Stál za příchodem velkého objevu, záložníka Michaela Ngadeua do Slavie, jeho slovo mělo váhu při mnoha přestupech do Edenu. Jakub Dobiáš, teprve šestadvacetiletý šéf společnosti Full Report Scouting, spojil vyhledávání hráčů s datovým skautingem a matematickými modely, kterým věří natolik, že by je jednou rád uplatnil ve vlastním klubu. „Kdybych dostal prostor dělat skauting bez omezení, zasazovat hráče do dlouhodobé strategie, věřím, že by to bylo úspěšné,“ říká.
Dříve jste hrával poker. Pomohl vám na cestě k datovému skautingu?
„Rozhodně. Poker znamená porovnávání rizik a těžká rozhodnutí na základě dostupných informací. Stejné schopnosti vylepšuji i dnes jako trader na energetické burze ve společnosti Nano Energies.“
Které vlastnosti či schopnosti jste pak nejvíc uplatnil?
„Hlavně analytický přístup a objektivní posuzování argumentů. Matematickým informacím musíte dát určitou hodnotu, ale to není vše. Musíte zvážit hodně dalších informací, jako je charakter hráče, jeho zázemí, historická zranění nebo jak ho vnímal nebo využíval bývalý trenér. Nejsem geniální matematik, ale jsem schopen propojit analytický a fotbalový svět, který má úplně jinou řeč. A ještě jinou, než mám já.“ (usmívá se)
Co pro vás bylo impulsem, že jste se začal datovému skautingu věnovat naplno?
„Odmala jsem fotbal sledoval a zajímal se o něj. Hrál jsem až do devatenácti velmi neúspěšně za malý klub, na hru talent nemám. Na strategickou fázi se snad hodím trochu víc. Měl jsem přehled a četl knihy jako Soccernomics. Odmala jsem fanouškem Slavie, a když se v ní objevil investor, popostrčilo mě to. Byl jsem zrovna na dovolené, dozvěděl jsem se o tom v den, kdy jsme odjížděli, a celou cestu zpátky jsem si v hlavě dával dohromady, co by se dalo udělat a připravit. Bylo to zajímavé, bylo mi jasné, že Slavia bude chtít nakupovat hráče a při tom se dá nasekat spousta chyb. Věděl jsem, že mohu vymyslet projekt, který s přerodem hodně pomůže. To byl hlavní impulz. Předcházela tomu velmi dlouhá, asi šestiměsíční příprava.“
Jak na vaši nabídku Slavia reagovala?
„Překvapila mě velmi pozitivní reakce. Vedení se to hodně líbilo, klub mi dal prostor postavit analytický tým. Vybudovali jsme základní modely a začali hledat hráče. Po třech měsících naše modely ukázaly, že pro Slavii bude perfektní posilou Michael Ngadeu Ngadjui. Později se ukázal tento první přestup uskutečněný díky matematickému skautingu jako velmi úspěšný. Upřímně, netušil jsem, jestli se spolupráce povede. Propojit dva světy, o kterých mluvíme, je samozřejmě hodně těžké. Každou schůzkou se učím něco nového, jsme teprve na začátku naší cesty. Ale znám spoustu příběhů, kdy by analytika zastavila přestup za desítky milionů eur, a to týmy mají desítky skautů. I kdyby se mi podařilo zastavit jednu takovou chybu, považoval bych projekt za úspěšný.“
Kamerunec Michael Ngadeu přišel do Slavie z rumunského Botosani jako stoper, chytil se však teprve později coby defenzivní záložník. Jak to ladilo s daty o něm získanými?
„Čtyři sezony v řadě byl skvělý v bránění velkého prostoru. V tomto atributu vynikal, i když hrál defenzivního záložníka. Jeho rozehrávku i pohyb na defenzivním záložníkovi data také hodnotila velmi kladně. Líbilo se nám, že je to hodně agresivní stoper s výborným čtením hry a skvělým vystupováním a napadáním. Trenér Dušan Uhrin mladší o ,Míšově’ přesunu na záložníka nepochyboval.“
Máte vysvětlení pro to, že ve stoperské dvojici se Simonem Delim před startem sezony vyhořel a už se na „svůj“ post trvale nevrátil?
