Američané slibují velkou golfovou odvetu. A použijí k ní protivníkovy zbraně. Jejich rydercupové týmy bývaly totiž jaksi studené. Nominovaní golfisté se sešli, přivedli manželky a partnerky, kolem vždycky velká sláva, všechno načinčané a v gala. Ne že by to všechno u letošního zápasu proti Evropě nebylo. V klubu Hazeltine National však domácí chtějí ukázat pozměněnou tvář, náladu a charakter. Budou prý skutečným týmem. Tak jako soupeř, který je v předchozích třech utkáních porazil.
Phil Mickelson nastoupí už do svého jedenáctého Ryder Cupu, což je rekord. Vyhrál ho jen dvakrát. Jeden z nejúspěšnějších golfistů uplynulých dvou desetiletí sám uhrál při sedmi remízách 16 vítězství (jen čtyři v singlech), naopak 19x byl poražen. Je to ovšem on, kdo tvrdí, že Spojené státy nalezly recept, jak konečně zase porazit Evropu. "Hráči, minulí kapitáni, současný kapitán, vicekapitáni i kedíci byli zapojeni do procesu. Podle modelu, který přinesl Evropě její vynikající úspěch," doznal dvaačtyřicetiletý hráč.
Ve velkém měření sil, k němuž dojde ode dneška do neděle, se pořádající strana chce rehabilitovat za tři po sobě jdoucí porážky. Bude pod tlakem, zatímco hosté dorazili ve skvělé pohodě. Snad až příliš velké, a tak stěny týmových prostor v dějišti, Hazeltine National Golf Clubu v Minnesotě, nechala suita kapitána Darrena Clarkea pobít motivačními citáty. Mezi autory jsou i Napoleon Bonaparte či Johann Wolfgang Goethe.
Před čtyřmi lety, kdy se zatím naposledy hrálo na území USA, dokázali motivovaní Evropané zvrátit vývoj zápasu v nedělních singlech. Lepší v nich byli i předloni ve skotském Gleneagles. Už se docela vžil názor, že s generační výměnou se vytratila schopnost Američanů mobilizovat síly. V zápasech dvojic, fourballech a foursomech, se navzájem podpoří, ale když jsou na hřišti sami, najednou jako by ze sebe nedokázali dostat něco víc. Hrají za národní barvy a nic to s nimi nedělá.
Vícenárodnostní tým starého kontinentu to umí i proto, že hráči jsou v sezoně rozesetí po celém světě a kapitán je musí objíždět a "oblétávat", dělá tým. Americký kapitán má své svěřence týden co týden před očima vždy na jednom místě, řídí tým více úřednicky. Tedy řídil, aspoň podle Mickelsona: "Za dvacet let to je poprvé, co jsme zapojeni do rozhodovacího procesu. V tomto týdnu pokládáme stavební kámen. Je úžasné být součástí toho, co posune Ameriku kupředu."
Je otázkou, do jaké míry je převzetí modelu od soka důsledkem loňských kontroverzí mezi týmem a kapitánem Tomem Watsonem. A také je otázkou, zda změna metody změní také mentalitu a způsob přemýšlení. Když o kapitánství mluví Clarke, upozorňuje, že nemá problém inspirovat své hráče a nabudit je.
"Oni jsou připravení, jsou nadšení do hry. Vidím to na tréninku, na celé přípravě," odtušil evropský kapitán na dané téma a poukázal na to, že velký význam v prvním a druhém dnu Ryder Cupu má taktika při párování. Dobře sestavit dvojice a správně je nasadit do jednotlivých utkání, takové rozhodnutí nakonec vždycky zůstane na jednom muži. I když jim předchází důkladná komunikace a mnohé konzultace, dá se tu i leccos pokazit.
Polovinu výběru hostů tvoří rydercupoví nováčci. Dvojnásobný držitel major titulů a prominentní americký komentátor Johnny Miller v psychologickém boji označil evropskou dvanáctku za nejslabší za dlouhá léta. To ale nebere v úvahu, že jsou v něm letošní vítězové Masters, British Open, olympiády a FedEx Cupu. A že loni rozhodl ve vypjaté chvíli úplný outsider Jamie Donaldson, jenž se na Ryder Cup kvalifikoval jako poslední.
Amerika zkrátka prahne po odvetě, nachystala si i hřiště, jež by mělo vyhovovat jejím hráčům. Je také ale nervózní, o čemž svědčí vynucená omluva, kterou musel Mickelson vyslovit vůči kapitánovi z roku 2004 Halu Suttonovi za to, jak si v této roli tehdy vedl.
