Osmé místo na mistrovství světa, čtvrté místo na mistrovství Evropy a účastnické místo na olympijských hrách v Riu de Janeiro v příštím roce. O tom olympijský vítěz v moderním pětiboji David Svoboda na začátku sezony, která mu v závěru srpna skončila, jen snil. Teď je to realita a muž, který kvůli složitému zranění nemohl 22 měsíců závodit, už plánuje přípravu na olympiádu, která by měla být jeho poslední. „Mám profesionální smlouvu do roku 2017. A nedovedu si představit, že bych to podobně hrotil potom další čtyři roky, to už je moc dlouho na mě,“ vysvětlil Svoboda.
Na začátku sezony jste v rozhovoru pro deník Sport říkal, že nevíte, co od sebe můžete čekat… Jak se tedy sezona z vašeho pohledu nakonec povedla?
„Nakonec se povedla mnohem líp, než jsem na začátku doufal. V moderním pětiboji to vždycky platí tak, že když je člověk schopen standardně závodit v první desítce, tak to znamená, že je velmi platným členem té nejužší světové špičky, ve které se to pak už přesýpá každý závod trošku jinak. Jinými slovy… když jsem byl na mistrovství světa osmý, tak to nebylo třeba pro média nebo širší veřejnost tak fotogenické, protože je to zkrátka osmé místo. Ale v pětiboji platí, že ten, kdo je na jednom závodě osmý, a nebyla to náhoda, tak může na tom příštím klidně vyhrát.
To vás uklidňovalo před mistrovstvím Evropy, kde byla největší šance kvalifikovat se do Ria?
To jsem v tu dobu věděl, takže jsem se na ME, který bylo za měsíc a půl, připravoval s tím, že když to všechno klapne, budu bojovat o medaili. Byl jsem nakonec čtvrtý, což mi vůbec nevadilo, protože to znamenalo zaprvé kvalifikaci do Ria a za druhé to pro mě byl další z důkazů, že jsem už zpátky, a to je pro mě pro letošní rok to maximum, co jsem mohl chtít. Kdyby to cinklo, tak by to bylo možná už moc přehnané, protože jsem měl času na přípravu velice málo.
Co to konkrétně znamená?
Začínal jsem někdy v únoru v březnu, v dubnu jsem trénoval jakš takš už plnohodnotně, i když jsem měl v přípravě značné rezervy. Nakonec i ve výsledcích v plavání a v běhu to bylo trochu znát, že jsem nezávodil na úrovni svých osobáků. Na druhou stranu se mi velmi stabilizovaly technické disciplíny, to je asi věkem… (směje se) V šermu, ve střelbě a na koni to je velmi dobrý, takže jsem strašně spokojený a moc se těším na příští rok jako jeden z těch, kteří budou mít šanci.
Jak se vám podařilo zbavit se zdravotních problémů, které jste měl téměř dva roky?
Spravilo se to velmi dlouhou rekonvalescencí a specifickým cvičením. Teď aktuálně mě to nijak neomezuje, poslední dva měsíce necítil žádné výrazné omezení. Samozřejmě nějaké ohledy na to musím brát, aby se to zase nevrátilo zpátky. Ale když dodržuju určitá pravidla v přípravě, tak se mi to zpátky nevrací a můžu se teď v tom stavu stoprocentně připravovat na další sezonu, což je skvělý, to jsem teď tři roky nezažil, takový luxus.
Jak těžký bude interní boj o Rio?
Velmi zjednodušeně řečeno… v moderním pětiboji je mnohem těžší splnit mezinárodní kvalifikaci, než tu interní. Příležitostí vyjet si přímou kvalifikaci na své jméno je velmi málo a proto ten, kdo ji má, ať už z letošního MS nebo ME, udělal velmi významný krok k tomu, že tam nakonec pojede. Je nutno dodat, že příští rok ještě bude možnost si účast vyjet, a to být na MS na prvních třech místech a bude kvalifikovaný celkový vítěz SP. Takže budou ještě čtyři místa na přímou kvalifikaci, která získat bude velice těžké. Aby mě s Honzou Kufem (také se kvalifikoval na ME – pozn. red.) někdo z českého týmu přeskočil, tak bude muset tohle splnit. A musel by navíc být lepší než my oba.
A co česká pravidla pro nominaci na OH?
