Potom jsem sice naskočil proti Pittsburghu a podařilo se mi dát dva góly, ale celkově jsem se necítil moc dobře. Navíc jsme prohráli...
Nastupoval jsem spíš ve čtvrté lajně, moc jsem toho neodehrál, ale byl jsem za to rád a vyhovovalo mi to. Víc bych ani nevydržel. Nemoc mi vzala dost sil, to ani nemusím popisovat, to každý zná na vlastní kůži. Tělo při tom vydá spoustu energie na to, aby bojovalo proti bacilům. A na sport už nemá sílu.
Takže když člověk musí dělat něco fyzicky náročného, i když je to jenom na krátkou dobu, tak ho to hrozně vyšťaví. Takže hned po tom zápase jsem si myslel, že snad umřu... Měl jsem toho plné zuby.
Děkuju moc za přání
Už jsem s tím předtím tři zápasy, pak se to pořád zhoršovalo. Ještě teď občas zakašlu, ale je to tisíckrát lepší, než co to bylo. Nemoc se zrovna trefila do mých čtyřicátin, který jsem měl minulý týden. Ale stejně jsem to neprožíval, na oslavy vůbec nejsem. Každopádně moc děkuju všem, kteří mi blahopřáli – všimnul jsem si, že někde na internetu lidi psali přání. Takže díky moc.
Kladno? S play off jsem počítal
Pokud jde o Kladno, jsem pochopitelně rád, že se dostalo minimálně do předkola. Což už je play off. Jestli to beru jako úspěch? Záleží, jak se na to díváte. Pokud je nějaký klub ohromně bohatý, nakoupí si všechny hráče, které chce, a vyhraje titul? Tak třeba ani tohle ho pak neuspokojí.
Když naopak funguje oddíl ve skromnějších podmínkách a vidíte, že každý z těch hráčů udělá maximum, aby se něco podařilo, a hraje nad svoje možnosti, tak to taky potěší.
Já osobně jsem počítal s tím, že play off vyjde. Ale hlavně šlo o to, aby si to mysleli i sami hráči. Když předtím několik let hráli jenom dole, tak už to měli zafixované v hlavách. Ono je to totiž jako droga. Jakmile si někdo zvykne na neúspěch, tak bude neúspěšný do konce života. Když si naopak zvykne na úspěch, udělá všechno, aby v tom pokračoval.
Porážky jsou jako droga
Nejhorší je, když jste v mužstvu, v němž nevidíte rozdíl mezi porážkou a vítězstvím. To člověka ani nemotivuje vyhrát. A to přesně bývávalo na Kladně. Při trénincích nebyl patrný rozdíl, jestli se den předtím vyhrálo, nebo ne. Bylo to pořád stejné. Hráči chodili na zimák jen jako do práce. Odtrénovali a šli domů s tím, že měli splněno.
Což se změnilo a byla to největší změna, která se udála v tom posledním roce. Najednou je cítit jiná atmosféra, když se vyhraje, nebo když se prohraje. Pokud si hráči napumpují do hlavy, že mohou uspět, je potom těžké je porazit. Kdežto když si zvyknou na porážky, to je jako zvyknout si na nějakou drogu...
Teď pochopitelně držím palce, aby to kluci dotáhli v play off co nejdál. V něm už se může stát cokoliv, je to nevyzpytatelné.
A týmy, které o postup bojují do poslední chvíle, na tom mohou být někdy o něco líp než ty, které základní část jen dohrávaly. Protože ono nejde si jen tak říct: Tak, začíná play off a budeme hrát! Mužstvo se nedá nastartovat klíčkem jako motor. Proto si myslím, že může nastat i dost překvapení.
Jsem rád, že jsme získali Kubinu
Jinak jsem rád, že Philadelphia získala obránce Pavla Kubina. Je velký, silný, umí přitvrdit. A hlavně je to pravák, což je pro nás super. Věřím, že nám moc pomůže hlavně v play off. Jenže o postup musíme ještě bojovat. Soutěž je vyrovnaná, musíme zabrat. Rozhodně nemáme nic jistého.
