Je jako dvojitý agent. Nebo jako Jekyll a Hyde. Akorát ne v jednom těle, spíš se postupně změnil. Z kreativního a někdy laxního záložníka je středopolař hrubšího zrna, co ve Slavii hraje odzadu a chodí do soubojů. „Hraju jiný styl, je to potřeba,“ připouští Josef Hušbauer. Už ne tolik špílmachr, jako spíš pracant.
Jeden skluz. Druhý skluz. Jeden hlavičkový souboj. Druhý... A div je, že se pod takové zákroky podepisuje někdo, kdo se podobnému projevu v minulosti obloukem vyhýbal. Josef Hušbauer si ve Slavii vybral jinou roli.
Zjednodušeně řečeno - je z něj teď zkrátka jiný hráč. Vyplývá to za a) z průměrného postavení na hřišti, trenér Dušan Uhrin ho zasunul hlouběji do pole. A za b) asi i z vlastního hledání sebe sama, aby se 26letý záložník po velké výkonnostní odmlce stal platným a důležitým členem sestavy.
Ta změna jako by přišla právě s tím herním úpadkem. Po produktivním období, tehdy, kdy se jeho mimořádně ladný styl stal jedním z hlavních symbolů sparťanského titulu v sezoně 2013/2014, se vydal na italské angažmá do Cagliari. A vrátil se ani ne tak zničený, jako spíš zklamaný z nepovedené zahraniční zkušenosti a přinejmenším poloviční svým projevem.
Začal dělat to, co mu hodně lidí vyčítalo
Ve Slavii to ze začátku taky šlo kostrbatě. Než si našel místo. „Hraju trochu jiný styl, důrazněji, což po mně i trenér chce,“ přiznává Hušbauer, kudy se vydal.
Není to podhrotový hráč, který by měl na bedrech každou klíčovou přihrávku. Dneska spíš spojuje zálohu a útok skrz velmi poctivou obrannou práci, kterou nastavuje rozehrávkou.
„Je to můj záměr. Prostě jsem chtěl hrát důrazněji, což mi dost lidí vyčítalo, a budu tak hrát i dál. Vyhovuje mi to, nemám s tím problém,“ říká 26letý záložník. Do Edenu ho totiž přivedlo vedení jako velkou posilu, která bude dávat góly jako tehdy ve Spartě. Jenže to se vůbec nedařilo.
Teď už se nějaká vlaštovka občas uchytí jako třeba naposledy proti Riu Ave, což se ukázalo jako naprosto zásadní moment v boji o postup. Hušbauer se v odvetě 3. předkola Evropské ligy sice vrátil do pozice podhrotového hráče, ale šlo spíš o taktický záměr, kterým chtěl Uhrin víc zhustit střed hřiště pracovitými hráči. Je pravděpodobné, že od příště se zase vrátí na post vedle Tomáše Součka.
„Já bych sám byl radši, kdybych hrál víc na balonu, nemusel se do toho pouštět tolik důrazně, ale Slavia hraje trochu jinak, jdeme víc z bloku, je to potřeba,“ vysvětluje, že se snaží obětovat pro úspěch týmu.
Pomáhá tím především ale i sám sobě. Z trápení se stala radost ze hry, i když to teď musí bolet.
