Popáté se nechala oštěpařka Barbora Špotáková zvěčnit na kalendář Dukly v ateliéru fotografa Jana Saudka. Tentokrát poprvé, ale na sobě neměla nic, než svého synka Janka. Vznikl tak neobyčejný snímek, který podle samotného mistra přesahuje hranice běžné fotografie.
Jak focení probíhalo?
„Když jsem přišla, tak si mě paní Pavla s mistrem koupili dárky. Janeček dostal asi pět dárků, oblečení, takže já jsem pak udělala všechno, co se po mně chtělo. Je pravda, že jsem tam byla už popáté, tak už jsem se postupně osmělila. Nejdřív jsme svlékli Janečka, pak už to šlo samo. Mistr nám ukázal fotku, kterou udělal kdysi, byla hodně podobná. Byl to takový mustr, jak bychom to měli udělat.“
Jak se vám fotka líbí?
„Po fotografování jsem se ani pořádně na výsledek nekoukla. Jen mě zajímalo, aby tam nebylo nic vidět, což mi Jan slíbil. Nechala jsem se překvapit výsledkem a fotografie se mi moc líbí. Ale trochu se mi nelíbí, že bude na kalendáři, každý ji uvidí a bude si jí moct dlouho prohlížet. S tím jsem úplně tak nepočítala v tu dobu, kdy jsem to fotila. To všechno tak přirozeně vyplynulo.“
Nechala byste se takhle fotit podruhé?
„Myslím si, že ne. Povedlo se to, tím nejlepším skončit. Bylo jasné, že miminko bude na fotce svlečené. A jelikož k sobě patříme a ten vztah je přece jenom úzký, tak to bylo takové přirozené si ho k sobě dát, přivinout. Ale já jsem se nikdy nechtěla fotit bez oděvu. Jsem za to na jednu stranu ráda. Ale na druhou stranu jsem docela plachá a malinko mě to děsí. Když jsem to dneska viděla na internetu a pak mi chodila jedna zpráva za druhou, tak jsem pochopila, do čeho jsem se to vlastně nechala přemluvit.“
Jak se fotografie líbí vašemu partnerovi Lukáši Novotnému?
„Partner tam byl, potom jsme se vyfotili i společně. Budeme mít takový dáreček, vzpomínky. To jsou okamžiky, které se nebudou opakovat. Syn může mít tu fotku schovanou. Snad se mu bude líbit… Lukáš obzvlášť je v tomhle hodně konzervativní. Ten to možná kousal ještě hůř než já. Když jsem mu jí poslala po emailu, napsal mi, že je moc pěkná. Ale myslím, že trošku bude taky skousávat to, že bude ta fotka někomu viset v kanceláři…“
Co říkáte na to, že podle Jana Saudka váš snímek přesahuje rámec běžné fotografie?
„Za prvé je to tím, že on měl svoje fotky, které kdysi udělal a on je teď oživil. To se mě na konceptu toho kalendáře líbilo, oživit fotku, která měla kdysi úspěch, najednou má nový kabát, nový rozměr, to je hezké. Tam je ten rozměr daný tím, že ta fotka znázorňuje mateřství. Mistr nás vždycky moc chválí. Ještě, že jsem nalíčená, protože jinak se červenám jak blázen…“
Nezalitovala jste, že jste do toho šla?
„Trošku jo. Opravdu mi přijde, že jsem poslední dobou taková plachá. Ještě jak poslední rok bydlím u lesa... A ještě takový magnet na lidi, upoutat na sebe pozornost. To si moc nepřeju. Ale s výsledkem jsem moc spokojená. Tohle je druhá stránka věci, s kterou se budu muset poprat. Ale jsem zvyklá, budou se lidi ptát na tohle. V obchodě, na záchodě, všude… Zase je to limitovaná edice, má to punc exkluzivity.
Objevují se názory, že tahle fotka obletí svět…
„To bylo dost přehnaný. Mistr opravdu vždycky chválí a přitom on je ten skvělej. Tam přijdete, přirozeně, cvak, cvak. On vám neříká, jak se máte tvářit, jak koukat. Já už jsem dělala nějaké focení. A všude: Bradu dolů, nastav se. On neříká nic. Je to dané tím okamžikem. Že já mám v ruce toho čerstvýho syna, to je tak přirozené, že to z toho září. A mistr je ten, kdo to umí vystihnout. Jsem velmi ráda, že ho tady máme, že s námi ty kalendáře dělá.“
Jak vlastně focení zvládl váš syn?
„Janeček je v tomhle úplně skvělý. Když se něco děje, tak to cítí, pózuje, je fantastický. Ten to zvládá velmi dobře, to je model…“
| Očima Jana Saudka |
| „Tady je moje první žena se synáčkem a nádherná fotka Báry, která se mi zdá teď nesporně lepší, není tam ten křečovitý výraz. To je nádherná fotka, která má větší význam, než jen portrét samotné ženské, ale je to krásný portrét mateřství. Ženy mě často žádají, abych je vyfotil nahé, ale aby nebylo nic vidět. Bára tady nahá je a není nic vidět a přitom je to výborný, u každý jiný bych to neodpustil, že nic není vidět.“ |
