Slavii má vrytou pod kůží. Možná je i součástí jeho DNA. Aby ne. V jedenácti zápasech ji také Martin Poustka (40) vedl jako hlavní trenér v lize. S dorostem pak v Edenu slavil titul. Pohádkový příběh už je řadu měsíců pryč a slávistický srdcař maká jako manažer v jedné sportovní agentuře, a když je třeba, bez mrknutí oka pracuje pro Spartu. Je profesionál. Jako trenér pak zvedá v divizi Motorlet. „Všude chcete po hráčích maximální koncentraci a chuť se zlepšovat,“ říká.
Zarputilost buldoka a k tomu láska ke Slavii. Od osmi let, kdy ho do starého Edenu přivedl kamarád, to prostě nemohlo být jinak. Ale ono je. Minimálně s tou kšiltovkou. V roli manažera agentury Global Sports Martin Poustka poznal, že to jde i bez ní. Povinností má mraky, stejně ale stíhá i trénovat v divizním Motorletu, mezi amatéry. O střetu zájmů kvůli souběhu funkcí prý ale nemůže být řeč. „V týmu nemám žádného hráče, který by byl klientem naší agentury,“ tvrdí.
Fanoušci vás mají spojeného především se Slavií, kterou máte v srdci. Přesto se vaše cesty rozešly, byl jste překvapený?
„Skončila mi smlouva. Přišlo nové vedení, které mělo jinou vizi a místo mě nastoupil k dorostu jiný trenér. Nebyla mi nabídnuta jiná spolupráce. Možná to souvisí s tím, že jsem byl blízký spolupracovník Karola Kisela, možná to souvisí s tím, že jsem dělal asistenta Alexi Pastoorovi. To je výborný chlap a trenér, což momentálně dokazuje v nizozemské Spartě Rotterdam. Tehdejší doba nebyla ve Slavii jednoduchá. On tehdy jen nepřišel ve správnou chvíli. Možná jsem skončil i proto, že za šest let působení jsem tam dosáhl něčeho, čeho tam někdo, a to mluvím s pokorou, protože jsem nikde na dveře neťukal, nedosáhl. Byl jsem u titulu devatenáctky, pracoval pro skautské oddělení a přes rezervu jsem byl nakonec převelen k áčku.“
Konec přišel i přes zmíněné úspěchy. Byla to cenná, nebo spíš bolavá zkušenost?
„V jedenácti kolech jsem Slavii vedl jako hlavní trenér. Pro slávistu jako takového to byly ohromné zážitky. Vést tým v derby doma ve vyprodaném Edenu proti Spartě a být krůček od tří bodů, to je nezapomenutelné. Necítím k někomu křivdu kvůli tomu, že jsem ve Slavii skončil, získal jsem tam spoustu zkušeností manažerských i trenérských. Pracoval jsem s lidmi, kterých si nesmírně vážím. Viděl jsem samozřejmě pracovat i lidi, kteří jsou podle mého přeceňovaní.“
Prozradíte, koho máte v tom posledním případě na mysli?
„Nechci jmenovat. Od toho jsou ve Slavii kompetentní lidé, aby si vybrali nejlepší pracovníky. Nechci říct, že jsem dokonalý. I já dělám chyby. Na druhou stranu se z nich snažím poučit. Vůči Slavii necítím zášť. Naopak. Jsem jí vděčný za příležitost. Za těch šest let, kdy jsme zažívali i hodně těžká období, když pět měsíců nedostáváte výplatu a stejně pracujete na sto procent. Dneska jsou možnosti daleko větší a já doufám, že s nimi začnou v klubu nakládat tak, aby se Slavia vrátila na úroveň, kam patří. Samozřejmě jí pořád fandím a chodím se na zápasy dívat.“
Co vám dala pro další trenérskou činnost spolupráce s Alexem Pastoorem?
„Dělal jsem fotbal v angličtině, to byla hodně velká zkušenost. A taky bylo zajímavé vnímat fotbal z pohledu, jaký má zahraniční trenér, který má ve své zemi jméno. Pochytil jsem od něj řadu inspirací, do současnosti jsme přátelé. V průběhu jara jsem byl dvakrát v Rotterdamu. Jednou na zápase druhé ligy, když bojovali o postup. Potom na týdenní stáži se čtyřmi talentovanými hráči z Čech, které jsme tam v rámci spolupráce vzali, aby měli možnost trénovat právě pod Alexem.“
Nedělal jste si z něj legraci, že z pražské Slavie přešel v Nizozemsku do Sparty?
„Ne. Ty kluby jsou nejstaršími ve svých zemích, je tam určitá podoba. Dres Sparty je taky červenobílý, i když připomíná spíše Žižkov. Alex tam má dobrou pozici.“
Nakazil jste se od nizozemského kolegy útočným stylem?
„Liga je tam založena víc na útočení. Mají pozice, které se tam přebírají snad geneticky. Týká se to křídelních hráčů. Alex se něco podobného pokoušel praktikovat i tady, ale v rozjeté soutěži to nebylo možné do hráčů tak rychle dostat. To by se rovnalo zázraku. Bojoval s jazykovou bariérou. Hra se pak ubírala jiným směrem a on nebyl ztotožněný s fotbalem, kterým se Slavia prezentovala.“
Trenér Pastoor odešel, pak jste v klubu skončil i vy. Dal jste si od trénování chvíli pauzu?
