24. srpna 2016 • 17:18

V srdci zůstávám bikerem, říká stříbrný olympionik z Ria Kulhavý

Autor:

Po olympijském zlatu a stříbru hledá oživení. Vše pro něj bude jasnější podle toho, s kým podepíše na podzim novou smlouvu. Rád by si vyzkoušel závody na silnici, to však nic nemění na tom, že hlavním pracovním úvazkem zůstanou pro jednatřicetiletého Jaroslava Kulhavého závody na horských kolech.O tom je pevně přesvědčený a již mluví o Hrách v Tokiu 2020.



Jen čtyři hodiny prý spal od soboty biker Jaroslav Kulhavý. Po zisku olympijského stříbra šel v neděli na večírek do Českého domu, jenž se protáhl. „Vynahradil jsem si to za Londýn, tehdy už byl Český dům zavřený. Docela jsme si to užili,“ líčil již v Praze, kam dorazil znavený po dlouhém letu.

První výprava vracející se z Ria si postěžovala, že na palubě došel alkohol. Vy jste byli dobře zásobení?
„Mně alkohol nedošel, já měl ještě zbytkovou zásobu z večírku, takže jsem ho ani nepotřeboval.“

Oslavy budou pokračovat i po návratu do Česka?
„Ještě zůstávám v Praze, ale už v pátek se snad dostanu domů do Ústí nad Orlicí. Když jsem viděl záběry, co dělal v jednom baru můj fanklub, tak se toho pátku trošku bojím. Myslím, že to bude velký.“

Nakonec si to můžete dovolit, už vám pomalu končí sezona, ne?
„Ano, už mám de facto po sezoně. Jede se jenom jeden Světový pohár v Andoře, což je ve vysoké nadmořské výšce, takže ho ani v plánu nemám. Ještě objedu nějaké menší závody, které začnou v druhé půlce září, nějaké exhibice a tak dál. Tyhle závody si budu už jen užívat. Spíš teď budu muset řešit ruku, co jsem měl zlomenou. Doktoři mi z ní budou muset vyndat šrouby a dráty. Možná už začátkem příštího týdne.“

Rio byla specifická olympiáda. Jak jste si ji užil?
„Řekl bych, že docela dost. Rio jsem si v rámci tréninku třikrát objel na kole, všechny ty pláže a pěkný místa. Spojil jsem příjemné s užitečným a nebyl zavřený někde na stadionu. Tréninky na trati byly hodně omezené a jinde nebylo kde trénovat. Když člověk potřebuje objet sto kilometrů a má k tomu jen uzavřený čtyřkilometrový okruh, tak musí hledat tratě. K tomu Rio není zrovna moc ideální. Když jste zajeli někam do osamělých uliček na kole, tak to nebyl příjemný pocit.“

Před olympiádou jste říkal, že máte na Facebooku spoustu brazilských fanoušků. Měl jste svůj fanklub i na Hrách?
„Samozřejmě tam byli i brazilští fanoušci, během tréninků třeba zastavovali auta a různě na mě hulákali. Řekl bych, že minimálně část z nich si olympiádu užívala. Bylo to sice od nich občas zvláštní fandění, což vám potvrdí i jíní sportovci, ale bylo to zase něco jiného. Fandili hlasitě, bylo vidět, že je sport baví. A to se mi líbilo.“

Jak podle vás domácí olympiádu zvládli?
„Myslím, že Hry byly zvládnuté dobře, z čehož měla spousta lidí strach. Samozřejmě hodně věcí nebylo dotažených, ale jako celek to fungovalo perfektně. Když teda pominu bezpečnostní věci, které skoro nefungovaly, a člověk by do olympijské vesnice protáhl půlku rodiny a deset kilo semtexu. Ale naštěstí se nic nestalo, a za to jsme všichni rádi. Brazilci zvládli spoustu věcí za pochodu, ale já ty Hry hodnotím fakt pozitivně. Na to, jaké byly obavy před Riem, to pořadatelská země zvládla perfektně.“

Byl jste znovu medailovou oporou české výpravy, která přivezla z Ria deset cenných kovů stejně jako z Londýna, ale jen jedno zlato.
„Možná nám chybělo víc štěstí na zlato, ale na olympiádě se počítá každá medaile. Měli jsme i umístění těsně pod stupni vítězů, takže dobrý. Možná se pod bilancí oproti Londýnu podepsalo to, že to bylo v jiné destinaci, spousta lidí měla ať už žaludeční problémy, nebo potíže s aklimatizací. I tak si myslím, že jsme předvedli perfektní výkon. Já to hodnotím pozitivně.“

Hodně se mluví o vaší budoucnosti. Jaké jsou tedy plány?
„Plány se pomalu stavějí. Musím řešit smlouvu na další roky, kterou momentálně nemám dojednanou. To bude na programu na podzim a od té se všechno bude odvíjet. Pro příští rok bych si chtěl najít oživení, nějaké nové cíle. Uvidíme, co to bude.“

Co by mohlo být oživením, silnice?
„Každopádně mým hlavním sportem zůstanou biky. Silnice byla aktuální před čtyřmi lety po Londýně, kdy jsme o tom jednali, ale nakonec to z několika důvodů nedopadlo. A teď už nemám věk na to, abych trvale přešel na silnici, nikdo mi asi nedá tak dobrou smlouvu, aby byla podobné té, co mám na horských kolech. Na některý z velkých závodů bych se ale mohl dostat třeba v rámci hostování v jednom z týmů World Tour.“