PŘÍMO Z PEKINGU | Legendární oštěpař Jan Železný po přehlídce dalekých hodů ve finále MS v Pekingu nevylučuje, že se nastupující generace přiblíží jeho světovému rekordu. Nový mistr světa Julius Yego z Keni hodil ve středu večer nejdelší hod na světě od roku 2001.
Co jste říkal úrovni závodu?
„Ono se to dalo čekat i v průběhu sezony že jeden člověk ulítne. Yego to v sobě má. Že ulítne Arab, to jsem nečekal. Jinak jo, průměr jde nahoru. Byl tam závodník, který s osmdesáti třemi metry nešel do osmičky, to je úžasné. Je vidět, že lidské schopnosti jsou vždycky větší. Byl nějaký útlum, ale někdo to někam posune, teď se k tomu někdo přidá a už se přidávají všichni. Mentalita člověka je, že nechce být za pitomce a chce to zvedat.“
V oštěpu už se prosazují oštěpaři z Keni, Egypta či Trinidadu a Tobaga, přidají se další národy?
„Určitě můžou. Oštěp je určitý dar, s kterým se člověk narodí. A s tím se narodí na celém světě. Oštěp začíná být na celém světě populární. Japonec udělal nedávno medaili na mistrovství světa, je tu Keňan, Arab, Argentinec. Pro oštěp je to dobré, je zajímavý a nahoře.“
Může současná situace někoho posunout až ke světovému rekordu, který držíte výkonem 98,48 metru z roku 1996?
„Možné je všechno. Já jsem vždycky říkal, že schopnosti ti lidé mají. Když je tlak jeden na druhého, je šance posouvat výkon dál. Když háže jeden, ostatní chtějí také.“
Třeba Yegovi ale ještě zbývá skoro šest metrů…
„Šest metrů je daleko, ale já si nemyslím, že jsem jeden člověk na světě, který něco v sobě měl. Když se podívám na ta hovada, mají na to… Ukáže se, když zůstanou zdraví.“
Jaká budoucnost v rostoucí konkurenci čeká Vítězslava Veselého?
„Těžko odhadnout, ale já se toho nebojím. On má přirozenou flexibilitu, která se ztrácí, čím je člověk starší. To je největší problém, přestanou jít kotníky, člověk se stahuje a odchází to. On flexibilitu má, záleží na tom zdraví, jak moc bude moct trénovat, kolik si může dovolit závodů. To je alchymie. Ale bude házet, to jako jo…“
Jak hodnotíte výkony svých závodníků v Pekingu?
„Já si hodnotím dvě věci. Důležité je, jak probíhá sezona, aby to nebylo náhodné, tohle je ůdležitý moment. Atletika je o mistrovství světa, ale třeba ještě něco hodí. Víťa Veselý může vyhrát Diamantovku, Kuba Vadlejch může hodit daleko a Petr Frydrych taky.“
Ve finále vyšel předpoklad Jakuba Vadlejcha, že se prosadí těžkotonážníci jeho stylu. Mrzí vás kontroverzní příhoda s jeho přešlapem v kvalifikaci, která ho stála postup?
„Samozřejmě to mrzí, protože on na tom byl dobře. I teď tady prokázal určitou morální sílu, že chtěl posledním pokusem v kvalifikaci hodit dál. To je pro mě strašně pozitivní pro to další. Tím třetím do toho šel, přešlap, nebo nepřešlap.“
Co si myslíte o rozhodnutí sudích, kteří Vadlejchovi odmávali sporný přešlap?
„Nikdo neřekl, že tady nezáleží na faktu, jestli to opravdu přešlap byl, ale záleží na tom rozhodčím. Vy máte prokázat, že to přešlap nebyl… S tím se nedá nic dělat. Na to musí zapomenout, na to se historie neptá. Ukázal, že je bojovník, to je posun pro budoucnost.“
Připomnělo vám to vaši zkušenost z MS 1991 v Tokiu, kde vám rozhodčí zahlásili přešlap tričkem?
„To ne, to je jiný závodník. Mně to bylo líto. Kdyby si nezvrtnul kotník, tak to udržel, on byl od čáry docela daleko. Jsou věci, které se člověk pořád učí.“
Související články
