PŘÍMO ZE ŠVÝCARSKA | Hladina Thunského jezera je klidná, stejně jako je uklidňující pohled na hory se zasněženými vrcholy kolem. Pod nimi, ve švýcarském městě Hilterfingen půl hodiny jižně autem od Bernu, nabírá síly na rozhodující dny cyklistické Tour de France tým Sky, sestava vedoucího muže závodu Chrise Frooma. Nahlédli jsme do jeho zákulisí.
Dole pod terasou hotelu Bellevue-au-lac nabízí svěží trávník a zákoutí se stromem a posezením pod ním krásné místo na grilování. Tým Sky ho tradičně na závodech Grand Tour pořádal, ale poté, co na jaře postihly po volném dni na Giru střevní problémy Mikela Landu, který pak musel vzdát, je s venkovními party zřejmě ámen.
„Prý na ně vedle hotelu není místo,“ obhlíží terasu a okolí jeden z mechaniků, ale netváří se při tom moc jistě.
S rukama v kapsách zevluje, volnějšího programu si dopřává celý tým. Jeden z pomocníků hadicí sprchuje autobus, další hlídá kola před vchodem do hotelu. Oproti cvrkotu před etapami jako kdybÿ se zastavil čas. Hlavní hvězda Chris Froome zatím dopoledne absolvuje tiskovou konferenci, kde odpovídá po boku šéfa stáje Sira Dave Brailsforda.
„Za moment přijde, jen co dojí snídani,“ omlouvá ho na začátku Brailsford. Je půl jedenácté a dvě minuty.
Tiskovka připomíná vládní brífink. Témata jsou konkrétní i všeobecná.
Co říkáte na hrozbu vyloučení všech Rusů, tedy i cyklistů, z olympiády? Jaká je perspektiva vašeho týmu, když na další roky podepsal smlouvu na používání kol Pinarello? Jste překvapení, že na vás soupeři tak málo útočí? Kolikrát jste byl na dopingové kontrole?
Na téhle odpovědi si Brailsford dá záležet, vezme mobil a hledá v diáři. Mezitím padnou dvě další otázky. „Třináct,“ zvedne najednou Brailsford oči od displeje.
Ostatní jezdci se trousí kolem hotelu. Ian Stannard si hraje s patnáctiměsíční dcerou, vodí ji za ruce a pomáhá k malým krůčkům kolem recepce. Mikelu Landovi přijeli příbuzní, takže si i Bask může popovídat ve své mateřštině. Přítelkyni má po boku během rozhovoru Geraint Thomas.
Dvaatřicet lidí si dovezl nejlepší cyklistický tým světa do hotelu s krásným okolím, aby zde strávil čas před rozhodujícími etapami letošní Tour de France.
Froome má odpovědi naučené
Frooma ještě čekají televizní štáby. Odpovídá trpělivě, státnicky. Formuluje pečlivě myšlenky, občas si odfoukne, když najde správné slovo. Říká se, že to má přesně naučené, aby vypadal co nejseriózněji. Daleko uvolněněji působí Brailsford, holohlavý muž se silnými obroučkami a hlubokým hlasem. Jeden z fanoušků ho zaskočí rodinnou historkou, která se týká jich obou, a než stačí tiskový mluvčí zasáhnout a fanouška v cyklistickém dresu a s helmou na hlavě odstrčí, už jsou v družném hovoru. Smích se nese kolem.
„Pamatujete si, jak jsem tam před sebou nakonec tlačil popelnici?“ chechtá se boss Sky něčemu, co co mají v paměti zřejmě jen zasvěcení.
Krátce před polednem je mediálním povinnostem konec, jezdci vyrážejí na projížďku a mechanici na golf. V té době otevřenými dveřmi větrá kamion, zaparkovaný na chodníku před hotelem, kde Froome a spol. mají jídelnu. Na skříni v rohu trůní žlutý plyšový lvíček, jeden z těch, jimiž Froome mává z pódia ve žlutém dresu.
Jiná trofej, kytice se žlutými stuhami, stojí ve váze na hotelové recepci. „Krásný dárek,“ tetelí se manažerka hotelu za pultem. „Ale nedonesl ji Chris. Někdo z týmu se tady zastavil.“
Průzkumníci ze Sky do hotelů jezdí o den dříve, aby obhlédli prostředí a všechno nachystali. Nikdy neví přesně, do čeho jdou, protože hotely všem týmům, mocný Sky nevyjímaje, zařizuje organizátor. A tak pomocníci nanosí do pokojů matrace, polštáře, větráky a další propriety.
Manažerka zatím na recepci krčí rameny: „Ne, nemůžu říct, jaké mají nároky. Ani požadavky, ani kolik jich je.“
Jídlo? Nikdy z hotelu
Není to přitom takové drama. Do kamionu s jídelním stolem lze nahlédnout, pouze přítomný barista v zástěře není nadšený z focení. Ne že by nechtěl ukázat obličej. „Ale já nejsem chef. Chef je na nákupu, jel do obchodu a pak bude vařit,“ vysvětluje.
Vařit se pro jezdce bude výhradně v jejich pojízdné kuchyni. Jídlo ani pití si prý jezdci Sky nikdy neberou v hotelu.
Po poledni to vyvrací nizozemský závodník Wout Poels, který si ke stolečku donese laptop, čte si a pije objednané kafe. Na pár minut si vykládá s nizozemským novinářem o tom, že pochází z malého města, kde pořád fouká vítr.
Takhle tráví volno muž, kterého se bojí celá Tour de France. To on chytá všechny nástupy, o které se Froomovi soupeři pokoušejí, v kopcích podává fantastické výkony.
„My ze Sky nemáme strach, ale oni dělají přesně to, co chtějí,“ krčil o dva dny dříve po tvrdé etapě v jurském pohoří Eusébio Unzue, manažer týmu Movistar. „Zkoušeli jsme to, ale Poels to okamžitě kontroluje. Přidá plyn, dojede nástup. Za nás šel dopředu Valverde a on to dojel. Pak šel Bardet a on to dojel zase. Sky má Mikela Landu, má Poelse. Nad vším ční Poels, je neskutečný,“ klaní se Unzue.
Poels nevypadá, že by mu chvála stoupla do hlavy. Po půl hodině od počítače vstane, zaplatí za sebe účet na čtyři eura a odejde.
Kola, nachystaná na trénink, hlídá před vchodem bodyguard. Fanoušky u nich nechá fotit, sám si od nich bere mobily a mačká spoušť. „Nesahat!“ hlásí ale hned, jak se někdo jen dotkne řidítek nebo rámu. Pozor je potřeba dávat na všechno.
Místo grilování dnes budou mít Froomovi vojáci obyčejný den. „Ležení, regenerace nohou, filmy… nuda k uzoufání,“ popisuje Alice Wardová, jedna z několika týmových pracovnic.
Co skončilo fotbalové mistrovství Evropy, už se jezdci ani nescházejí u televizí a nehecují se, čí tým vyhraje. Tak to bylo ještě během prvního týdne závodu.
„Ani v Andoře (minulé pondělí) už jsme negrilovali,“ sevře rty mechanik na terase.
Na zábavu už není čas. Už ve středu se Tour de France vydá do finiše.
„Těšíme se všichni,“ ujišťuje Chris Froome.
