Žádný hokejista není nadšený, když kvůli zranění nemůže hrát. Což je i můj případ. Když si to vezmu celkově, nemohl jsem vlastně nastoupit už v šesti zápasech. Čtyři jsem vynechal úplně, dva jsem nedohrál. Což je hodně dlouhá doba a není to příjemný.
Ale jestli jsem z toho rozmrzelý? To zase ne, takový je prostě někdy hokej, člověk to musí přijmout. Nejprve jsem se zranil 17. listopadu proti Phoenixu, pak jsem vynechal dvě utkání.
V tom dalším už jsem chtěl zase hrát, v mým věku si chci užít každý zápas, nikdy nemůžu vědět, který je ten poslední... Navíc jsem se do NHL nevrátil, abych seděl, ale abych co nejvíce pomohl týmu.
Jenže předtím jsem moc netrénoval, takže jsem si to tříslo znovu ve druhý třetině proti Islanders natáhnul. Byl jsem dlouho bez zátěže, a jak se noha unavila, ozvala se opět bolest. Okamžitě jsem toho v tu chvíli nechal, jinak by se to ještě zhoršilo.
Jako když píchají nožem
Svoje tělo znám dobře, nemá cenu to v takový moment přemáhat. Jsou různé bolesti, buď je sval jenom unavený, nebo natažený. A v tom případě je to velká bolest, jako když vás píchají nožem. A to se nedá hrát.
Teď máme do pátku, kdy hrajeme v Anaheimu, volno. Už jsem nebyl na ledě ani nepamatuju, což je hrozný. A v klubu se teď bojí, abych si znovu něco neudělal, takže si dávají pozor a skoro mě nepouští na tréninky. Víceméně mě nenechají dělat ani nic dalšího, jsou na mě docela přísní. To je pro mě nejhorší, protože jsem zvyklý hodně trénovat.
No a když potom nastoupím po té pauze, budu sice zdravý, ale stejně se budu cítit jako nemocný. Bez tréninku jsem vlastně nepoužitelný... Šéfové Flyers jsou obezřetní, protože v mých letech mají obavy, aby se to nezhoršilo, což je logický.
Když si v devětatřiceti natáhnete tříslo, normálně člověk musí vynechat okolo deseti dnů, kdežto já jsem se vrátil po čtyřech. Takže to byl docela risk. Ale zase když mě to v zápase začalo bolet, okamžitě jsem skončil, takže už jsem to nepokoušel a nepřemáhal jsem se.
Ježíš už tu dávno není...
Péče je tady výborná, starají se o mě dobře, chodím i na akupunkturu. V Česku mi vždycky s třísly pomáhal docent Pavel Kolář, ale teď jsem mu o radu nevolal, protože těžko mi na dálku může pomoct.
Navíc po dvaceti letech hraní už vím, co potřebuju. Chce to čas. Ještě se nenarodil doktor, který vás okamžitě vyléčí, když na vás jenom sáhne. Alespoň o žádným takovým nevím... Jediný, kdo tohle dokázal, byl Ježíš. Ale ten už tu dávno není. Takže teď je třeba mít trpělivost.
Občas už se v zámořských novinách objeví spekulace, jestli prodloužím s Flyers smlouvu a zůstanu další ročník. Ale na podobné úvahy je zatím hrozně brzo, všechno záleží na tom, jak se budu v nynější sezoně cítit a jak dopadneme. Takže do té doby nemá cenu o tom mluvit, počkám si.
Méďovi držím palce
Slyšel jsem, že v Česku se zranil Petr Nedvěd, zlomil si čelist a musí na operaci. Prý může přijít až o šest týdnů, což je opravdu hrozná doba. Dostal ránu pukem – to je vždycky hrozná pecka, hráč nemá šanci v takovou chvíli zareagovat, navíc když je ta střela tečovaná. Každopádně Méďovi držím palce, aby se z toho rychle dostal.
Nešťastně se zranil zrovna v zápase s naším Kladnem, který jsme vyhráli 1:0. Výsledky Rytířů sleduju, je to jako na houpačce, ale jsou v desítce. A to je hlavní.
Jinak je pravděpodobný, že se rozjede v zámoří i sezona NBA. Takže v našem městě bude další velký sport, ale nemyslím si, že by to zrovna mělo ohrozit pozornost k hokeji. Philadelphia je tak velká, že diváci svoji přízeň rozdělí, každý sport má svoje fanoušky.
Související články
