V lize zaznamenal pátý gól, ale vůbec poprvé se trefil v dresu pražské Sparty. Útočník Matěj Pulkrab v roli střídajícího hráče pomohl k vítězství 3:0 nad Jabloncem a nahlas se přihlásil o místo v sestavě. „Je tady velká konkurence, ale třeba se tam jednou dostanu,“ plánuje devatenáctiletý odchovanec letenského klubu
Je to velký rozdíl vstřelit ligový gól za Liberec a za Spartu?
„Vzpomínám, že když to na mě ve Slovanu letělo, tak jsem se pořádně třásl. Teď to bylo takové rychlejší, že jsem neměl čas na přemýšlení a prostě jsem tam vletěl. Přihlásil se o centr, hledal místo na přední tyči a Kara (Vjačeslav Karavajev) to parádně trefil. Mně se naštěstí podařilo míč krásně líznout tak, že spadl do brány.“
Jaký je to pocit?
„Krásný! Už když jsem byl v dorostu Sparty, tak jsem mockrát říkal, že můj největší sen je vstřelit branku na Letné a pomoci k vítězství. A potom to oslavit s fanoušky.“
Tu gólovou oslavu jste si vymyslel sám? (Boxování u rohového praporku)
„Ne, viděl jsem ji u Rooneyho. Není to sice můj oblíbený hráč, ale ta oslava se mi líbila.“ (směje se)
V lize máte bilanci osm zápasů, pět gólů. To je na devatenáctiletého útočníka celkem slušné, ne?
„A to mi jeden gól neuznali! (směje se) Navíc je to vlastně pátá střela v lize a pátý gól. Když se nad tím teď zamyslím, tak je to celkem vtipný. Je to každopádně dobře, tohle mi zvedá sebevědomí.“
Od trenéra Zdeňka Ščasného jste dostal důvěru už v Dánsku, líbil jste se mu, nyní jste naskočil znovu. Dá se říct, že pomalu začínáte bojovat o základní sestavu?
„O tom bych zatím nechtěl mluvit. Máme tady Lafiho (Davida Lafatu), který dal Jablonci zase dva góly. Takže nevím. Ale je dobře, že jsem dal první gól. Mně jako útočníkovi se vstřelené branky počítají a záleží na tom, jak to bude dál. Třeba se tam jednou dostanu.“
V úvodu sezony jste přitom vůbec nehrál. Nebyl jste z toho trošku nervózní?
„Měl jsem nějaké zdravotní problémy a prostě jsem čekal, až přijde šance. Věděl jsem, že ji budu muset chytnout za pačesy. Přece jenom jsem ve Spartě, kde je obrovská konkurence. Musím hrát opravdu dobře, abych se na hřiště dostal.“
Hodně se také řešilo, že byste mohl odejít na hostování...
„Ale když jsem dozvěděl, že bych mohl dostat šanci ve Spartě, tak jsem chtěl zůstat a porvat se o ni.“
Jste nyní rád, že jste nikam neodešel?
„Teď jo. Kdybych zůstával na lavičce a chodil hrát za juniorku, tak bych z toho byl asi zklamaný. Ale když dostávám šance, tak je to úžasné.“
