Třeba bych tady ještě mohl dostat novou smlouvu, ale teď se všichni dozví, kolik je mi a je to v pytli! To už je let... Takže mi fakt vadí, že se to profkláklo.
A stejně to máte všude špatně. Když se mě někdo zeptá, kolik je mi, říkám třicet. No a vy všude píšete čtyřicet, což mi tedy moc nepomáháte. Ono je to vlastně ještě jinak. Mně je pětatřicet! Opravdu. Hned to vysvětlím. Když jsem byl malý, bylo zakázaný hrát v tak nízkém věku.
Takže mě táta postaršil o pět let, abych vůbec mohl hrát. Občas se říká, že mi přidal jenom tři roky. Ne, bylo jich hned pět. Takže je mi pětatřicet, ne čtyřicet. A abych to ještě zlepšil, všem radši říkám, že je mi jenom třicet. To zní ještě líp. Snad to tedy i doma v Česku budete psát správně...
Vážím si, že se ozval i prezident Klaus
Teď zase chvíli vážně – musím říct, že já osobně narozeniny neprožívám. Na to jsem nikdy nebyl. Je to jenom věk. Navíc já mám tady ve Philadelphii kolem sebe spoustu mladíků, kteří mi pomáhají, abych se necítil tak starý. Když slyším, jak se baví, co řeší, hned se vrátím do svých mladých let. Mezi nimi člověk omládne.
Každopádně mě těší, že mi lidi přejou všechno nejlepší, za to jim děkuju. Popřál mi i prezident Václav Klaus. Toho si opravdu vážím, to se nestává každý den. Přeci jenom potěší, když vám popřeje taková osobnost.
Osobně se mi vůbec nedaří
Žádnou oslavu ale nechystám, teď není čas, máme nabitý program. Ani na to není nálada, protože se nám s Philadelphií vůbec nedaří. Prohráli jsme pět z posledních šesti zápasů a už rychle musíme zabrat a začít vyhrávat, jinak se stane, že se vůbec nedostaneme do play off! Není to žádná sranda. Je to hrozně vyrovnaný a stačí delší nepovedená šňůra a může z toho být průšvih.
Znovu se potvrdilo, že se nám nedaří v odpoledních zápasech. V sobotu jsme s Rangers hráli hned po obědě. A bohužel jsme zase prohráli. V sezoně s nimi už popáté. A to už je tedy hrozná bilance.
Když to napíšu jednoduše – jsme momentálně v pytli. Ale nejenom celé mužstvo, ale i já osobně. Není to žádná sláva, nedaří se mi. V posledních šestnácti zápasech jsem dal jenom jeden gól, jak mi někdo připomněl. Což je bída. I já se tedy budu snažit zvednout.
Z psychického hlediska to není úplně ideální. Když se prohrává, člověku víc všechno bolí, hůř se mu odpočívá. A v tom případě se někdy cítím víc než na těch čtyřicet... Ale tak to ve sportu chodí. Teď máme pár dní volna, takže věřím, že se dáme všichni do pořádku a zabereme. Abychom se nepropadli ještě níž.
