Špičkový turnaj, na němž ještě nevyhrál jediný zápas, čeká v neděli judistu Lukáše Krpálka. Úřadující mistr světa se představí na World Masters v Rabatu, kde se pod patronací marockého krále Mohammeda VI. bude prát jako jeden z šestnácti nejlepších borců své kategorie do sta kilogramů.
Moc turnajů, z nichž nemáte jediné vítězství, asi není, je pro vás tenhle turnaj výzvou?
„Výzva to pro mě samozřejmě je. Účastním se Masters po čtyřech letech. Na předchozích jsem nemohl startovat z důvodu zranění nebo se mi to nehodilo proto, že byl turnaj uprostřed přípravy. A loni to vůbec nebylo. Teď jsou to v olympijské kvalifikaci dobré body, určitě by byla škoda se nezúčastnit.“
Jak vzpomínáte na předchozí účasti v letech 2010 a 2011?
„Zatím se mi tam moc nevedlo. Startoval jsem jako hodně mladý a v prvním kole jsem pokaždé dostal výborného soupeře, Rusa Chajbulajeva a Korejce Hwanga. Vždycky jsem prohrál hodně těsně, ale prohrál. Každá ta prohra mi něco dala. Moc často se nestávalo, že bych prohrál v prvním kole. Byl to jeden z mála turnajů, kdy jsem vypadl. Budu se snažit, aby se mi tohle nestalo, aby se mi podařilo urvat co nejvíc bodů, a pokud možno i medaili.“
Co říkáte na to, že se bude bojovat vyřazovacím způsobem bez oprav, takže první porážka znamená konec v soutěži?
„Já jsem typ člověka, který když prohraje, už se nechce prát dál. Mám sto chutí jít hned do posilovny a všechno to dohnat. Potom, co prohraju, je pro mě těžké nastoupit do oprav. Kdybych v Maroku prohrál, byl bych rád, že končím.“
Jak se vám daří dohánět zimní manko v přípravě, způsobené pauzou po operaci menisku?
„Na soustředění v Turecku byla kompletní špička. Tenhle kemp je dobrý v tom, že to je jednak tréninková dávka, jednak i trošku relaxace. Je to v komplexu, kde máme ubytování, nikam se nedojíždí, po tréninku může člověk hodit kimono stranou a běžet rovnou do moře se trochu zchladit. Až na Japonce a Korejce tam byli skoro všichni.“
Prý jste si tam mezi soupeři udělal pořádek…
„Musím říct, že když jsem se zúčastnil soustředění před třemi týdny v Budapešti, hodně mě trápilo, že jsem měl se všemi judisty velké problémy. V Turecku mi přišlo, že jsem úplně jiný. Najednou mi všechno šlo, házel jsem všechny. Silově jsem byl výborně připravený. Pral jsem se i s těžkými váhami. I s nimi jsem si dobře pohrával… Byl jsem na tom výborně, můžu jenom doufat, že tohle vydrží na závody a bude to stoupat.“
