31. října 2015 • 09:37

Černá duše All Blacks McCaw. Nezdolný rváč s analytickým mozkem

Autor:
Čtyřiatřicetiletý kapitán All Blacks Richie McCaw povede už dnes svůj tým do finálové bitvy na světovém mistrovství proti Austrálii
TOP VIDEA
Mladá Boleslav - Příbram: Rezek krásně trefil balon z voleje a Příbram vede 1:0 Mladá Boleslav - Příbram: Rezek krásně trefil balon z voleje a Příbram vede 1:0
Sparta - Vítkovice: Nepříjemný moment! Hudeček narazil helmou na plexisklo Sparta - Vítkovice: Nepříjemný moment! Hudeček narazil helmou na plexisklo
VŠECHNA VIDEA ZDE

Jeho jméno probouzí emoce. Jedni (všichni na Novém Zélandu) ho mají za nejlepšího ragbistu, co kdy chodil po zemi. Druzí (značná část zbytku světa) za neřáda, co si udělal živobytí z toho, že balancuje na hraně pravidel a rozhodčí mu to tolerují. Čtyřiatřicetiletý kapitán All Blacks Richie McCaw povede už dnes svůj tým do finálové bitvy na světovém mistrovství proti Austrálii, své poslední v reprezentačním dresu. 



Ostré rysy, neústupný pohled a nesmírné odhodlání, s nímž vrhá svých 188 centimetrů a 108 kilo do bitek na trávníku. Jediný pohled na Richieho McCawa stačí k tomu, abyste si uvědomili, že je lepší mít ho na své straně. Právě se chystá na svůj 148. mezinárodní zápas, čímž posune vlastní rekord. O to obdivuhodnější, že hraje na pozici rváčka, jedné z fyzicky nejnáročnějších a nejbolestivějších. Je stále v první linii, neúnavně skládá a schytává nespočet ran.

„Co on vydrží kontaktů... Ať je mu sebehůř, nedá to na hřišti znát. Je to nezdolný typ. Nedá se porazit, leda zastřelit,“ říká s respektem Jan Macháček, legenda českého ragby.

McCaw je ikonou toho světového, trojnásobným světovým Hráčem roku a rekordmanem v mnoha dalších ohledech. V sobotu od 17.00 hodin povede své All Blacks do finále s Austrálií. Už před čtyřmi lety kapitánoval Nový Zéland k druhému světovému titulu a pokud by All Blacks dokázali jako první v dějinách obhájit, legenda o Richiem by dostala tu pravou tečku.

Už po posledním titulu, k němuž tým legendárně dovedl i se zlomeninou v chodidle, ho chtěl novozélandský premiér John Key povýšit do rytířského stavu, ale McCaw odmítl. Přišlo mu nepatřičné získat takové ocenění, když ještě hraje. Mimochodem, s premiérem země se oslovují křestními jmény, znají se velmi dobře. Key ho nazývá národním pokladem a předpovídá mu kariéru v politice.

Není těžké uhodnout proč. „Je to hráč, k němuž se ostatní upínají, když je tým pod tlakem. A Richie tuhle pozici miluje,“ prohlašuje bývalý spoluhráč Aaron Mauger.

McCaw pochází z novozélandského zapadákova, vesničky Kurow, kde jeho táta dodnes farmaří. Vzorem mu byl také děda, vyznamenaný pilot z druhé světové války. I proto McCaw létá kluzákem a vlastní pilotní průkaz na helikoptéru. Právě děda vnuka povzbuzoval, aby se chytil ragby. Richie se ho nechytil, on se do něj zakousnul. Na střední se lepšil, na vysoké už patřil k nejlepším hráčům. A také studentům. Nejen houževnatost a nezdolnost, ale také jeho skvělý analytický mozek z něj udělaly hráče, kterým dnes je.

McCaw není z podstaty své herní pozice žádný velký tvůrce hry, nýbrž ničitel. Jak se však dokáže orientovat ve skrumážích na zemi, takzvaných rucích, z něj dělá výjimečného hráče. Někteří řeknou výjimečně chytrého a vynalézavého, druzí výjimečně nečistě hrajícího. Bývá mu vytýkáno, že často vyráží po balonu z ofsajdových pozic a rozhodčí nad tím mhouří oči. Jeho obhájci naopak tvrdí, že McCaw má tak dokonale nastudovaná pravidla, že ve zlomku sekundy dokáže skvěle vyhodnotit situaci, kdy může a nemůže hrát. Měl by být zvolen do nejlepší patnáctky každého týmu, proti kterému kdy hrál, protože strávil tolik času na jeho straně míče, vypráví se o něm vtip.

Jak stárne a ztrácí na dynamice, bývají terčem velké kritiky i jeho diskutabilní fyzické ataky. Tak jako například ten poslední ze semifinále s JAR, kdy loktem trefil hlavu Francoise Louwa. Chtěný nebo nechtěný zásah? Záleží, na jaké straně jste. Každopádně distanc pro finále, o kterém se spekulovalo, nedostal.

„Nemůžete ho zastavit na hřišti, tak ho postavíte mimo něj. Je to jen další pokus, jak nás rozhodit,“ pravil novozélandský kouč Steve Hansen, zatímco v Austrálii již McCawa překřtili na nejlepšího „thugbistu“ světa (z anglického thug - zločinec). Za 147 mezinárodních zápasů přitom dostal jen 4 žluté karty.

McCaw všechny kontroverze zvládá s nadhledem. Ač je oblíbeným terčem soupeřových nájezdů, ani jednou mu neujely nervy. „Když po mně jdou, svědčí to o tom, že asi něco dělám dobře,“ usmívá se. Novinářům donekonečna slušně odpovídá na štiplavé dotazy, do politiky by mohl jít okamžitě.

Dnes ho však čeká poslední zápas vyhecovanější o to, že se v něm bude srážet s Australanem Davidem Pocockem, o sedm let mladší hroudou svalů a podle mnohých dnes nejlepším třetiřadníkem planety.

Tahle výzva ještě víc posiluje Richieho odhodlání. Jako by to vůbec bylo potřeba...