Blog Lukáše Tomka: Stavte mosty, to je Přibylovo poselství

Tak především - upřímný a spontánní smutek řady fanoušků, hráčů, funkcionářů v těchto dnech najednou ukazuje fotbal v úplně jiném světle než jsme zvyklí.

Ne jako společenství prolezlé bafuňářským intrikařením či fanouškovským hulvátstvím, ale společenství upřímně truchlící nad ztrátou člověka vesměs pozitivního a dobrého.

Je to poselství pro vedení fotbalového svazu, pro Spartu i ostatní české kluby, že má jednoznačně smysl pokoušet se fotbal měnit a otvírat slušným lidem tak, jak to dělal právě Lukáš Přibyl.

A že je důležité hledat pro fotbal další osobnosti jeho formátu a ražení, protože zvlášť ti slušní fandové tuto lidskou kvalitu jednoznačně rozeznávají, oceňují a jdou za ní.

Tenhle dobrosrdečný dlouhán měl vedle dalších jednu úžasnou vlastnost. Uměl dávat lidi dohromady. Možná to pro někoho může znít banálně, ale kdo zná prostředí českého fotbalu plného bojůvek, intrik či jen klasického chlapského testosteronového přetlačování, dobře ví, jak výjimečný takový přístup je.

Lukáš Přibyl prostě vždy hledal mosty přes zdánlivě beznadějně rozbouřené vody a díky své nezaměnitelné kombinaci pozitivního přístupu, osobního charisma, pracovitosti a opravdovosti většinou ten most dokázal postavit a oba břehy spojit.

A právě proto v těchto dnech zapálené svíčky hoří na Letné i v Ďolíčku, dvou jinak nesmiřitelných táborech, a internetové diskuze jsou plné uznání ze strany slávistů i příznivců dalších klubů.

Lukáš Přibyl umřel mladý, v Kristových letech. Přesto za tu krátkou dobu za sebou zanechal nesmazatelnou stopu a osobní poselství. "Hledejte vždycky způsob jak se domluvit a spolupracovat ve prospěch dobré věci. A nikdy nezapomeňte, že se fotbal hraje pro fanoušky."

Tenhle vzkaz platí i pro nás, sportovní novináře. Vědomí, že tenhle život měl smysl, ať je v těchto smutných chvílích loučení alespoň drobnou útěchou pro všechny jeho blízké. Pro rodinu, kolegy a kamarády ze Sparty, Bohemky i odjinud. Na jejich Lukáše se nezapomene...