8°C
Smradlavý slam a přepadení! Proč komentátor Bosák vyhledává nebezpečí?
Vyrazit na rozpálenou pláž nebo do smradlavého nebezpečného slamu? Vždycky volí druhou variantu a ne vždy je to veselé. Komentátor Jaromír Bosák (51) pak své příhody zvěční a dnes mu slouží jako »památníky«. Co to obnáší? Dokonce obtisknutou klávesnici na čele!
Co jste čtenářům připravil po turnaji ve Francii?
„Klasickej deník, kterej píšu od roku 1998 z mistrovství světa či Evropy. Tenhle poslední je trochu pikantní, protože je stejně jako první z Francie. Aspoň můžu porovnat, jak se to tam změnilo.“
A změnilo?
„Něco k dobrému, něco k zlému, ale mají neskutečně krásné fotbalové stadiony. To je změna číslo jedna.“
Prozradíte, jak jste knížku »vyráběl«?
„Jsou to hektické zápisky ve tři čtyři hodiny ráno. Často jsem se budil s klávesnicí obtisknutou na čele. Jindy, než v ranních hodinách, bych to psát nemohl, jednoduše bych to nestíhal.“
Píšete po nocích. To si všechny příhody z uplynulého dne pamatujete?
„Mám s sebou pořád takovej malej zápisníček, kam při jakékoliv příležitosti zapisuju. A mě se pořád něco děje. Tím, že jsem se narodil třináctýho, to nesu s sebou. Snažím se heslovitě zaznamenat, co se ten den stalo.“
Zalistujete si někdy vaší knížkou z minulosti?
„Kouknu do ní. Dnes mi hlavně slouží, abych vůbec věděl, kde jsem byl. Už si nevzpomenu, co se stalo před deseti šestnácti lety.“
Takže budou sloužit jako taková vaše kronika?
„Asi ne. Já bych o sobě nikdy nepsal. Myslím si, že v naší zemi je dost lidí, o kterých se má psát. Otázkou je, jak dlouho ještě ty zápisky budu dělat. Myslel jsem, že skončím po Brazílii, ale čeká nás pak Rusko a to může být taková komedie…“ (smích)
Z vašeho pracovního cestování po světě máte i několik peprných příhod…
„Třeba teď před Francií převládaly obavy, jestli něco nebouchne. Naštěstí nic takového neproběhlo. Bylo to zvláštní, protože v Jižní Americe nebo Africe počítáte s pouliční kriminalitou, ale tady se vznášelo ve vzduchu úplně něco jiného.“
Jak vůbec k těm příhodám přijdete?
„Popravdě jsem trochu trotl, protože se chci podívat všude, kde se něco děje. Takový ty místa, kam se nedoporučuje chodit. Že tam lezu je na moje riziko, doma mi říkaj, že sem blbej. Ale mě by to bez toho nebavilo!“
Čte vaše knihy manželka Alena?
„Čte a já doufám, že je vždycky dočte. Radši se neptám, protože jsou věci, které nechcete vědět. (smích) Ona má jednu smůlu, že když se odněkud vrátím, tak jsem psychicky tak vyšťavenej, že tři čtyři dny nemluvím. Historky pak přichází s kamarády u piva, ona se to dozvídá až potom. Jen doufám, že ji to baví, ale na to se jí zase raději nezeptám.“ (smích)
Téměř pravidelně jste vystaven nebezpečí. Bojí se o vás?
„Říká mi, ať na sebe dávám pozor, ať píšu, ale ono vlastně nic nepomůže. Dobře ví, že když si mám vybrat mezi plácnutím sebou na pláži, muzeem, nebo zavrtat se někam do slamu, tak samozřejmě vyhraje ta poslední varianta. I když by to nemuselo dobře dopadnout.“
Dočkáme se někdy Jaromíra Bosáka spisovatele?
„Tohle je hodně svébytnej žánr, kterej já se velmi ostýchám nazývat literaturou. Jsou to prostě zápisky šílence ve tři ráno. Na druhou stranu nepopírám, že něco v hlavě mám. Už asi deset let, ale zatím na to nemám čas.“