„Povedlo se nám vytvořit jeden mýtus. Nastoupil s Delim na stoperu jeden zápas a ten se nepovedl zejména Delimu, který vstoupil do sezony několika chybami v přípravě i prvním zápase. Od té doby se ve fotbalové komunitě povídá, že dva afričtí stopeři spolu nemohou hrát a bere se to jako obecná znalost. Kvůli jedinému zápasu, který může nebo nemusí být náhoda. V každém případě se spousta mýtů předává, hráči dostanou nálepky a nikdo už zpětně nekontroluje, zda jsou pravdivé.“
Jak jste pak v minulé sezoně sledoval Ngadeuovu výkonnost?
„S potěšením! Dle mého názoru i dle dat patřil k nejlepším hráčům v lize, přestože na góly jsem si musel docela dlouho počkat. Při jeho zápasech za reprezentaci na Poháru afrických národů jsem fandil zuby nehty, aby se mu podařilo zvítězit. Do fotbalu jsem se pustil i díky tomu, jaké přináší emoce, a sobecky jsem si jeho úspěchy užíval s ním. Když ho na konci ligy někdo zmínil jako defenzivního záložníka sezony, udělalo mi to velkou radost zejména díky tomu, že je to velký sympaťák. Za svou práci si to zasloužil.“
Přesto si myslím, že na jaře zaznamenal výkonnostní pokles.
„Také odehrál celý africký pohár, což bylo fyzicky extrémně náročné. Mohl mít výpadek. Z mého pohledu je ale neuvěřitelně důležitý. Tím, jak drží celou strukturu týmu a co pro něj dělá. Nemohu být nespokojený – a to dokážu být vůči fotbalistům, které jsem pomohl přivést, hodně kritický.“
Mluvíte o tom, že data o hráčích využíváte v matematických modelech. Co to znamená?
„Vytváříme si desítky atributů, které nám lépe dokážou určit schopnosti hráče. Lepší je to vysvětlit na příkladu. Kreativní záložník přihraje do vápna a útočník nedá gól. Záložník nic nepokazí, běžné statistiky si ho ale nevšimnou. V matematické analýze víme, že záložník v dané situaci vytvořil třicetiprocentní šanci na gól. Připočteme mu za to 0,3 asistence. Takto dlouhodobě neopomeneme žádného kreativní hráče, přestože má špatné spoluhráče.“
JAKUB DOBIÁŠ |
 ■ Je mu 26 let, vyrůstal ve východočeské Sloupnici. Založil a vede společnost Full Report scouting. ■ Má střední vzdělání s maturitou. „Dostal jsem se na vysokou školu, ale už od osmnácti jsem začal hrát poker a vydělávat si velmi solidní peníze,“ říká. ■ V pokeru se vypracoval do špičky, byl sponzorovaným hráčem. Čtyři roky mu však stačily. „Po dvou letech se dostanete na 82 procent výkonnosti. Poté je to třeba půl roku 81, půl roku 82… Dostal jsem se blízko maxima a už jsem nechtěl absolvovat další rok, abych se dostal o procento výš,“ tvrdí a přidává další důvody: „Pokud jednu věc děláte tak dlouho, váš záběr je strašně úzký. Navíc poker je velmi parazitický sport: vyděláváte na tom, že jste chytřejší než ostatní, a není z toho žádný společenský profit. Proto jsem šel do zelené energetické společnosti.“ ■ Pracuje jako trader ve společnosti Nano Energies. „Každou vteřinu říkám, za kolik nakoupím a prodám elektřinu na energetické burze,“ vysvětluje. |
Na co všechno se při analyzování hráčů zaměřujete?
„Sbíráme úplně vše. Každý pohyb, náš program zaznamená jakýkoli souboj i přihrávku. Tyto informace se snažíme komplexně spojit do zmíněných modelů. Máme desítky atributů.“
Vyvinuli jste na tohle všechno vlastní software?
„Vyvinuli jsme vlastní program, nebo lépe řečeno platformu. Dat je víc, 4K kamera už dokáže dobře rozeznat, kdo je ve shluku hráčů, najde si je, rozdělí podle čísel a zpětně vyhodnotí. Z obrazového záznamu, který si necháváme dodávat, získáváme data, se kterými pak pracujeme a spojujeme je v databázi.“
Jaký máte záběr?
„Můžeme mít v databázi na 256 000 hráčů, ale prozatím jsme nepřidávali africké nebo některé asijské soutěže. Data se každým kolem aktualizují. Třeba ne pro druhou uruguayskou ligu, kterou také máme, ale když ji budeme chtít updatovat, za dva dny to bude.“
Jak hluboko do minulosti dokážete jít?
