10°C
Zpověď žokejky Málkové: Po umělém oplodnění bojovala o život!
Už od útlého dětství měla stejný sen jako mnoho jiných dívek. Barbora Miksánková Málková se chtěla stát holkou od koní. Její vášeň byla tak hluboká, že stačilo vidět v televizi záběry z Velké pardubické a už si svýma dětskýma očima představovala, že je toho součástí. Nakonec se v mužském světě žokejů dokázala prosadit, zničilo jí to ale zdraví. A touha po rodině ji pak málem připravila o život.
O sen odjet Velkou Pardubickou žokejku, které vyhrála prestižní Velkou cenu Labe, připravil pád v kvalifikaci. Lékaři žádné vážné zranění nejprve neodhalili, a tak Málková v domnění, že jde jen o naraženiny, dál přes obrovskou bolest trénovala. »Velkou« toužila se svou spřízněnou duší, pozdějším vítězem legendárního závodu, koněm Charme Lookem za každou cenu stihnout.
Nakonec se ale utrpení nedalo vydržet a Bára skončila v nemocnici. „Na ranní vizitu přišli tři lékaři a oznámili mi, že je obratel rozdrcený a že jsem si svůj stav dost možná zhoršila i tím, jak jsem se v posledních dnech chovala. Měli pravdu, byla jsem blbá. Celou dobu jsem si namlouvala, že všechno, co dělám, dělám pro koně, že v tom Charme Looka nemůžu nechat samotného,“ popsala Málková pro projekt Bezfrazi.
Věřila, že Charme Look je pro ni nejen parťák na závodech, ale že jsou také propojeni srdcem. Právě proto si jej chtěla vzít do své péče, až přijde čas, kdy bude muset se závoděním skončit. To ale nakonec nevyšlo, protože kůň byl trenérce Martině Růžičkové , se kterou Málková spolupracovala, odebrán.
„O to hůř teď beru, že vůbec nevím, kde Charme Look je. Netuším, jak se má, ani to, jestli ještě žije. Vnímám to jako velkou nespravedlnost,“ smutnila Barbora nad starými ranami. „Dcera majitele mě i Martinu obvinila z toho, že jsme jejich koně trápily, a odvezla si je,“ popsala žokejka kauzu, která před lety zahýbala jezdeckým sportem.
Ten největší boj ale Báru čekal po ukončení kariéry. Přála si totiž dítě, které se jí s partnerem nedařilo počít: „Když už jsme s manželem nevěděli, co dál, šli jsme do vyhlášeného centra IVF, kde mi při zákroku odebírali takovou velkou jehlou folikuly a natrhli mi při tom vaječník.“
V centru se dozvěděla, že jsou všechna vajíčka až na jedno špatná a šance otěhotnět je minimální, Tou dobou už jí ale bylo zle a začal boj o život. „Úplně hotová jsem odjela domů, šla na záchod a najednou začala padat. Chovala jsem se stejně jako po úrazech z koně, říkala jsem, že mi nic není, ale manžel naštěstí nečekal a zavolal »rychlou«. Záchranáři mě vezli do nemocnice v Mladé Boleslavi a nedařilo se jim napíchnout mě na infuzi. Jak se později ukázalo, už v té chvíli jsem krvácela do břicha. Kolabovala jsem, měla tlak 60 na 40, byla jsem bílá ještě víc než obvykle a saniťačka popoháněla řidiče a zároveň volala kolegům. »Vezu paní. Mám strach, že ji nedovezu,«“ popsala chvíle hrůzy.
Naštěstí lékaři Barboře pomohli včas. Měla ale namále, ve vaječníku byla pěticentimetrová díra a v břiše měla jeden a půl litru krve. S centrem IVF se soudila, ale zařízení vinu odmítlo.
Když už se zrzavá koňařka začala smiřovat s tím, že vlastní dítě mít nebude, rozhodla se adoptovat šestiletého romského kluka Marečka, který trpěl obrácenou cukrovkou. „Něco se ve mně v tu chvíli uvolnilo. V den, kdy mi ho úřady daly na dlouhodobou propustku, začal covid a já zjistila, že jsem přirozenou cestou otěhotněla,“ vrátila se do vzpomínek Barbora, která přiznala, že přesto, jak se její manžel zprvu na adopci netvářil, nakonec s Marečkem našli souhru.
Poté, co svou situaci probrala ze všech stran s různými odborníky, ji ale většina z nich doporučila chlapce do ústavu vrátit, protože péče o něj by byla dost složitá, především v situaci, kdy by měla pečovat o své novorozené miminko.
Žokejka přiznala, že se kvůli tomu cítila špatně, ale chlapeček naštěstí návrat do známého prostředí přijal dobře. Teď Bára vychovává se svým manželem malého Pepíčka, který dostal jméno nejen po svém tatínkovi a dědovi, ale také po žokeji Bartošovi a klanu Váňových.
Celý příběh úspěšné žokejky najdete ZDE>>
