Pokud jste navštívili jeden ze zápasů fotbalového klubu Slávie, rozhodně jste nepřehlídli Lukáše Valu alias „Strašáka“. Ten při každém zápase Slávie neúnavně, s megafonem v ruce, diriguje svoji velkou „sešívanou rodinu“. Hrdý Slávista se nedávno navíc rozhodl zapojit do projektu s cílem otevřít diskuzi o společenských předsudcích. V tomto případě těch, které jsou spojeny s fanouškovstvím.
Historie fandů
Dříve se skalním fandům říkalo poeticky, vlajkonoši, dnes už pro většinu lidí znamenají jen chuligány a rváče. Vlajkonoši se kdysi předháněli v nápaditosti svých vlajek, transparentů, šál či celých kostýmů. K tomu svůj tým při zápasech hlasitě povzbuzovali skandovanými hesly nebo popěvky a pro facku soupeřovi opravdu nešli daleko.
Strašák v kotli
Fandění není jen o bitkách, i když jak přiznává Lukáš Vala, někdy se jim nevyhnete. Jde hlavně o organizaci, bez které by ostatně nešlo připravit žádné náročné choreo. A právě za tou stojí „Strašák“, šéf kotle červenobílých. Slávie je pro něj na prvním místě a její fanoušci jsou jeho rodina. Fotbal by podle něj nebyl nic bez svých fandů. Ti Slávističtí se sdružují již od roku 1964 a právě Lukáš je šéf hnutí fanoušků zvaném Tribuna Sever. Ta čítá na 2500- 4000 aktivně fandících fanoušků.
Jak se žije na Tribuně Sever
Lukáš Vala se s námi v rozhovoru pro isport.cz podělil o to, co pro něho fanouškovství znamená, a jak vypadá běžný život věrného slávistického fandy.
Co pro tebe osobně znamená fanouškovství?
Tak pro mě je to úplně všechno. Klub, láska ke klubu, být na zápase, podporovat tým, jezdit s ním po celé republice. Dnes už si moc nedokážu představit, že bych fotbal neměl. Samozřejmě jednou za čas přijdou i chvíle, kdy se mi moc nechce, ale nakonec stejně jdu a ty zápasy pak bývají nejlepší. Pro mě už je to životní styl a způsob života. Na Slavii jsem poznal přítelkyni, a dokonce i práci, kterou teď mám, jsem získal v podstatě díky fotbalu. Myslím si, že fanouškovství se dá přirovnat k náboženství. Z těch zarytých fanoušků už se stala regulérní subkultura, která funguje nejenom na základě toho, že si jdeme na 90 minut zafandit na stadion. Vytvořily se tam silné mezilidské vazby. Někteří slávisti spolu dokonce jezdí i na dovolenou, pomáhají si shánět práci a celkově si vycházejí vstříc v celé řadě dalších oblastí.
V České republice jsou fotbaloví fanoušci považováni téměř za zločince. Podle lidí se chodí na zápasy akorát opít a poprat. Jak vnímáš tyto názory a co je na nich vlastně pravdy?
U nás fotbal nikdy nebyl sport Mirků Dušínů, na který by chodili ti nejhodnější lidé, hladili by se všichni po tvářích a měli se hrozně rádi. Fotbal byl vždy o emocích, o vášni a prostě celkově o projevování určitých pocitů. Samozřejmě v dnešní době je velká záliba zveličovat problémy, nacházet ty extrémy, které vytrhnou lidi z každodenní šedi, v níž žijí. Například pro novináře je fotbalový fanoušek strašně snadný cíl, protože ví, v kolik se ten zápas bude hrát, kde se bude hrát atd. Pak už jen čekají na sebemenší záminku, o které by mohli psát a vytvářet kauzy o problémech s fanoušky.
Za negativním vyobrazením fanoušků jsou tedy podle tebe média?
Lidé vnímají, co se kde píše a říká. A bohužel tomu drtivá většina i věří. Přiznejme si, že veřejné mínění dnes vytvářejí média. Fanoušci sami samozřejmě kolikrát dali impuls k tomu, aby se o nich psalo v negativním duchu. Určitě však současná situace není zdaleka tak dramatická, jak je popisováno v tisku a jiných sdělovacích prostředcích.
Jak se díváš na různé fyzické konflikty mezi fanoušky?
Konkrétně Slávisti z Tribuny Sever jsou fanoušci, kteří si hájí svůj názor, svůj klub. Jejich primárním cílem je zkrátka Slavii nějak propagovat a bojovat za ni. V první řadě je to fandění, podpora klubu, vizuální a zvuková prezentace, tedy různé chorály a chorea. My jsme podle mého názoru generace, která tak zpohodlněla, že se bojíme za něco rvát. Neříkám, že bychom to měli vyhledávat a vyvolávat takové situace. To v žádném případě! Na druhou stranu občas nastane chvíle, kdy je potřeba bouchnout do stolu a říct: „Takhle ne!“ A postavit se za svůj názor. Dříve to bylo úplně normální. Na fotbale se scházejí lidi, kteří si nechávají s prominutím daleko míň „srát na hlavu.“
V čem se Slávisti liší oproti jiným fotbalovým fanouškům u nás?
Slávisti jsou specifičtí ve věrnosti ke klubu. My jsme si zažili takový věci, o kterých nemají fanoušci jiných týmů ani potuchy. Neustále se pohybujeme na jakési sinusoidě, kdy se dostaneme na vrchol a najednou spadneme úplně na dno. Po krásných výhrách přijdou strašlivé prohry, a tak pořád dokola. Pořád jsme jako na houpačce, ale ti lidé přetrvávají, i proto se říká, že Slavia je věčná.
Co Slávistický fan klub motivovalo k tomu, aby vytvořil design a zapojil se do projektu Troufni si na jemnost?
Fanouškovská základna Slavie je jedna z největších v České republice, a proto by se měla prezentovat, kde jen to jde.
Lukáš spolu s dalšími devíti „drsňáky“ navrhl design termohrnečku. V rámci netradiční kampaně společnosti Milka, která má za cíl představit osm subkultur, si každý soutěžící může navrhnout svůj vlastní design Milka termohrnečku. Soutěž probíhá na Facebookových stránkách (facebook.com/Milka.cz.sk) a na stránkách www.troufnisinajemnost.cz.
Všichni majitelé termohrnečků budou moci střídat designy, které budou volně ke stažení.
Na výherce nejlepšího designu (hlasovat se bude pomocí likes na Facebooku a na webových stránkách) čeká nálož 10 kilo lahodné čokolády.