„Byla tady agentura Global Sports, která mohla začít fungovat ve chvíli, kdy Pavlu Zikovi vypršela konkurenční doložka, kterou měl po prodeji svého podílu v tehdejší firmě. To se stalo v srpnu 2015. Od té chvíle jsem oficiálně začal pracovat pro GS. Následně v průběhu října jsem začal vypomáhat v Povltavské akademii.“
To byl tedy trenérský sešup…
„Civilně jsem měl práci u Global Sports a tohle bylo navíc. Projekt je tam postavený na fotbalovém rozvoji a sdružování dětí regionu Povltaví a má smysl. Někdo ho podceňuje, ale už se tam vyprodukovali hráči pro národní mužstvo. Michael Hönig, ročník 2000, Alex Bárta, ročník 2001. Jsem přesvědčený, že tam jsou i další kluci, co mají ambice prosadit se výš.“
Spartě dohodil talenty
Ale vy jste tam nezůstal a odrazil se zase výš. Proč jste se rozhodl pro divizní Motorlet?
„Jsem rodák z Jinonic, hrál jsem tu i trénoval, a v závěru minulé sezony mě oslovili, zda bych nechtěl trénovat divizi. Finální rozhodnutí podléhalo schválení mých šéfů v zaměstnání. Jsem rád, že to povolili. Svou roli sehrál i faktor táty, který v Jinonicích žije a na fotbal tam i chodí. Pořád se cítím víc jako trenér, i když je to na úrovni amatérského fotbalu.“
Jak se to dá všechno skloubit s prací manažera?
„Je to časově náročné, odnáší to rodina, syn Matouš. Dělám to dva měsíce a syn mi roste pod rukama. Skloubit se to dá, ale při kolizi má přednost civilní zaměstnání, stejně to mají i hráči.“
A co když si někdo řekne, že u vás dochází ke střetu zájmů, když fungujete jako trenér a manažer, takže máte proti konkurenci výhodu…
„To bych neřekl. Ani jeden z kluků naším klientem v agentuře není. Může se stát, že to někoho okolo napadne. Těžím z toho, že mám o hráčích přehled. Některé jsem i dřív trénoval, s některými udržuju přátelské vztahy. Když se rodil můj přesun do Motorletu a řešily se pozice, kam bychom hledali posily, tak člověk logicky přijde se seznamem hráčů, které zná. Herně i charakterově.“
Na úrovni divize to nejspíš jde, ale co výš?
„V první a druhé lize by to nešlo. Faktory, které ovlivňují úspěch a neúspěch, trenérovi nedovolují, aby si nějak ulevoval a třeba nebyl na tréninku. Musí se plně koncentrovat na svoji činnost. Nedovedu si představit trenéra v první či druhé lize, který by to kombinoval s jinou činností.“
Kdyby přišla nabídka k trénování. Co by u vás v takové chvíli dostalo přednost?
„Cítím se více trenérem. Nechci, aby to vyznělo z mé strany jako inzerát, ale trénování mě baví. Věřím, že jsem v trenérské kariéře neřekl ještě poslední slovo a i tady v Motorletu odvádím nějakou práci, kterou ale musí ocenit jiní. Dělám ji tak, abych se s klidným svědomím mohl sám sobě podívat do očí a udělal maximum, aby se práce vydařila.“
Slavia hledala nástupce za Dušana Uhrina. Nečekal jste ve skrytu duše, že se ozve telefon?
„Už tehdy, když jsem Slavii trénoval, tak jsem říkal, že nejsem trenér, který by měl nést to břemeno historie, tradice a úspěchu tak významného klubu, za jaký Slavii považuji. A nic se na tom nezměnilo ani nyní. Na to, abych mohl trénovat prvoligovou Slavii, tak mi chybí patřičná praxe v jiném klubu na úrovni profesionálního fotbalu.“
A co do budoucna?
„Jsem slávista a tím i zůstanu. Proč ne. Jednou třeba, až budu mít tu praxi a budu prokazovat své úspěchy na jakékoliv úrovni profesionálního fotbalu. Bez toho to nejde. Není možné, aby se na základě úspěchu v divizi někdo posunul na post trenéra Slavie. Myslím, že teď v klubu vybrali dobrého kandidáta, slávistu a navíc pozitivního člověka. Věřím, že se Jardovi Šilhavému podaří postupnými kroky dostat Slavii tam, kam patří.“
O Slavii básníte. Teď jste měl jako manažer na starosti hráče z Afriky, které získala Sparta…
„Agentura Global Sports zastupuje víc hráčů ze Sparty než ze Slavie. A občas se taky s kluky hecujeme, ale v této práci se musíte chovat nezávisle. To se snažím plnit. Při cestě na Strahov beru, že mě vnímají jako bývalého trenéra Slavie. To mi nikdo neodpáře a já ani nechci. Ale nevidím v tom problém. Milerádi, jako když se teď povedlo přivést dva talentované africké hráče do Sparty, přivedeme talentované hráče do Slavie. V první řadě musí projevit zájem klub.“
Fandové Slavie si vás pamatují s kšiltovkou na hlavě. Po té ale není ani památky. Jak se vám změnil život, je z vás takzvaný „kravaťák“?
„Můžu chodit i v neformálním oblečení. Ale je pravda, že kšiltovku použiju už jen v době, kdy je třeba slunečno při tréninku, nebo při sledování zápasu, aby mi sluníčko nesvítilo do očí. Je to jinak, přišel čas na změnu.“ (směje se).
