21. října 2017 • 15:20

Eliáš o kariéře i osudových trenérech: Růžička a Hadamczik si jsou podobní

Autor: Jiří Nikodým
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Celou dvacetiletou kariéru v NHL prožil v jednom týmu. Patrik Eliáš se stal výjimečnou osobností New Jersey Devils, s nimiž dvakrát vyhrál Stanley Cup, nosil na hrudi kapitánské céčko a v únoru vyvěsí jeho dres s číslem 26 ke stropu haly. Ze všech hráčů v historii klubu nasbíral nejvíc bodů, gólů i asistencí, za dvě dekády zažil dlouhou řadu trenérů. Hokej zkusil taky v Rusku. A jako kapitán vedl národní tým na olympijských hrách ve Vancouveru a Soči.

 



Hokej, nebo fotbal?

„Neměl jsem moc na výběr, protože táta chtěl hrát hokej. Šel do brány a děda mu to zakázal, tak šel na fotbal. Oba moji starší bráchové hráli hokej, ale kvůli zdraví skončili v dorosteneckém věku. Já vždycky s nadsázkou říkám, že jsem nechtěl pod tátou trénovat na fotbale, protože byl hodně tvrdý. Já chtěl hrát v útoku a dávat góly, ale on mě cpal do zálohy s tím, že jsem měl přehled, a chtěl, abych řídil hru. Ale fotbal jsem pak v létě hrál i v době, když už jsem byl na Kladně.“

První hokejový trenér

„V Třebíči nás trénoval Pavel Bakus, který šel s námi až na jedno krátké období po celou dobu od první třídy až do osmé, přičemž od čtvrté třídy jsme byli hokejová třída. Hokej nás bavil, bavily nás tréninky a těšili jsme se na zápasy, protože jsme byli díky panu Bakusovi výborná parta. Když jsme jeli ze zápasu nebo z turnaje, všichni jsme zpívali a hokej si užívali se vším všudy. Měli jsme fantastické rodiče, kteří s námi jezdívali na zápasy, a byli jsme jedna velká rodina. Pan Bakus měl respekt náš i rodičů a všichni jsme ho měli rádi. Rodiče stáli za trenéry, což teď neumím porovnat, ale od kluků poslouchám, že rodiče dnes mají pocit, že si mohou diktovat podmínky a plést se do všeho. Jednou ve Znojmě táta viděl, že na střídačce odmlouvám, přišel na lavičku, dal mi facku a poslal mě pryč. Dnes interakce mezi dětmi, trenéry a rodiči už tolik není.“

Kladenská výchova Poldovkou

„V dorostu jsem udělal talentové zkoušky u trenérů-bratrů Slánských na Kladno. Byl jsem na učilišti jako mechanik strojů a zařízení, bydlel na internátě a ráno v 5:12 jezdil autobusem pracovat do Poldovky. Měli jsme nevyprané modráky a těšili se na sekanou v kantýně. Působilo to jako skvělá motivace pro hokej, že jsem věděl, jaké to je ráno jezdit do fabriky, a to už jsem nechtěl. Trenér pan Šindler mě nechal jako mladého hrát hned v první pětce a přesunul mě z centra na levé křídlo. Můžete mít talent, ale je důležité, jak vás podrží trenér.“

Juniorské reprezentace

„Pan Šindler mi pomohl do reprezentace do 15 let a byl jsem tam až do osmnácti. Vedl nás pan Straka. Měl jsem zase štěstí na trenéra. Ale když má člověk talent nebo výkonnost, tak hraje. Já čtyři roky v lajně s Vaškem Varaďou a Pepíkem Marhou. Dařilo se nám, byli jsme sehraní a měli jsme v reprezentaci fantastický ročník. Těšili jsme se na turnaje i srazy a vyhrávali jsme všechny turnaje. Na ME do 18 let jsme prohráli jediný zápas a skončili třetí. Asi 12 nebo 13 nás pak draftovali – Pavel Trnka, Tomáš Vokoun, Milan Hejduk, Radek Dvořák, Petr Sýkora a další.“

1 240 zápasů za Devils i dva Stanley Cupy. Patrik Eliáš ukončil kariéru
Video se připravuje ...

