Způsobil velký poprask, jde o nevšední úkaz v české fotbalové reprezentaci. Zdá se, že Lukáš Droppa ale má svůj život v hlavě srovnaný. Sedmadvacetiletý záložník ruského Tomsku po příletu na sraz národního týmu vyprávěl i o tom, jak ho zastihla nečekaná pozvánka od trenéra Karla Jarolíma a jak ho zklamala Sparta, kde coby kapitán týmu do 19 let nedostal pořádnou šanci prosadit se v prvním týmu.
Už jste vstřebal překvapivou nominaci?
„Ještě jsem neměl co vstřebat, pořádně jsem se nezastavil. Po dvou dnech jsem se aspoň vyspal, nějakých osm hodin. Jinak jsem neměl čas přemýšlet o tom, jestli budu hrát a jaký je to pro mě úspěch. Nemám čas z toho být ani nervózní.“
Váš příběh, jak se z hráče, který byl v létě bez angažmá, stal reprezentant, je takřka pohádkový. Jak jste se vůbec dostal do ruské ligy?
„Poslední roky jsem si prožil krušné časy. V Rumunsku se to točilo kolem peněz. V létě jsem za pomoci Asociace hráčů rozvázal smlouvu, vyvázal se z klubu a byl jsem bez angažmá. Ale nebylo to tak, že bych neměl nabídky. Mohl jsem se vrátit do Polska, byla možnost jít do Česka do dobrých klubů. Ale od první chvíle, kdy jsem se dozvěděl o šanci jít do Ruska, preferoval jsem Rusko. Kvůli tomu jsem některé kluby odmítal, měsíc jsem čekal, jestli to vyjde. Nebylo to tak, že bych byl nezaměstnaný a bál se o angažmá.“
Proč jste zvolil Rusko?
„Bral jsem to tak, že ruská liga je silná a je to pro mě zase krok dopředu. Kluby měním poslední dobou ob rok, snažím se jít do lepšího a lepšího klubu, učím se u toho jazyky. Když jsem šel z Baníku, byl to klub, který na tom v tu dobu byl hodně špatně. V Polsku to pro mě byl velký krok dopředu. Najednou jsem byl v klubu (Slask Wrocław - pozn. red.), který fungoval, v tu dobu jsme hráli asi nejlepší fotbal v Polsku. Skončili jsme na čtvrtém místě, ale s mistrovskou Legií jsme byli vyrovnanými soupeři. Pak jsem udělal krok dopředu do Rumunska, jeho liga je techničtější a rychlejší, je tam strašně moc zahraničních hráčů, kteří mají kvalitu. Ruská liga je silná po všech stránkách, proto jsem teď preferoval ji.“
Většina fotbalistů ale touží po západních ligách…
„Beru to, co je v mých možnostech. Rok a půl zpátky jsem měl možnost jít do Španělska, mluvilo se o Malaze. Vyjednávalo se, bohužel to trošku smolně nevyšlo. Šance v tu dobu byla, teď v létě už asi ne. Z rumunské ligy je spíš šance dostat se do Ruska, Turecka, tam to oni sledují. Hrál jsem v kvalitní Pandurii, ale nečekal jsem, že mě vezme třeba anglický klub. Beru to krok po kroku.“
Byl jste po příjezdu k reprezentaci nervózní?
„Je docela vtipné, že někteří kluci nevěděli, kde hraju. Ale nejde se jim moc divit. Už tři roky nejsem Česku, navíc nejsem hráč, který by se chtěl nějak zviditelňovat. Soustředím se spíš na sebe. Třeba v Polsku o mně novináři věděli, psali o mně prakticky každý týden. Ptali se mě už rok a půl zpátky za trenéra Vrby , proč nejsem v reprezentaci. Oni si mysleli, že výkony jsem na to měl, já se k tomu nevyjadřoval. Pan Vrba měl k dispozici asi kvalitnější hráče, byl tady třeba Jarda Plašil a další. Teď je to příjemné překvapení.“
Věříte si na základní sestavu?
