Zažívá bláznivou sezonu. Václav Kadlec se z hráče, který se nevešel do nominace, změnil v útočníka pro základní sestavu Sparty. „Turbulentní půlrok,“ řekl v pořadu iSport TV Overtime. Sám přiznal, že změnil i přístup k fotbalu jako takovému a zavzpomínal i na teenagerovská léta, kdy byl považován za floutka.
Začněme tou strmou cestou dolů: nevyšla vám generálka s Arnhemem, pak vás trenér Andrea Stramaccioni nevzal na předkolo Evropské ligy do Bělehradu. Proč k tomu došlo, když jste se po letní přípravě cítil dobře?
„S Arnhemem jsme nehráli dobře jako tým. Já tomu absolutně nepomohl, byl jsem špatný. Přesto jsem rozhodně nečekal, že nepojedu do Bělehradu. Říkal jsem si, že nebudu hrát od začátku, ale že bych vůbec nejel? Překvapilo mě to. V tu chvíli jsem si říkal, že je něco špatně.“
Co bylo špatně? Co vám trenér řekl?
„Asi bych neměl úplně ventilovat, co se děje v kabině. Byl to nejspíš jediný moment, kdy jsem se cítil ukřivděný. Od června, kdy jsme začali trénovat, až doteď mám pořád stejný morál. Absolutně nic se nezměnilo. Pan trenér tenkrát řekl do novin, že neplním, co po mně chce. To byla jediná situace, kdy jsem na něj byl i třeba naštvaný a moc jsem tomu nerozuměl. Jinak mezi námi žádný problém v lidské rovině nebyl.“
Co vám konkrétně vyčítal?
„V ten moment jsem ani nevěděl, co neplním. Netušil jsem, co se děje. Byl jsem dvacátý hráč a byl jsem z toho v šoku. Táhlo se totři týdny a až do konce přestupního období jsem nevěděl, na čem jsem. Pak se to nějak zlomilo. Čím? To se musíte zeptat jinde.“
Po srpnové porážce v Brně, kde jste nehrál, se daly čekat zásadní změny. Šel jste na mítink s trenérem Stramaccionim se strachem, že by se to mohlo týkat i vás?
„Šel. Nevěděl jsem, co bude dál. Jestli odcházím, nebo zůstávám. Bylo mi řečeno, že když budu makat, šanci dostanu. Byl jsem v hlavě nastavený, že jsem makal celé dva měsíce. Takže to bylo asi jen o tom, abych vydržel.“
Vydržel jste a přišla odměna.
„Vydržel jsem a týden nato jsem hrál nějakých třicet minut s Karvinou, kde jsem spálil velkou šanci. Říkal jsem si, že je hotovo, ale dostal jsem pochvalu a za týden jsem vyběhl v základu k derby.“
Překvapilo vás to? Navíc jste patřil k nejlepším hráčům Sparty.
„Důležité pro mě bylo, že jsem odtrénoval celou přípravu. Loni na podzim jsem byl třikrát zraněný a na jaře jsem promarodil další měsíc. Pro moji hru je prostě důležité cítit se fyzicky dobře, což se po létu splnilo. Do derby jsem šel s tím, že nemám co ztratit. Dostal jsem šanci a věděl jsem, že teď už záleží jen na mně. Nějakým způsobem se mi derby povedlo, ale týmu to nepomohlo.“
Hodně se mluví o tom, že jste z gruntu změnil přístup k fotbalu, ale když vás tak poslouchám, zase tak velká změna to nebyla, viďte?
„Takhle jsem nastavený už od června. Že bych změnil svoje chování v půlce září? To si nemyslím, když už, tak v létě. Snažil jsem se vydržet a vyplatilo se to.“
V čem ta letní změna spočívala?
„Dřív jsem to hnal trochu na sílu, dával jsem tomu všechno a moc jsem se soustředil. Teď jsem si řekl, že to nebudu tolik hrotit. Potřeboval jsem se znovu nastartovat a řekl jsem si, že se chci fotbalem znovu bavit a znovu jít do tréninků a zápasů s radostí. Vyplatilo se.“
To je docela paradox: tvrdíte, že jste dřív do všeho chodil naplno, ale byl jste vnímaný spíš jako floutek.
„Takhle jsem vnímaný iks let. Můžu si za to sám, protože tak vystupuju, ale každý má nějakou nálepku. Trochu mi pomohla situace, ve které se Sparta nacházela: moje bojovnost možná vyčnívala víc než u ostatních. Zase se musím vrátit k té fyzičce: když jste fit, lépe se vám maká. Někdy uděláte dva tři sprinty a musíte odpočívat, ale já se cítil výborně a celých devadesát minut jsem mohl jet naplno.“
Prý jste i změnil jídelníček.
„Další paradox. Poslední dva roky jsem držel bezlepek a vynechával jsem sladké. Ale v hlavě mi to dělalo neplechu: omezovalo mě vědomí, že tohle a tohle nesmím. Když můžu, dám si zdravější jídlo, ale už to nehrotím a mám volnější hlavu. Přestal jsem se na jídlo tolik soustředit a cítím se líp.“
Zpátky k vaší hlavě: v České uličce na Digi Sportu jste mluvil o tom, že vám ještě jako teenagerovi stoupla sláva do hlavy. Projevovalo se to na vaší výkonnosti?
„Dřív jsem si svoji pozici vyloženě užíval: když jsem byl takzvaně in, snažil jsem se z toho vytěžit maximum. Rád si koupím něco na sebe, rád se ukážu v hezkém oblečení a tenkrát jsem i hodně chodil na rozhovory, což teď dělám míň. Postupně jsem zjistil, že mě tyhle věci akorát odvádějí od koncentrace na fotbal. Neříkám, že bych byl flákač, ale šlo to se mnou jako po másle, a to má člověk tendenci trochu zvolnit. Pak mě to časem dohnalo.“
Tím jste nechtěně přiživil svůj obraz frajírka, který jen hřeší na svůj talent. Teď se ale vnímání veřejnosti začíná otáčet, cítíte to tak?
„Někdy před měsícem a půl jsem šel na plac jako náhradník a přijetí při střídání nebylo úplně nejlepší. Chvíli přede mnou střídal Martin Frýdek a lidi byli nadšení, u mě naopak. V tu chvíli mi bylo ouvej, ale v derby se to zlomilo. Při zápase s Teplicemi, kde jsem dal dva góly, už fanoušci skandovali moje jméno.“
Po Frankfurtu následovalo krátké hostování ve Spartě, zastávka v dánském Midtjyllandu a teď jste znovu na Letné, kam jste loni přišel za rekordních 73 milionů korun. Nesvázala vám ta suma nohy?
„Cena ani tak ne, spíš to, že jsem přišel a výkony nebyly ideální. Zápas od zápasu jsem si říkal, že teď už to musí přijít, ale nešlo mi to. Ne že bych nechtěl, ale hlava to nepovolila. Moc jsem nad tím přemýšlel a dostávalo mě to níž a níž. Jen se to prohlubovalo.“
Byla to pro vás satisfakce?
„V některých chvílích mě ten kontrast mojí snahy a mediálního obrazu mrzí, ale neovlivním to. Lidi neví, co dělám ve volném čase, soudí mě podle toho, co se kde napíše. Jsem rád, že se to snad otočilo, což jsem ani nečekal. Teď jen vydržet a nedat lidem šanci, aby se to nevrátilo do starých kolejí.“
VIDEO | 1. díl pořadu Overtime s Václavem Kadlecem
