9°C
Máma Königa provází syna na Tour v karavanu: Bojím se a trpím!
Leopold König (26) zvládá svou premiérovou Tour de France bravurně. „On je bojovník,“ prozrazuje maminka Ivona, která syna na pouti po francouzské »Staré dámě« provází. S manželem a kamarády objíždí etapy v karavanu.
Ne, není to jednoduché. Pokud se chtějí dostat na cílový kopec, musejí vstát ráno v sedm. Za pochodu se nasnídat, dojet pod kopec, nasednout na kolo a vyrazit. Celkem dřina. „Ale ne taková, jako mají kluci během závodu,“ říká Ivona Königová, maminka českého bojovníka v pelotonu Tour.
Jak vypadá váš den?
„Je to honička. Fanouškovství je dřina. Vstáváme každý den v sedm hodin, kdybychom to neudělali, nikam se nedostaneme. Někdy snídáme i za jízdy v autě. Většinou jezdíme do cílových kopců.“
Vyjedete karavanem až nahoru?
„Ne, jezdíme to na kole. V jedenáct každý den sedáme na kolo a startujeme, kolem dvaceti kilometrů do těch stoupání. Je to náročné, ale nic proti tomu, co odvádějí kluci v závodě.“
Později to nejde?
„Ne. Musíme někde připevnit vlajku, která Leoše hodně nakopává. Čeká na ni. Malujeme nápisy na zem. Všechno taháme nahoru. Jsme taková kolona šerpů.“
Neříká pak syn: Mámo, ty jsi zase vyváděla?
(smích) „Na to není čas, my se s ním viděli jen dvakrát. Po třinácté etapě a v neděli před volným dnem, kdy na nás měl čas v deset večer. To jsme mu předali všechny dárky z Čech. Jinak nám volá, když má chvilku.“
Máte ještě hlas po tom fandění?
„Když vám tam jede děcko, tak řvete naplno. Nicméně ženská část posádky hlas neztrácí, dva pánové včetně tatínka ho mají lehce nakřáplý.“
Jak spíte?
„Většinou v karavanu, jednou jsme byli v hotelu. Myjeme se, kde se dá. Řeka je náš ledový bazén. Je to úžasné. Možná by to každý nedal, ale nám se to líbí. Tím karavanem je to příjemné a my jsme natěšení.“
Prožíváte Leopoldův boj na trati?
„Když jsme na dobrém kopci, vidíme ho půl minuty, jinak pár vteřin. Mám nervy, drtí mě to. Ovšem u televize jsem trpěla víc. Tady nás nakopává atmosféra kolem Tour. Když jdeme s českou vlajkou, už se chytají. Vědí, že patříme k Leovi, fandí s námi. Z toho nám běhá mráz po zádech.“
Ale i těch pár vteřin stojí za to, že?
„Samozřejmě. Jsme na syna pyšní. Ani nevím, jak bych to popsala. Když vás na těch kopcích lidi poznávají a volají na vás. Je to neskutečné, strašně moc jim za to děkujeme.“
Jste na syna pyšní?
„Jsme pyšní, že jsme Češi. Že tady máme jednoho malého velkého českého lva – Leopolda. I když se někdy nedaří. Člověk není stroj, někdy slabší chvilka přijít musí. A on je bojovník, dá to, věříme mu.“
Brečíte, prožíváte s ním bolest. Máte o něj strach?
„Nemyslím si, že je vůbec sdělitelné, jak se jako máma bojíte o dítě. Když vidíte, jak skončila velká jména po úrazech, zlomeninách. Je to hrozné. Nezbývá nic jiného, než se modlit. A trpíte.“
