Zdeněk Janda
9. ledna 2012 • 04:00

Veselý má za sebou premiéru v NBA: Už vím, co tady mám říkat

OD NAŠEHO ZVLÁŠTNÍHO ZPRAVODAJE | Už poznal, jaká je NBA bedlivě sledovaná show. I když v týmu Washington Wizards není zatím žádnou hvězdou, už to od novinářů „schytal“, proč chodí v bílém saku, nebo proč se vyjadřuje o bílých hráčích... „Už si dávám pozor. Vím, co mám říkat,“ s úsměvem to komentuje Jan Veselý, 21letý basketbalista, teprve třetí Čech v historii slavné soutěže.

Během přípravného kempu bojoval se zraněnou kyčlí, do úvodních zápasů NBA nenakouknul. „Ale hlavní je, že už jsem zdravotně v pořádku,“ hlásí v rozhovoru pro Sport Jan Veselý, nejlepší český basketbalista, jenž tuší, že nebude žádná sranda bránit urostlé zámořské obry.

Jak moc jste byl natěšený na premiéru v nejprestižnější basketbalové lize?
„Každé čekání je nepříjemné. Ale jsem hlavně rád, že jsem vyléčil zranění kyčle. Nechtěl jsem to uspěchat, možná by s tím šlo hrát dřív už, ale pak by hrozilo, že bych ty problémy měl chronické.“

Vy jste podstoupil netradiční léčbu, můžete ji popsat?
„Běhal jsem i na pásu, který mě trochu nadzvedával. Držel mě částečně ve vzduchu, takže jsem byl vlastně jen z poloviny těžký. Dělal jsem i jiná cvičení, abych posiloval tu kyčel a břišní jádro.“

NBA, to je pojem. Jak si to tady užíváte?
„Největší zážitek je pro mě pochopitelně basket. Vlastně nestíhám nic jiného. Jsem v hale až pět hodin denně, na nic jiného čas není. Až zase dorazí přítelkyně (basketbalistka Eva Koďousková), tak zajdeme i někam do města. Sám se nikam nedokopu.“

Polibek, který vám vaše partnerka dala po draftu, se stal hitem na internetu. Ještě se vás tady na ni vyptávají?
„Jo, je tady populární. (usměje se) I v Praze na ambasádě už ji dobře znají, protože mi pomáhala vyřizovat pracovní vízum, běhala tam neustále.“

Pořád máte osobního trenéra na střelbu?
„Byl tady se mnou jenom na začátku přípravného kempu. Ale dal mi instrukce, kterými se řídím pořád. Říkal mi, co mám při tréninku přesně dělat.“

V týmu jste v obklopení samých cizinců, vesměs Američanů. Necítíte se trochu opuštěný?
„Je to těžký, ale jsem zvyklý. Od šestnácti let už jsem pryč z baráku.“

Jak vstřebáváte úplně jinou životní kulturu?
„Je to jiné, to je pravda. Předtím jsem byl tři roky v Srbsku, nedá se to srovnávat. Ale tam zase mají všichni horké hlavy, zažil jsem ledacos... Takže jsem neměl problém se tady adaptovat, spoluhráči mě přijali výborně. To je v pohodě.“

JAN VESELÝ

Narozen: 24. dubna 1990

Výška, váha: 212 cm, 109 kg

Pozice: křídlo/pivot

Kariéra: Snakes Ostrava (do 2007), Slovan Lublaň (2007-08), Partizan Bělehrad (2008-11), Washington Wizards (2011-?)

Největší úspěchy: 6. místo v draftu NBA (2011), vítěz ankety FIBA o nejlepšího mladého hráče Evropy (2010), 4. místo v Eurolize (2010), 3x vítěz Jadranské ligy, srbské ligy a Srbského poháru (vše 2009-11)

Stav: svobodný, přítelkyně Eva

Zajímavosti: do draftu NBA se mohl přihlásit už v roce 2010, ale rozhodl se počkat. Oba rodiče hráli první ligu, otec Jan v basketbale, matka Ivana ve volejbale dokonce reprezentovala.

