Na konečném čísle šest se zastavil počet „obětí“ nebezpečného pádu v rámci pondělní třetí etapy Tour de France. Rozhodně to není plný počet mužů, kteří šli v až osmdesátikilometrové rychlosti drsně na zem. Třeba Laurens ten Dam (LottoNL-Jumbo) a Michael Matthews (Orieca-GreenEdge) si vysluhují velké uznání za to, jak vzdor bolesti v závodě pokračují. Daleko za nejlepšími, přesto píší jeden z velkých příběhů 102. ročníku Tour.
Laurens ten Dam si na osudném místě pondělního masakru vyhodil rameno z kloubu, jeho kolo už bylo připevněné na střeše doprovodného vozu týmu LottoNL-Jumbo. „Nepočítali jsme vůbec s tím, že by ještě jel,“ divil se sportovní ředitel jeho týmu Nico Verhoeven.
Jenže Ten Dam si říkal: trénoval jsi příliš tvrdě na to, abys Tour de France tak snadno vzdal. A tak lékařům poručil, aby mu rameno nahodili zpět. Pak etapu dojel.
„Bylo mi jasné, že na kostkách (ve 4. etapě) to bude utrpení. Ale pak jsou tady čtyři etapy, v nichž mám šanci se dát dokupy. Do Alp je ještě nějaký čas a pak může být všechno zase jinak,“ podotkl ke své situaci.
Cyklisté jsou zvyklí jít přes bolest. Fabian Cancellara se dvěma zlomenými obratli dojel do cíle, aby tam dovezl žlutý dres vedoucího závodníka, a až pak se teprve zajímal, co s ním bude. Rentgen odhalil taková zranění, že druhý den už seděl v letadle domů.
I Michael Matthews byl týmovými šéfy delegovaný na rentgen krátce poté, co ho posbírali na trati pondělní bitvy. Odmítl s tím, že později bude času dost. „Dojel jsem, i když hlavou se mi honilo, že můžu mít zlomená žebra. Přece jen do hrudníku a do zad mi najeli lidi v obrovské rychlosti. Naštěstí to je jen naražené. Během dvou dní bych chtěl být fit,“ prohlásil.
Na startu se oba objevili i včera. Matthews skončil předposlední a Ten Dam šestý od konce, přesto se v závodě udrželi. „Podřená kůže není to nejhorší, co se může stát,“ řekl Matthews, jehož dres byl v pondělí tak dorvaný, že nechtěně odhaloval velké tetování na zádech.
Francouzský jezdec Thibaut Pinot prohlásil, že ho už jen pohled na následky pondělní bouračky zcela připravil o energii. Nemohl jet, na silnici se protrápil až do depa. Tolik ho vzala scéna rozbitého krajana Williama Bonneta, jemuž lékaři diagnostikovali taky zlomené páteřní obratle.
Pinot byl ovšem se svými pocity v menšině.
„No pain, no gain,“ napsal na internet Daniel Oss a přidal fotku vlastního poslepovaného obličeje. Volně přeloženo: bez práce (bolesti) nejsou koláče. A jede se dál.
Matthews detailně popsal, jak se cítil v noci po hromadném pádu. Nemohl dýchat, připadalo mu, jako kdyby mu do žeber někdo bodal nožem. „Nebylo to nic příjemného. Vzbudil jsem se uprostřed noci v panice, že se už nenadechnu. Pořádně jsem se vyděsil, ale pak jsem zase zabral. Dost na to, abych se ráno cítil líp,“ pokrčil rameny.
I takhle se rve o nezapomenutelné okamžiky na Tour de France.
Související články
