Je jednou z nejvýraznějších postav ligových trávníků posledních let. Fotbalové hnutí rozděluje na dvě poloviny. Jedni ho milují, druzí mu nemohou přijít na jméno. S Plzní získal čtyři mistrovské tituly. V životopise má ale i kaňky. Vztyčené prostředníčky v duelu se Spartou, bouračka v opilosti a následná vysoce nevhodná oslava gólu v Příbrami. David Limberský (33). Špičkový obránce, zároveň dlouho nezkrotný živel. V sobotu proti Mladé Boleslavi (15.00, PŘÍMÝ PŘENOS na iSport.cz) odehraje 300. ligový zápas. Možná už jich přidá jen pár...
Udělat si ucelený názor na Davida Limberského není jednoduché. Spíš nemožné. Na jednu stranu je to nejlepší levý bek, jaký v posledních letech běhá po trávnících. Vynikající hráč. Na tu druhou frajírek, který si svými úlety poštval spoustu fanoušků napříč Českem proti sobě. „David není zlý kluk. Ale rád si užívá život. Má peníze, baví se,“ říká zdroj z hráčova blízkého okolí.
PŘÍMÝ PŘENOS: Duel Mladá Boleslav - Plzeň sledujte od 15.00 ŽIVĚ zde »
V nejvyšší soutěži debutoval v devatenácti letech, v Plzni se rychle zabydlel v základní sestavě. Začal na pozici krajního záložníka, až později se zasunul do zadní vozby. „Na Davida vzpomínám rád, nebyl s ním žádný problém. Co teď čtu nebo slyším, je pro mě překvapení. Býval bezproblémový. Už tehdy bylo zřejmé, že z něj vyroste velký hráč,“ vzpomíná tehdejší trenér Viktorie František Cipro.
Mnozí experti prorokovali Limberskému úspěšnou kariéru v zahraničí. Jakmile ovšem plavovlasý hráč zamířil za hranice, nebylo to ono. Snažil se uchytit v italské Modeně, poté v Tottenhamu. Nevyšlo ani jedno. „Není to typ samotáře, který zvládne cizí prostředí. Má rád přátele kolem sebe, cítí se pak mnohem lépe,“ vysvětluje někdejší asistent trenéra Pavla Vrby Jiří Skála.
Štruncovy sady jsou Limberskému souzené. S výjimkou zahraničního pokusu v ročníku 2004/05 a krátké epizody ve Spartě v sezoně 2007/08 nikde jinde nehrál. Společně s Pavlem Horváthem je symbolem vzestupu Viktorie. Získal čtyři tituly, hrál velké zápasy v Lize mistrů. Oporu týmu fanoušci milují navzdory řadě excesů. Po této sezoně možná ale klub opustí – v létě světlovlasého beka lákal např. Maccabi Tel Aviv s královskou roční gáží jednoho milionů dolarů. Vedení Plzně ale s odchodem nesouhlasilo.
Vyučila ho bouračka v opilosti
S nárůstem popularity se ovšem měnilo i Limberského ego. Měl peníze, byl oblíbený, drtivou většinu soupeřů kvalitativně převyšoval. A bavil se životem. Jakmile plzeňský tým vyrazil za zábavou, byl Limberský v centru veškerého dění.
„Musíme ho držet nakrátko. Pomalu, abychom mu dali GPS nebo bodyguarda. Jde o tahouna na hřišti i mimo něj. Zpočátku jsme spolu bojovali. Několikrát mi s Milanem Petrželou foukali do balonků. Byli tehdy zelenější než balonky, do nichž dýchali,“ přiznal po zisku třetího titulu generální manažer klubu Adolf Šádek.
Ruku v ruce s parádními výkony se začaly v Limberského životopise množit i skandály. Nafilmovaná penalta v utkání se Spartou, zdvižené prostředníčky směrem k fanouškům v utkání na Letné. Loni v létě pak bouračka v opilosti a následná mimořádně nevhodná oslava gólu v Příbrami, kdy Limberský imitoval točení volantem. „David to neudělal úmyslně, neměl to být nějaký výsměch. Byl v takové euforii ze vstřeleného gólu, že si neuvědomil, jak tohle gesto vyzní,“ říká zdroj z hráčova okolí.
Jenže tohle je pouze jeden díl skládačky, která tvoří Limberského charakter. Ač tak rozhodně nepůsobí, je to mimořádně citlivý člověk. Jeden příklad za všechny: V první mistrovské sezoně vyrazili hráči na charitativní akci na oddělení dětských úrazů, kde povětšinou byli nehybní mladí pacienti. Limberský musel po chvíli pokoj s dětmi opustit. Sám má dvě děti a nemocných mu bylo tak líto, že před nimi nechtěl brečet.
Na chodbě pak slzy neudržel. „Okamžitě se dohodl s primářem a začal nemocnici finančně podporovat. Nikde se o tom nešířil, vědělo to jenom pár lidí,“ doplňuje zdroj. Druhý den byl ovšem schopný přijet před stadion v nadupaném lamborghini a túrovat mu plynový pedál na maximum, jen aby se zabavil.
Takový je Limberský. Kluk v dospělém těle. V posledním období se ale přece jen zklidnil. Hodně ho vyučila bouračka v opilosti, po které přišel o řidičský průkaz a čelil obrovské zlobě plzeňského vedení.
Od té doby se koncentruje především na hru a úspěchy Viktorie. Když na jaře Plzeň rozebrala Spartu na Letné 3:0 a výrazně se přiblížila dalšímu titulu, v kabině Západočechů už pomalu propukaly mistrovské oslavy. Limberský je okamžitě zarazil s tím, že ještě pořád není hotovo.
Ještě před lety by při tom byl první, kdo by bral do ruky šampaňské a doutník.
| David Limberský pro klubový web Viktorie Plzeň |
|
"Je to asi úspěch a jsem na to hrdý. Ale necítím se ani moc starý. Takové věci se bilancují až po kariéře a já ještě končit nehodlám. Pokud jsem fit a nejsem zraněný, tak rád trénuju a těším se na každý další zápas. Cítím se jako mladíček. Samozřejmě si na svůj první ligový zápas (srpen 2003) vzpomínám. Bylo to doma proti Žižkovu a prohráli jsme 0:2. Na takové utkání se nezapomíná. To si pamatuje asi každý hráč. Dosáhnout 400 startů? To je hrozně daleko. Ve 33 letech se spíš koukám na každý budoucí zápas a maximálně tak půl roku dopředu. Uvidíme, kam to dotáhnu. Nedokážu si představit, že bych hrál ještě někde jinde. Stát se může všechno, ale na 99,9 procenta se s prvoligovou kariérou rozloučím v Plzni." |