Naše interní pravidla jsou nastavená tak, aby se nestalo to, že tam někdo pojede za zásluhy, který si vybojoval rok před OH i přesto, že jsou aktuálně lepší sportovci. Takže bude rozhodovat pořadí na světovém žebříčku o tom, kdo je aktuálně nejlepší. Bude tedy rozhodovat aktuální forma, ale to jen mezi těma, kteří budou mít splněnou tu mezinárodní kvalifikaci. Svaz tam nemůže poslat někoho, kdo se mezinárodně nekvalifikoval. Takže když já a Honza Kuf budeme zdraví a budeme závodit tak, jak jsme závodili letos nebo líp, tak by nám to nemělo uniknout. I přesto, že Ondra Polívka, Martin Bilko a všichni další jsou strašně dobrý a úplně v pohodě můžou být příští rok ještě lepší, tak oni mají ten první krok ještě nevyřešený.
U žen je stejný klíč?
Je to stejný, ale ještě jsem neřekl, že mezinárodní kvalifikaci je možné splnit i umístěním ve světovém žebříčku v redukovaném pořadí. Což u nás kluků, jelikož to tam je nabitý, nic neřeší, protože se dá čekat, že touhle cestou nás to splní víc. Na druhou stranu u holek, kterých je tam míň, v podstatě teď dvě, které by to mohly splnit, tak těm to může bohatě stačit. Dá se předpokládat, pokud budou všichni zdraví, tak to jedna, možná dvě můžou splnit. A ty nemusí tu přímou kvalifikaci řešit, protože by se tam měly procpat přes žebříček a nikdo jiný z ČR je neohrozí.
Kolik pětibojařů z jedné země může jet na OH?
Je tam kvóta dvou lidí v každé kategorii za jeden stát.
Honí se vám už v hlavě myšlenky na obhajobu olympijského zlata?
Tak zdravě. Považuju se za jednoho z těch, kteří o to budou bojovat. Ale budu spokojený, zní to alibisticky, ale je to tak, pokud budu zdravý, dobře se připravím a na olympiádě nebo jakýmkoliv jiným závodě podám dobrý výkon s pocitem, že jsem tam odevzdal všechno. A teď, co to znamená… to už pak je různý, nicméně může se stát, že budu bojovat o medaili jak na OH, tak ostatních závodech. To mi dodává motivaci, těším se na to a nejsem sám.
Byl jste už někdy v Riu?
Už na několika závodech Světového poháru, takže to tam známe a je to tam fajn.
Takže podmínky jsou tam pro vás dobré, problémy s klimatem nemáte?
S tím problémy nemáme. No snad nebude strašné vedro, ale to už jsme letos zažili i tady v Evropě, takže v pohodě.
Problémy s koňmi jako v Číně už by být neměly?
Neměly. Já doufám, že už si to mezinárodní federace nedovolí, ale nikdy není nic jistý. Ale věřím, že po OH v Pekingu už si na to dají pozor. Koně budou určitě brazilský.
Rio bude vaše poslední olympiáda?
Mám podepsanou profesionální smlouvu do roku 2017, takže Rio bude nejspíš mou poslední olympiádou. I když nikdy neříkej nikdy. Ale nedovedu si představit, že bych to podobně hrotil potom další čtyři roky, to už je na mě moc dlouho. Jinak jsem ale z toho vrcholového sportu zažil skoro všechno… Ještě mi teda chybí titul mistra světa, tak to se ještě trochu posnažím, mám na to ještě nějaký čas. Ale jinak kromě třetí olympiády a doufejme i úspěchu tam, tak jsem si ve sportu splnil všechno. A mám teď před sebou jiné životní výzvy. Přeci jen je mi třicet, mám se životem už trochu jiné plány. Do pětatřiceti nebo čtyřiceti to dělat nechci, nebo to chci dělat jinak.
Máte teď dovolenou, byl jste někde?
Nebyl. Jsem jeden z těch, kteří si umí odpočinout tím, že jsou v klidu doma. Takže když pojedu teď někam na pár dní na chaloupku nebo potom do Krkonoš na soustředění, tak to je pro mě dovolená.
Kolik týdnů volna máte?
Teď je to čtrnáct dnů, od minulého týdne jsem se začal hýbat… Ale pozor, nejsem žádný fanatik, to vysvětlím. Já jsem línej si dát dlouhý volno. A to proto, že čím delší je to volno, tím víc potom bolí ten návrat. A je to strašně nepříjemný a pak to v mým věku už zavání nějakým průšvihem. Ale pořád je to pro mě volno, to znamená, že se nehrotí ty těžký tréninky jeden za druhým. Prostě, jdu si zaběhat nebo zaplavat jenom když se mi chce.
Které z věcí, které vás baví, si během dovolené tedy užíváte? Co třeba váš oblíbený skydiving?
Tam jsem dlouho nebyl. Ale třeba tento týden jsem byl na střelnici, ale střílel jsem trošku z jiných věcí, jako třeba ze samopalu, brokovnice. Ten laser mě zas tak nebaví, takže mám lepší pocit, když to tam můžu rozprášit brokárnou. Cítím se víc tak jako nebezpečně. (směje se)