„U hráčů většinou sledujeme pět sezon nazpět. Pohled do minulosti považuji za velmi důležitou výhodu, kterou data nabízejí oproti tradičnímu skautingu. Máme perfektní přehled o schopnostech hráčů v různých systémech a s odlišnými úkoly. Můžeme najít hráče s aktuálně špatnou výkonností a dosadit ho do systému, který mu bude sedět dokonale.“
Hráče sledujete i na sociálních sítích. Co všechno z nich lze vyčíst?
„Ve firmě máme specialisty, kteří dokážou v různých jazycích zanalyzovat všechny dostupné rozhovory s hráčem, jeho trenéry i chování na sociálních sítích. Charakter je velmi důležitá součást hodnoty hráče, náš cíl je předat klubu co nejvíce informací. Nechceme nechat nic náhodě.“
Narazili jste v tomhle ohledu na něco, co vás opravdu zaujalo?
„Hrozně nás bavil instagramový profil ,Míši’ Ngadeua. Ve firmě jsme měli tři měsíce vtip, že když někdo něco napsal, přidal hashtag ,thankgod’ nebo ,believeinyourself’, protože jich má asi sedm takových. Je extrémně pozitivní. Od jednoho hráče nás naopak psychologický profil odradil a ani za to nemohl. Chtěli jsme doporučit klubům mimo Česka fotbalistu z Kolumbie, X sezon byl skvělý střelec, ale poté se mu půl roku nedařilo a byl na prodej. Nevěděli jsme, proč se mu nedaří, až pak jsme zjistili, že mu před několika měsíci zemřela maminka, která ho extrémně podporovala ve sportu. Věnoval jí i jeden titul. Neodstoupili jsme od toho, jen jsme tuto informaci předali. Přestup se nakonec neuskutečnil.“
Heslo zní: Moneyball |
|
Je to klíčové slovo. Datový skauting sice už nějaký čas využívají kluby jako Arsenal, Liverpool, Bayern, Hoffenheim, Lipsko i dánský Midtjylland, přesto je potřeba ho přiblížit a v té chvíli dojde na – Moneyball. Hodí se i fotbalovému analytikovi Jakubu Dobiášovi. „Na jedné složité schůzce, jedné z prvních, mi stačilo říct Moneyball, a člověk naproti mně se okamžitě chytil,“ líčí. Řeč je o stejnojmenném filmu s Bradem Pittem z roku 2011, který jde v roli Billyho Beana proti proudu a vytáhne díky využití statistik ekonomicky slabý baseballový tým Oakland Athletics angažováním přehlížených či podceňovaných hráčů. Snímek byl inspirován příběhem baseballového analytika a statistika Billyho Jamese, jenž Oaklandu v 90. letech opravdu pomáhal. „Skutečný příběh je ve filmu hodně upravený. Mám ho rád, ale nepatří k mým nejoblíbenějším,“ říká Dobiáš. „Ve fotbalové analytice jsem se snažil zorientovat dřív, než se objevil. Nebyl to impulz, jen když jsem ho viděl, říkal jsem si, že na věci v něm popisované mám schopnosti. Ale pro vysvětlení funguje skvěle…“ |
Z jakých dat či údajů lze poznat, jak se hráč adaptuje na cizí prostředí?
„Vezmeme všechny hráče, kteří nastupovali v dané soutěži, a podíváme se, jak se jejich výkonnost změnila ve střední Evropě. Které atributy se zlepšily a které zhoršily. Když se vytvoří dostatečný vzorek, dá vám to nějakou představu. Každý hráč je jiná osobnost a při práci s lidmi nikdy nemůžete predikovat budoucnost stoprocentně. Ale my se snažíme snížit riziko neúspěchu na minimum.“
Jak moc si připouštíte, že data jsou sice přesná, ale neznamenají všechno? Že ve fotbale existuje mnoho proměnných?
„To je na fotbalu skvělé, že je v něm tak moc proměnných. Kdyby to bylo jednoduché jako jiné sporty, už by dávno někdo našel optimální strategii. Ta naštěstí neexistuje. A hodně záleží na tom, jak moc jste daleko. My teď máme velmi dobré informace z dat. Když si ale uvědomím, co všechno lze rozebrat a zjistit o hráčích, za pět let práce bychom to nestihli postavit. Na další přestupové období připravujeme nové modely, které nás skokově posunou na další úroveň, a náš skauting půjde nahoru. S každou uskutečněnou zakázkou budeme investovat do výzkumu a zlepšovat se.“
Kam až?