„Nejsem hloupý, vidím, jací hráči jsou tady na mou pozici. Zatím nevím, v jakém rozestavení chce trenér hrát, jakou použije taktiku. Bohužel se zranil Martin Frýdek, to nás všechny zasáhlo, šlo o nezaviněný střet. Všiml jsem si, že ubyl další hráč na mou pozici, šance je možná o něco vyšší.“
Jaký dojem na vás dělá tým?
„Jde o nově budovaný tým. Dřív byla česká reprezentace strašně silná, měli jsme hodně hráčů v zahraničních top klubech. Teď to takhle není. Je to mladý tým, většina hráčů okolo ročníku 1991, 1992, já už možná patřím věkově ke starším. Uvidí se, jestli se dostaneme na mistrovství světa, což bychom všichni chtěli, což by mohl být vrchol téhle generace. Nebo přijde až na mistrovství Evropy o dva roky později. Tým je mladý, silný, jsou tu kvalitní hráči, ale nikdo nemůže čekat zázraky. I takové Německo mělo v roce 2004 generační obměnu. Změnili kádr a celou filozofii fotbalu, pak se stali nejsilnější fotbalovou zemí. Nevím, jak dlouho to bude trvat u nás.“
Ve Spartě jsem chytil špatnou dobu
Byl jste v reprezentační osmnáctce, devatenáctce, ale dál to nešlo. Proč?
„Můj ročník byl strašně silný, tam hráli Necid , Vácha , Pekhart, na mém postu třeba Hořava. V tu dobu jsem byl kapitán devatenáctky dorostu Sparty, ale většina kluků už hrála ligu nebo byli v zahraničí. Ve Spartě to bylo hrozně složité, nemohl jsem se v tu dobu rovnat Hořavovi, který hrál v Olomouci za áčko, když já jsem byl v devatenáctce. Jednadvacítka byla pro mě nedosažitelná, ve Spartě bylo těžké se propracovat výš.“
Jak to?
„Když jsem končil v devatenáctce, Sparta raději přiváděla hráče jako Kovba, Pečnik, chodili tam hráči za velké peníze, kteří pak nastupovali stejně za béčko a zabírali tam místo jiným hráčům. Asi jsem chytil špatnou dobu, kromě Martina Zemana , který vyletěl už v osmnácti, neměl nikdo z nás v podstatě ani šanci se dostat do áčka. To bylo nereálné, i když jsem byl kapitán devatenáctky, hrál v reprezentaci, šance do áčka prostě nebyla.“
Nezahořkl jste?
„Takhle jsme to nebral. V béčku jsem hrál pravidelně, na to, že vždycky chodilo sedm hráčů z áčka, já byl vždycky mezi těmi třemi, co naštěstí ještě hráli. Ale házeli se mnou po pozicích, středního záložníka jsem hrál minimálně, Byl jsem rád, že vůbec nastupuju.“
Kdy se to zlomilo?
„Vysvobození přišlo, když jsem odešel do Vlašimi a odpoutal se od Sparty. Sparta v tu dobu spoustu talentů zabila, Nechci ty kluky jmenovat, ale byli to nejlepší střelci dorostu, na úrovni, kde je teď třeba Patrik Schick . Sparta je nechala dva, tři roky v béčku, ti hráči pak vyhasli. Já měl štěstí, že jsem odešel do Vlašimi, kde jsem dostal šanci hrát pod dobrými trenéry a dostal se díky tomu do Baníku.“
Uvažoval jste teď o návratu do Česka?
„Měl jsem velice seriózní nabídku z fakt dobrého klubu. Bylo mi hrozně líto, že to musím odmítnout, ale do českého fotbalu se v současné době vracet nechci. V zahraničí si fotbalistů většinou mnohem víc váží, tady spíš lidé jen závidí a nadávají. Chci mít klid, ne, aby na mě lidé hulákali a pískali. Jednou se chci vrátit, ale zatím volím zahraničí. Baví mě, že se učím jazyky a snažím se dostat do lepší a lepší ligy.“