Áčko na Kladně

„Ještě mi nebylo sedmnáct a chodil jsem hřát bidlo do kladenského áčka. Trénoval jsem s áčkem a večer i s dorostem. Občas jsem se dostal do hry, ale trenér Zdeněk Müller mladým moc šancí nedával a nechal hrát své prověřené borce.“

Odchod do Ameriky

„Na Kladně jsem byl nejmenší z týmu, vyrostl jsem až později. Byl jsem rychlý, mrštný, ale nehrál jsem za áčko, a tak jsem chtěl jít pryč. V roce 1995 New Jersey vyhrálo Stanley Cup a farma vyhrála Calder Cup, proto jsem si myslel, že nemám šanci. V kempu byli všichni v pohodě, já měl sklopenou hlavu. Na ledě hubený střízlík a proti chlapi narostlí na 110 až 120 kilo. Strašně to řezali. Naštěstí se mi povedl kemp, ale trenér Jacques Lemaire mě chtěl poslat do juniorské Western Hockey League. Lemaire je známý tím, že se hráč musí opracovat, a pak dostane šanci, kterou si musí zasloužit. Přes agenta jsem řekl, že buď farma, nebo jedu do Česka. Byl to risk, ale šel jsem na farmu.“

Zásadní trenér na farmě

„Klíčové se pro mě na farmě ukázalo setkání s Robbiem Ftorekem, který se stal mým zásadním trenérem. Neuměl jsem anglicky a pomáhal mi polský rváč Krzysztof Oliwa. Robbie mě hned postavil do prvního útoku se Scottem Pellerinem a Stevem Sullivanem. Měli jsme výborný tým i hráče. Naučil jsem se systém, bavily mě těžké tréninky a hrálo se hodně zápasů, třeba i tři za sebou od pátku do neděle. Trenér se mnou mluvil a věřil mi. Hrozně mě naučil. Byl fantastický do detailu, hlavně defenzivně to měl propracované. Naučil mě jak s hokejkou, tak i efektivně bruslit, strašně mi to pomohlo. Já jsem se na oplátku nebál, makal jsem, nenechal jsem se osekávat a párkrát jsem se i porval. Díky Robbiemu jsem měl skvělou přípravu na NHL.“

Start v NHL pod Jacquesem Lemairem

„Jednou mě povolali nahoru do prvního týmu místo Andreychuka. Kouč měl ale rád starší hráče, kterým dával prostor. Na led jsem se nedostal, ale aspoň jsem si přičichl. Ovšem když jsem se pak napevno dostal do Devils, byl fantastický. Při dalších působeních Jacquese už jsem byl v pozici hráče s vyhraným Stanley Cupem a bodově jsem se řadil k tahounům. To už jsme měli fantastické vztahy. Já hrál vždycky na křídle a on mě dával na centra. Říkal, že jsem nejchytřejší hráč, umím dozadu, dopředu, rozehrát, mám přehled. Nemusel jsem napadat, ale sledoval jsem hru a řídil ji. Měl výborné tréninky a zakládal si na detailech.“

Robbie Ftorek podruhé a Larry Robinson

„Pod Robbiem jsme hráli zodpovědný hokej dozadu, ale hlavně výborně dopředu. On nás dal dohromady s Petrem Sýkorou a Jasonem Arnottem. Dával nám mladým šanci, i v přesilovkách, a starší to těžce nesli. Robbie mi řekl, že jsem pro něj top hráč a že ví, čeho jsem schopen. Věřil mi, že budu dávat 40 gólů. Chtěl, abych hrál hodně, dával mě tam pořád. Když jsme potřebovali vyrovnat i ubránit vedení. Robbie mi po psychické stránce strašně moc pomohl. Věřil nám, měli jsme velice kvalitní tým. Tréninky byly tvrdé, rychlé a kvalitnější než zápasy - a my si díky Robbiemu hokej užívali. Hráli jsme výborně a pak jsme pár zápasů prohráli. Generální manažer Lou Lamoriello cítil, že před play off někteří hráči za Robbiem úplně nešli, a tak ho vyměnil. Na post hlavního se posunul Larry Robinson. Larry byl kluk v dospělém těle, chce se bavit, smát a mít zábavu z hokeje. Nechtěl být hlavní trenér, stresovalo ho to, raději dělal asistenta. A my s ním vyhráli. Byl to skvělý chlap, hodně s námi komunikoval a měl výborně propracovanou hru. Jako hráč i trenér získal 9 Stanley Cupů!“

1 240 zápasů za Devils i dva Stanley Cupy. Patrik Eliáš ukončil kariéru
Video se připravuje ...

Tvrďáci

„Larry pak byl u týmu ještě jednou a po něm přišli trenéři, kteří prosazovali tvrdost, přísnost a hodně na hráče řvali. Kevin Constantine byl striktní, neměl dobré tréninky, nezábavné a vydržel jen tři měsíce. Já s ním měl ale dobrý vztah. Pat Burns přišel s reputací tvrďáka, nebyl vstřícný ani lidský, nekomunikoval. První trenér, s nímž jsme si nesedli. Tréninky bez puku, stříleli jsme do branky od modré čáry, od červené, od druhé modré, vesměs zbytečné věci, nic hokejového. Měl jsem s ním konflikt, když mi v Ottawě začal nadávat, já jemu taky a další hráči ho pak vyhnali z kabiny s tím, že to je naše kabina a ať mě nechá být. Od té doby jsem měl od něj pokoj. Paradoxně jsme vyhráli můj druhý Stanley Cup. Neměli jsme talentovaný tým, ale strašně pracovitý. Uhráli jsme to vůlí a odhodláním a měli jsme i štěstí. Tým strašně chtěl a dokázal to. Burns se pak změnil s rakovinou, kterou onemocněl. Byl otevřený a komunikoval. Problémy jsem měl ještě s Brentem Sutterem. Nedělali jsme nic kreativního, všechno jen na sílu. Až si po nějaké době kabina sama řekla, že musíme hrát jinak. John McLean byl asistent u Suttera a myslel si, že být přísný a nadávat je správný způsob trénování, ale nebyla to jeho přirozenost a dlouho nevydržel.“