„Náš cíl číslo jedna je být technicky nejlepší na trhu. A ten dlouhodobý je mít vliv na vývoj fotbalu. Právě pracujeme na modelu, který to může dokázat. Vezměte si, že díky rozložení hráčů můžete spočítat pravděpodobnou úspěšnost přihrávky. A následně se dá spočítat i šance na vstřelení gólu při držení míče v dané pozici, pokud přihrávka bude úspěšná. Stejně tak jde spočítat, jakou šanci na gól získá soupeř, pokud tuto přihrávku zachytí. S tím následně můžete analyzovat všechny přihrávky, jaké dělá Guardiolův tým, a ukázat, které mají největší hodnotu, a spoustu dalšího. Stejně tak můžete ukázat hráči, v jakých situacích volí bezpečné přihrávky do strany, a přitom má mnohem lepší možnosti. Už teď máme seznam dvanácti pravidel, která – pokud by je trenér implementoval v rámci dlouhodobé strategie – razantně zlepší výsledky celého týmu. Důkazem toho je Lipsko a i ono je ještě na začátku.“
Jaká pravidla? A to jde takhle jednoduše říct, že by zajistila zlepšení?
„Je to, jako kdybyste hrál šachy a najednou vám někdo řekl, jak musíte táhnout koněm. Jako byste najednou zjistil pravidla. Ve fotbale je vlastně nikdo nezná nebo se to bere pocitově. Jen ti nejlepší se v nich nějak vyznají nebo se snaží přizpůsobit. Jedno z pravidel zní: Dá se spočítat, že když zahrajete aut co nejrychleji, máte největší šanci na držení míče. To je úplně nejokrajovější pravidlo s nejmenším vlivem, ale říká nám, co je v zápase výhodnější dělat.“
A vy si opravdu myslíte, že podobnými pravidly se skoro nikdo neřídí?
„Jsou týmy, které to používají jako součást taktiky, a jsou mnohem úspěšnější než jiné se stejnými rozpočty. Třeba Leicester. A je to vidět i na Midtjyllandu. Někdo namítá, že se mu teď nedaří, ale když získal dánský titul, je to, jako kdyby ligu před Spartou a Slavií vyhrála Karviná. Tým je nyní třetí, čtvrtý, protože potřebovali peníze a rozprodali hráče. Ale zase: představte si, že je třetí Karviná. Dělají to dobře, a to ještě od analytiky dost ustoupili, protože majiteli Mattu Benhamovi se nedaří v sázkařské branži. Už nemají velký analytický tým. Ale vsadili na jednu kartu, chytrou a podceňovanou – a hodně s ní uhráli.“
Dokážete se vžít do role klubových šéfů, kteří se mají rozhodnout, zda hráče koupit?
„Diskutuji s nimi na denní bázi a snažím se jim dodat informace. Na nich leží nejtěžší rozhodnutí, zda za hráče zaplatit nebo ne, to obrovské břímě porovnat informace jak od nás, tak od skautů, agentů nebo třeba trenérů. Je to velmi obtížná práce.“
Nově dokonce zvažujete, že byste měl vlastní klub. Nepřecenil byste své síly?
„To je naprosto správná poznámka. Určitě do toho musím vyrůst, potřeboval bych lépe poznat komunitu, klubové rozpočty. Zároveň vidím rozhodnutí některých klubů a vím, co vše bychom mohli zlepšit, od taktiky po skauting dětí. Můžeme se bavit o rozestavení, standardních situacích, jestli je nedělat jinak, jestli třeba všechny nehrát nakrátko. Projdeme modely, teoreticky to může vyjít. Přijde mi, že je tu velký potenciál. Není to ale tak, že bych chtěl sám vést klub, musela by se dát dohromady vhodná skupina lidí, potřebujete velmi silného generálního manažera. A jak znám fotbal, tak i velmi silného finančního ředitele, který musí vědět o každé koruně.“ (směje se)
Ale věřil byste si…
„Třeba se do toho jednou dostanu. Nevím, jestli je to sen, protože takhle moc nefunguju. Spíš se mi líbí, že jde použít věci, které o fotbale víme. Mohu dál dělat skauting a pokusit se být skvělý na evropské úrovni. To už jsme, myslím, znalostně, ale ne marketingově, rozsahem, konexemi a podobně. Druhá možnost je udělat si z toho passion a zkusit to, co víme, implementovat do jednoho klubu. Kdybych dostal prostor dělat skauting bez omezení, zasazovat hráče do dlouhodobé strategie, věřím, že by to bylo úspěšné. V každém případě stojím pevně nohama na zemi. Jak jsem analytický člověk, už se bohužel vášněmi tolik unést nenechám…“ (usmívá se)
