Hokejista, jehož plzeňský trenér Marian Jelínek přirovnává k papiňáku, musí víc než kdokoli jiný Hadamczika přesvědčovat, že mu stojí za přízeň. Duda se pořád těžko zbavuje pověsti nenapravitelného raubíře, u něhož jeden pořád neví, co právě dusí pod pokličkou.
Související články
Ve Stockholmu by Duda autem nejezdil a tím se snižuje nebezpečí, že by se na přechodu „poštípal“ s chodcem. Na průšvihy tam mají jiné experty, třeba trojici fešáků ze švédské reprezentace v čele s Kristianem Huseliusem, pro které si na základě obvinění jakési místní poběhlice přišla před pár lety policie přímo na hotel.
Ani na ledě by Duda nemusel čelit útokům ze strany soupeřů. Při vší úctě není Jágr a taky jeho výstřelky na malém českém rybníku jsou druhým víceméně fuk. Ale nejsilnější Dudova brzda spočívá právě v tom, že v národním týmu by musel brzdit sám sebe. Jenže v tom případě by to nebyl on.
Nedopouštět se hloupých faulů? Neprovokovat a krotit emoce? Radek Duda umí být skvělý hokejista, nesmírně platný pro mužstvo. Ale dovede mu tím i uškodit. Jedno bez druhého, to není jeho pravá tvář.
Alois Hadamczik má jistě pádné důvody, proč Dudu na turnaj Euro Hockey Tour ve Švédsku nevzal. Do výběru se však tentokrát nevešli mladší a nadějnější hráči, kteří se v poslední době obstojně předvádějí v extralize. Za všechny třeba Miroslav Holec, nejproduktivnější člen brněnské Komety, nebo pardubičtí Jan Buchtele a Robert Kousal, i když ten se ocitl mezi náhradníky.
Otázka tedy nestojí, zda by Dudův comeback byl úspěšný nebo ne, jako spíš, co by na mezinárodním ledě předvedli hokejisté, které reprezentace může v budoucnosti třeba ještě potřebovat. Duda jí tolik neschází. Jenže oni jednou chybět mohou.