Lou Lamoriello

„Lou měl jako generální manažer jasno, jak se má hrát, a jen Larry s tolika prsteny si vedl svou. I ostatní měli vizi, ale pak po půlroce jeli v režimu Loua, protože věděli, že on rozhoduje, kdo bude tým trénovat. Já jim to teď nezazlívám, protože plnili zadání generálního manažera, který byl striktní a tvrdý. Lou nás pak i trénoval a byl úplně jiný než jako manažer. Na lavici pozitivní, poplácával nás a držel v pohodě. Vždy nosil bílou košili a černý oblek. On byl vlastně jediný hlavní trenér, který nevedl tréninky. Ty měli na starosti asistenti. Stalo se jen několikrát, že šel i na led. A jak měl málo času, tak měl brusle, kalhoty od obleku a zimní bundu. Jinak stál vesměs za mantinelem.“

Nová vlna trenérů

„Předzvěstí nové doby byl výborný trenér Claude Julien se svými propracovanými tréninky. Respektoval jsem ho, byl jsem zklamaný, že ho pustili, protože někteří hráči ho neměli v oblibě. Po třech letech na Floridě k nám přišel Peter De Boer s negativními referencemi. Nic se ale nepotvrdilo. Je to právník a chytrý a komunikativní člověk. Chtěl jsem něco vysvětlit a on mi to vysvětlil. Měl propracovaný systém, dobré mítinky, a když byl negativní nebo přísný, tak to od něho všichni vzali, protože měl pravdu a oproti jiným nechtěl nikoho shodit. U Johna Hynese mě mrzí, že jsem už nebyl zdravý. Výborný mladý trenér s jasnou vizí jiného hokeje nahoru-dolů. Přinesl nové věci, všechno se dělalo v rychlosti, byl komunikativní a perfektní motivátor. Ta změna komunikace je dána tím, že se NHL změnila a omladila. K hráčům se trenér musí chovat jinak. Mladí jsou dobří, mají talent, tak hrají a k tomu získají vysoké smlouvy, o jakých se nám nesnilo. Oni jsou teď investicí a nikdo na ně nemůže zařvat, protože by se rozsypali a mohli by chtít odejít. Současní mladí hráči nebudou hrát do čtyřiceti jako my. Oni teď budou mít do třiceti super výkonnost a pak budou pomalu končit, protože jde všechno do obrovské rychlosti a enormního nasazení a jejich tělo to nevydrží. Trenéři jsou proto obezřetnější a opatrnější v komunikaci.“

Magnitogorsk s Markem Sýkorou

„V Rusku mě v době výluky v NHL hokej s Markem Sýkorou bavil. Neřešilo se tolik video a na tréninku byla jasně daná rutina. Trenér Sýkora dělal to, jaké mantinely mu určil manažer týmu, a proto je těžké tam trénovat. Měli jsme dobré tréninky, i když ne tak dlouhé, a zápasy byly hodně o individualitách. Hráli jsme s Petrem Sýkorou a začínajícím Malkinem výborný hokej a užíval jsem si to. Pak jsem ale onemocněl a už si za Magnitogorsk ani za národní tým na zlatém mistrovství světa 2005 ve Vídni nezahrál.“

Růžička a Hadamczik

„Byla pro mě velká čest dělat kapitána národního mužstva. Je zajímavé, že moji poslední reprezentační trenéři Vladimír Růžička a Alois Hadamczik si byli hodně podobní. Pan Růžička nám mladším dal velkou šanci po nevydařeném startu do Světového poháru 2004. Pak jsme začali víc hrát a dařilo se nám. Ve Vancouveru 2010 jsme spolu často mluvili, chtěl znát můj názor a hodně se mě ptal. Věděl, co umím, a řešili jsme hlavně hokej. Byl hodně lidský. Dobře jsem vycházel i s panem Hadamczikem. I on se mnou neustále mluvil. Stejně jako Růžička naslouchal mým názorům. Dobře se s ním komunikovalo. On věci dost rozebírá a všechno víc řídí. Takže oba byli v zásadě, i když každý trochu jinak, stejní.“

Patrik Eliáš se svým kondičním trenérem Radkem Hlavatým
Patrik Eliáš se svým kondičním trenérem Radkem Hlavatým

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud