PŘÍMO Z RAKOUSKA | Řada hráčů v jeho situaci by s fotbalem dávno sekla. Možná drtivá většina z nich. Ale on ne. Tomáš Rosický je zkrátka jiný. Ačkoli mu kariéru drtí jedno zranění za druhým, nejlepší český fotbalista poslední dekády ve snaze o návrat na trávníky neustává. Dopředu ho žene jedna obrovská touha. „Mojí motivací je, aby Sparta znovu byla v Lize mistrů. Já už ji hrát nemusím, ale jde o klub,“ říká hvězdný záložník v otevřeném rozhovoru.
Do Sparty se vrátil před rokem, v milovaném klubu ale stihl odehrát pouze dvacet minut proti Mladé Boleslavi. Víc nedovolilo zranění achilovky, které Tomáši Rosickému sebralo celý rok kariéry. Nyní je po operaci, kterou na konci března absolvoval v pražské nemocnici Na Františku. V plné přípravě na nový ročník. Takhle blízko návratu po odchodu z Arsenalu ještě nebyl.
Jaký je tedy váš aktuální zdravotní stav?
„Momentálně, jak vidíte, jsem začal trénovat s týmem. Vypadá to nadějně, tak bych to popsal. Ale je tam spousta kolonek, které ještě musím odškrtnout, že jsem to zvládnul. Ale je to na dobré cestě. Ten zákrok, který za sebou mám, je složitý. Achilovka je těžké zranění. Složité je to i v mém věku, s ohledem na to, jakou dobu už jsem byl mimo. Je to strašně náročné, ale vypadá to nadějně.“
Co ještě potřeba odškrtnout?
„To se přece odkrývat nedá, je toho ještě moc. (usměje se) Ale na tréninku je vidět, že tomu neulevuju. Nemělo by to smysl. Buď to fungovat bude, nebo ne.“
Jarní operace se tedy ukázala jako nezbytná?
„Konzervativně to nešlo, léčil jsem se tak celou dobu a nepomáhalo to. Jiná varianta nebyla. Samozřejmě, komu se chce jít na operaci? Vůbec nikomu. Ale neměl jsem jinou možnost.“
Brzdí vás ještě něco?
„Nemám žádné limity. Zatímco v zimě ve Španělsku jsem s týmem ani netrénoval, teď jsem mnohem dál.“
Mnoho hráčů by ve vaší situaci s fotbalem skončilo. Přiznejte, co vás po všech těch strastech neustále žene kupředu?
„Já nerad prohrávám. Zmiňoval jsem, s jakým cílem jsem se vracel, aby Sparta zase hrála Ligu mistrů. K lepšímu pochopení, já už ji hrát nemusím, nahrál jsem se jí dost. Ale dostat tam zpátky Spartu, to je moje velká motivace.“
Našel se někdo, kdo by vás odrazoval? Kdo by říkal, že to nemáte zapotřebí?
„To víte, že jo. Řeknu to jednoduše: můj život, moje kariéra, moje rozhodnutí.“
Máte v hlavě, kdy byste se chtěl zapojit i do zápasů?
„Vůbec ne, není žádný časový limit. Jsou tam věci, které musím zvládnout, abych od zápasu mohl.“
Jak složité je se udržet a návrat neuspěchat?
„Musím se držet plánu. Tělo si samo řekne. Je to náročné zranění, u kterého když nejdete krok za krok, tak vás to jednoduše hodí zpátky, protože na tu zátěž není připravené. Okamžitě se to ozývá. Pokud se jde postupně, reaguje to dobře. Kdyby to tak nebylo, tak netrénuju.“
Cítíte během tréninku bolest?
„Na to ani nemůžu odpovídat. Bolest jsem naposledy neměl asi v roce 2006.“ (usměje se)
Co se změnilo ve Spartě po nástupu trenéra Stramaccioniho?
Jak vnímá posily Slavie?
Je pro něj reprezentace už uzavřená kapitola?
