Stála Davidu Lafatovi po boku při všech zásadních milnících jeho profesionální kariéry. A nechyběla ani při jeho rozlučce s Letnou při posledním domácím zápase s Olomoucí. Kamila Lafatová, manželka končícího sparťanského kanonýra, byla spolu s dětmi Vandou a Tondou při předávání speciálního dresu, po utkání absolvovala kolečko kolem tribun a mávala fanouškům.
„Když jsem viděla, že má David na krajíčku, dostalo mě to,“ usmívá se sympatická blondýna. To, že se nový život bez fotbalu přesto neobejde, protože se útočník chystá nastupovat alespoň za rodný Olešník, ji neděsí. „Já si snad život bez míče nedokážu ani představit...“ usmívá se.
Jak David prožíval poslední dny? Opravdu se probouzel, jak říkal, bylo na něm znát, že je neklidný?
„Ano, byl takový nervóznější. Tlaky byly znát. Ale spíš si myslím, že si přál, aby hrál, chtěl se rozloučit na trávníku. I když věděl, že to asi úplně nedopadne. Nakonec se to splnilo tak napůl. Takže to bylo fajn...“
I pro vás to byly emotivní chvíle. Byla nějaká z nich speciální?
„Asi ani ne... (přemýšlí). Celkově to bylo velké. Hrozně děkuju fanouškům, bylo to krásné. Musím poděkovat i klukům v kotli, jak se chovali pěkně, ukázkově. Připravili i nádherný transparent. Myslím, že David končil jako král.“
David přiznal, že měl na krajíčku, co vy?
„Já jsem si pořídila voděodolnou řasenku... (směje se) Říkala jsem si, že budu plačka. Ale na krajíčku jsem měla, až když jsem viděla jeho. To mě dostalo.“
Blesklo vám hlavou, že to všechno bylo naposled? Tedy na Letné?
„Na jednu stranu to beru tak, že už byl čas, že tahle sezona už nebyla taková... taková, jakou by si přál. Představoval si ji asi trošku jinak. Možná i to ho donutilo, že se rozhodl kariéru uzavřít. David je ten typ, že nikdy nechtěl končit na lavičce, vždycky mi říkal: Kami, až si budeš myslet, že už na to nemám, tak mi to řekni. Chtěl skončit na trávníku. Spíš mě možná mrzí, že opravdu tu pravou velkou partu ve Spartě měl v minulých letech. Kdyby končil s kluky, jako byl Bořek (Dočkal), Mario (Holek), Krejda (Krejčí), Kadeř (Kadeřábek), Matějda (Matějovský), asi by si to ještě víc užil.“
Prozraďte: je skutečně možné, že by takový kanonýr nemyslel na to, že by mohl mít dvě stě ligových gólů?
„Myslím, si, že fakt ne. Řekla bych, že ještě chtěl dát v posledním zápase doma gól, ale nemusely být dva do dvoustovky. I kdyby jich měl sto devadesát devět, stačilo by mu to, políbil by prstýnek a udělal své typické gesto. To je fotbal, to je život.“
Tohle jeho gesto na oslavu gólů vyjadřuje váš vztah. Bylo pro vás vždycky výjimečné?
„Pro mě ano. Je to vyjádření vztahu ke mně, k nám. Cením si toho.“
Musela jste mu a fotbalu vůbec hodně obětovat, co ve vás teď převažuje? Smutek nad koncem kariéry, nebo úleva, pocit, že začíná něco nového?„Abych se přiznala, ještě si to nepřipouštím. Jedině se teď snad už těším, že si budeme moci něco naplánovat dopředu a že se to splní. Třeba i směrem k dětem. Uvidíme, jak se to zaběhne.“
Na druhé straně se David chystá hrát za Olešník...
„Já si snad život bez míče nedokážu ani představit...“
