prověřovat. Tím nevyzývám k tomu, aby mi masy psaly anonymy… Kontrolu jsem poslal kvůli kauze Růžička i na hokej, byť to nejsou peníze státu. Nemyslím si, že se v inkriminovaném období 2012-2014 něco problematického najde, ale budeme mít jistotu, jak byly prostředky vynaloženy, zda to bylo v souladu se zákonem.“
Máte aktuálně nějaký důvod pro přísnější kontrolu peněz ve fotbale?
„Za poslední rok a čtvrt jsme udělali velký kus práce, co se týče transparentnosti financování a jednotlivých kroků. Mimochodem, fotbal je kvůli mně bit, všichni o každém mém kroku řeknou: To je proto, že je jeho fanouškem… Jenže peníze dostává také z toho důvodu, že má jasnou strukturu a členskou základnu, která je největší. Má i nejvyšší počet klubů, je poměrně úspěšný. Podle úředníky nastavených kritérií patří mezi přední sporty. Sport je jinak dlouhodobě podfi nancovaný, chci navýšit rozpočet na příští rok, ideálně o tři miliardy. Trend, který hodlám nastavit, je daleko větší procento peněz na mládež a malé jednoty. V každém případě ale stát musí zajistit reprezentaci, ať už dospělou nebo mládež. To jsou čtyři oblasti, které chci, abychom zafi nancovávali.“
Co by pro vás bylo důvodem zasáhnout ve fotbale? Třeba další kauza typu Nové Strašecí?
„To by se nemělo opakovat. Kdyby to mělo být pravidlem, myslím si, že už by do dění ve fotbale měl vstoupit stát, protože on to financuje. Obecně nechci ze strany politiky do sportovního prostředí zasahovat. Nejsme banánová republika. Ale pokud bych byl svědkem nějakého zářezu, minimálně bych informoval pana předsedu. Všude, kam přijdu, říkám: Upozorňuji vás na jednu věc – kdybych byl svědkem nějaké nepravosti, tak proti tomu razantně vystoupím.“
Byl jste k tomu někdy blízko?
„Musím říct, že už se nic takového neděje. A co bych chtěl ocenit, zdá se mi, že výkonnost rozhodčích roste. Alespoň jsem v poslední době nebyl svědkem nějakého řeznického zákroku. V nižších soutěžích jsem nezažil jediné utkání, které jsem navštívil, kde by rozhodčí poškodil jednu nebo druhou stranu.“
