PŘÍMO Z PEKINGU | Hrála o všechno. Chodkyně Anežka Drahotová se v závodě na 20 kilometrů na mistrovství světa v Pekingu pustila do odvážného úniku s čínskými favoritkami. Ve víc než třicetistupňovém vedru a s bolavým stehenním svalem se ale nakonec pořadím propadla a došla osmá v čase 1:30:32 hodiny.
Vítězství, nebo nic. Anežka Drahotová je zvyklá takhle závodit a od své filozofie se neodchýlila, ani když hned na úvod mistrovského závodu kolem Ptačího hnízda dopředu vyrazily dvě favorizované Číňanky, Siou-č' Lu a Chung Liou, která letos v květnu překonala světový rekord.
„To je sebevražda… Jednou z toho budu mít žaludeční vředy,“ hlesl u trati Drahotové trenér Ivo Piták. „Plánované to nebylo. Ale ona jede na pocit.“
Drahotová nastupovala do závodu jako jedna z favoritek a při neúčasti dřív dominantních Rusek, které doplatily na dopingovou aféru svého tréninkového centra v Saransku, byla v užším okruhu kandidátek na medaili.
„Opět dělá, co jsme se dohodli, že nebude dělat. Začíná tahat. Chce ty Číňanky urvat,“ durdil se Piták.
S rychlým tempem Číňanek Drahotová nakonec udržela krok necelou třetinu závodu, kdy na vedoucí skupinku začala ztrácet. „Any, v klidu! Jestli je to rychlý, vycouvej!“ radil Piták.
„Ten začátek jí asi něco sebral. Ale pak by byla naštvaná, že to nezkusila. Kdo se o nic nepokusí, nic nezkazí,“ dodal pak.
Drahotová zvolnila a za chvíli ji pohltila druhá skupina s Italkami a Ukrajinkou Oljanovskou, která Drahotovou vloni na ME v Curychu porazila v souboji o stříbro.
„Říkali jsme si, že neuděláme taktickou chybu, ale myslím, že z mé strany to taktická chyba nebyla. Ony nešly nějak přepálené tempo. Nebo… To si myslím já...“ vracela se Drahotová k úniku s Číňankami. „Neměla jsem pocit, že to bylo hop, nebo trop. Fyzicky jsem se cítila dobře, ale v pohybu jsem se necítila jistá. Kdybych se cítila standardně, jak jsem zvyklá, tak bych byla ve skupině a medaile vůbec nebyla nereálná. Ale já jsem do toho chtěla dát všechno.“
Po polovině závodu ztratila Drahotová kontakt i se stíhací skupinou. „Ono se to bude sypat, nepusť to hlavou! Furt za nimi!“ křičel na ní Piták. Drahotová se však s druhou skupinou neudržela a čekal ji osamělý boj.
„Trenér na mě něco křičel, já se snažila bojovat o každé místo, ale připadalo mi, že se jen propadám,“ líčila Drahotová. „Nebyl to takový drajv, jaký mám v konci. Síly mi nechyběly, ale tělo se mnou dneska prostě nějak nespolupracovalo. Trenér pořád křičel: Hlavu nahoru. Já jsem se snažila, ale když trpíte, uděláte to na pár vteřin a pak tělo automaticky udělá, co je mu vlastní.“
Drahotová, která je považována za technicky vzornou závodnici, dostala jednu červenou kartu jako varování. Navíc bojovala v drsném vedru.
„Já se to snažila přetavit ve svoji výhodu, patřím k těm hubenějším závodnicím, tak jsem se snažila to brát tak, že každému vedro vadí, nikdo si nelibuje v takovém vedru. Pro mě jen líp, kdyby byla zima, tak bych asi měla větší problém,“ říkala Drahotová.
Kromě toho na trati bojovala i s bolestí v předním stehenním svalu, která ji trápila už při závěrečné přípravě.
„Jsem spařená, což je nečekané, když je takové horko. Trošku mě bolí sval na noze a nemůžu se přes to přenést,“ líčila Drahotová. „Není to asi nic vážného, akorát mě to po té dlouhé trati bolí.
Bolelo mě to před závodem, v trénincích, i když jsme všechno tak nějak všechno odtrénovali. Dneska to díky doktorům a fyzioterapeutům bylo mnohem lepší, přesto jsem to cítila.“
V cíli v Ptačím hnízdě byla Drahotová nakonec osmá, o místo hůř než na minulém šampionátu v Moskvě.
„Bylo to náročné. Nejsem úplně extrémně spokojená, ale zklamání to pro mě taky není,“ uvedla Drahotová, jejíž tradiční soupeřka Ukrajinka Oljanovská urvala za zlatou Chung Liou a stříbrnou Siou-č' Lu a bronzovou medaili.
„Máme to tak padesát na padesát, jednou porazí ona mě, jednou já ji. Ta medaile nebyla vysoko,“ řekla Drahotová. „Ale já jsem přesvědčená, že příští rok bude zatím vrchol mé kariéry. A doufám, že se na to připravím. Ale nejdřív si chci pořádně odpočinout…“
Související články