V šatně ale zní asi jiná hudba, než na kterou jste zvyklý.
„To jo. V Srbsku jsem poslouchal jejich národní folk, což tady moc nehrajou. (směje se) Mám i ten místní hip hop docela rád, ale zase to nevyhledávám.“

Nebudete se muset také nechat potetovat po celém těle, abyste mezi spoluhráče zapadnul?
„Nad tím jsem vůbec nepřemýšlel, to není můj styl.“

Zámořští novináři se trochu podivovali nad tím, jak chodíte oblíkaný, moc se jim nezdálo bílé sako. Zaznamenal jste to?
„Něco jo, ale já jsem si spíš myslel, že jsem byl nejlíp oblečený ze všech, nevím... (pousměje se) Prostě jsem měl bílé sako, akorát spoluhráči si ze mě dělali srandu, že jsem jako ten filmový detektiv Miami Vice. Nemyslím si, že by bylo to sako špatný. Akorát je prostě bílé. Jinak tady na to jsou přísná pravidla, jakmile se objevíme někde na veřejnosti, musíme být neustále dobře oblečeni.“

Kolem každého týmu NBA se točí desítky novinářů, jak jste si zvyknul na mediální pozornost?
„No, furt se něco ptají, to je pravda. Ale je to v pohodě, už vím, co říkat.“

Jednou se podivovali, proč jste v médiích pronesl, že spoluhráči nehrají moc dobře...
(povzdychne si) „Ono to bylo trošku jinak. Jenom jsem řekl, že je těžké sedět na lavičce s tím, že člověk nemůže pomoct přímo na palubovce. A že hra není taková, jak by měla být. Ale ono je to jedno... Nebo jsem jednou pověděl, že trenér má rád bílé hráče. Jenže to jsem jenom odpověděl na otázku, kdy se mi někdo zeptal, jestli jsem o tom slyšel. Tak jsem odpověděl, že to tak asi bude. No a hned byl oheň na střeše, že se tady nic takového nesmí povídat.“

Musel jste to pak nějak žehlit?
„Ne, jenom jsem četl na webu nějaké diskuse. Co se dá dělat, prostě to napsali jinak, než jsem myslel. Ale co...“ (a mávne rukou)

Dělal jste si osobní propočty, jak byste se mohl uchytit a kolik minut byste mohl zhruba hrát?
„Těžko říct, budu se snažit co nejlíp trénovat a makat, abych ukázal, že i při hře můžu dostat co největší prostor. Ale nechci to teď odhadovat, abych něco nezakřiknul.“

Trénink před utkáním s New York Knicks

Z Partizanu Bělehrad jste byl zvyklý na velké vytížení, teď se asi budete muset, aspoň zezačátku, uskromnit.
„To ano, v Srbsku jsem hrál skoro nejvíc, tady se musím nejdřív probojovat do kádru a dokázat, že na to mám. Ale takhle to chodí v každém týmu. Jakmile dorazíte, musíte si pozici vybojovat a udělat si jméno. Pokud tedy nejste už Kobe (Bryant) a víte, že kamkoliv přijdete, budete hrát. Na tom musím pracovat, abych se dostal do té pozice, v níž jsou špičkoví hráči.“

Pro vaši psychiku to asi teď bude velká zkouška.
„Určitě mě to posilní, stejně jako mě zocelila výluka, kdy jsem nevěděl, co bude, jestli budu hrát v Evropě, nebo v Americe. Jsem odolnější. A vím, že musím znovu makat, abych si udělal jméno.“

Čeští fanoušci vás znají jako skvělého smečaře. Bude tohle vaše parketa i v NBA?
„Doufám, že jo! Snad se naskytne nějaká příležitost.“

V přípravě jste nastoupil na trochu jiném místě, než jste býval zvyklý. Je to velký problém?
„Ani ne. Hraju na pozici číslo čtyři, což je dobrý. Akorát jsem koukal, že proti mně budou nastupovat o dost vyšší hráči, takže musím pořádně zesílit, abych mohl všechny ty obry bránit.“

Atmosféra v hale Verzion Center o přestávce duelu s New York Knicks

Bylo těžké se naučit všechny herní systémy?
„Jsou jiné než v Evropě, jde hlavně o to, aby se rychle zakončovalo. Ale nemám problém se do toho dostat, už jsem je pochopil a ovládám je.“

Co říkáte na atmosféru při zápasech? I když je v hledišti podstatně více fanoušků než v Bělehradě, nejsou tak slyšet.
„To se vůbec nedá srovnávat, snad jedině v Řecku lidi řádí jako v Partizanu. To už asi jinde nezažiju a už se těším, až se jednou zase do Bělehradu přijedu podívat na nějaký zápas a fanoušci budou zase klasicky řádit...“

Už jste se vydal ve Washingtonu i na hokej? V týmu Capitals působí krajané Vokoun, Neuvirth a Hamrlík.
„Už jsem se s nimi seznámil při jedné společné vánoční akci, vyměnili jsme si čísla. Akorát žádný zápas jsem ještě nestihnul, protože když my jsme doma, oni jedou ven. Hrajeme ve stejné hale, je to složité. Ale určitě někdy na hokej vyrazím.“

Jan Veselý doskakuje míč na tréninku svého Washingtonu
Jan Veselý doskakuje míč na tréninku svého Washingtonu

Témata:  sportbasketbalnbaveselýrozhovor