Jeho jméno probouzí emoce. Jedni (všichni na Novém Zélandu) ho mají za nejlepšího ragbistu, co kdy chodil po zemi. Druzí (značná část zbytku světa) za neřáda, co si udělal živobytí z toho, že balancuje na hraně pravidel a rozhodčí mu to tolerují. Čtyřiatřicetiletý kapitán All Blacks Richie McCaw povede už dnes svůj tým do finálové bitvy na světovém mistrovství proti Austrálii, své poslední v reprezentačním dresu.
Ostré rysy, neústupný pohled a nesmírné odhodlání, s nímž vrhá svých 188 centimetrů a 108 kilo do bitek na trávníku. Jediný pohled na Richieho McCawa stačí k tomu, abyste si uvědomili, že je lepší mít ho na své straně. Právě se chystá na svůj 148. mezinárodní zápas, čímž posune vlastní rekord. O to obdivuhodnější, že hraje na pozici rváčka, jedné z fyzicky nejnáročnějších a nejbolestivějších. Je stále v první linii, neúnavně skládá a schytává nespočet ran.
„Co on vydrží kontaktů... Ať je mu sebehůř, nedá to na hřišti znát. Je to nezdolný typ. Nedá se porazit, leda zastřelit,“ říká s respektem Jan Macháček, legenda českého ragby.
McCaw je ikonou toho světového, trojnásobným světovým Hráčem roku a rekordmanem v mnoha dalších ohledech. V sobotu od 17.00 hodin povede své All Blacks do finále s Austrálií. Už před čtyřmi lety kapitánoval Nový Zéland k druhému světovému titulu a pokud by All Blacks dokázali jako první v dějinách obhájit, legenda o Richiem by dostala tu pravou tečku.
Už po posledním titulu, k němuž tým legendárně dovedl i se zlomeninou v chodidle, ho chtěl novozélandský premiér John Key povýšit do rytířského stavu, ale McCaw odmítl. Přišlo mu nepatřičné získat takové ocenění, když ještě hraje. Mimochodem, s premiérem země se oslovují křestními jmény, znají se velmi dobře. Key ho nazývá národním pokladem a předpovídá mu kariéru v politice.
Není těžké uhodnout proč. „Je to hráč, k němuž se ostatní upínají, když je tým pod tlakem. A Richie tuhle pozici miluje,“ prohlašuje bývalý spoluhráč Aaron Mauger.
McCaw pochází z novozélandského zapadákova, vesničky Kurow, kde jeho táta dodnes farmaří. Vzorem mu byl také děda, vyznamenaný pilot z druhé světové války. I proto McCaw létá kluzákem a vlastní pilotní průkaz na helikoptéru. Právě děda vnuka povzbuzoval, aby se chytil ragby. Richie se ho nechytil, on se do něj zakousnul. Na střední se lepšil, na vysoké už patřil k nejlepším hráčům. A také studentům. Nejen houževnatost a nezdolnost, ale také jeho skvělý analytický mozek z něj udělaly hráče, kterým dnes je.
McCaw není z podstaty své herní pozice žádný velký tvůrce hry, nýbrž ničitel. Jak se však dokáže orientovat ve skrumážích na zemi, takzvaných rucích, z něj dělá výjimečného hráče. Někteří řeknou výjimečně chytrého a vynalézavého, druzí výjimečně nečistě hrajícího. Bývá mu vytýkáno, že často vyráží po balonu z ofsajdových pozic a rozhodčí nad tím mhouří oči. Jeho obhájci naopak tvrdí, že McCaw má tak dokonale nastudovaná pravidla, že ve zlomku sekundy dokáže skvěle vyhodnotit situaci, kdy může a nemůže hrát. Měl by být zvolen do nejlepší patnáctky každého týmu, proti kterému kdy hrál, protože strávil tolik času na jeho straně míče, vypráví se o něm vtip.
Jak stárne a ztrácí na dynamice, bývají terčem velké kritiky i jeho diskutabilní fyzické ataky. Tak jako například ten poslední ze semifinále s JAR, kdy loktem trefil hlavu Francoise Louwa. Chtěný nebo nechtěný zásah? Záleží, na jaké straně jste. Každopádně distanc pro finále, o kterém se spekulovalo, nedostal.
„Nemůžete ho zastavit na hřišti, tak ho postavíte mimo něj. Je to jen další pokus, jak nás rozhodit,“ pravil novozélandský kouč Steve Hansen, zatímco v Austrálii již McCawa překřtili na nejlepšího „thugbistu“ světa (z anglického thug - zločinec). Za 147 mezinárodních zápasů přitom dostal jen 4 žluté karty.
McCaw všechny kontroverze zvládá s nadhledem. Ač je oblíbeným terčem soupeřových nájezdů, ani jednou mu neujely nervy. „Když po mně jdou, svědčí to o tom, že asi něco dělám dobře,“ usmívá se. Novinářům donekonečna slušně odpovídá na štiplavé dotazy, do politiky by mohl jít okamžitě.
Dnes ho však čeká poslední zápas vyhecovanější o to, že se v něm bude srážet s Australanem Davidem Pocockem, o sedm let mladší hroudou svalů a podle mnohých dnes nejlepším třetiřadníkem planety.
Tahle výzva ještě víc posiluje Richieho odhodlání. Jako by to vůbec bylo potřeba...
