To byly nervy. Squashistka Olga Kolářová odvrátila ve finále mistrovství republiky pět mečbolů a pak senzačně urvala titul, její čtvrtý v kaiéře. Před rokem šampionát nehrála, protože čekala miminko, teď už je šťastnou maminkou dcery Nely a titul si náležitě vychutnala. Slavit vydržela déle než český squashový král a sedmnáctinásobný republikový šampion Jan Koukal. "Dobře si pamatuji, když v půl páté ráno odcházel. Aspoň v něčem jsem ho porazila," směje se vítězka.
Když jste před šampionátem prohlašovala, že snad uhrajete dobrý výsledek. Tak vás jiste ani nenapadlo, jaké nervy si užijete. Jaké to na kurtu bylo?
"Bylo to obrovské drama. Já jsem se hlavně plánovala vrátit ke sportu, že se mi tohle podařilo je něco neskutečného. Tenhle titul pro mě znamená strašně moc. Vážně jsem ho vybojovala, vydřela."
Soupeřka měla pět mečbolů, jak jste se v tu chvíli cítila?
"Je pravda, že blíž titulu už asi Anička být nemohla. Hrála úžasně. V té situaci, v jaké jsem se ocitla, už jsem čekala, kdy to skončí. Čekala jsem, že to zkusí soupeřka po mém servisu prostě zabít. Ale ona to neudělala."
A její náskok se tenčil a tenčil. Co vám běželo hlavou?
Moc jsem si přála, aby tam soupeřce nespadla nějaká haluz, kdy by ten skvělý zápas rozhodl nějaký blbý odskok. Já už jsem totiž takhle jednou prohrála v rozhodujícím setu 12:14 a říkala jsem si, že v téhle roli už být vážně nechci. Bylo už skoro rozhodnuto, ale na druhou stranu, už jsem neměla co ztratit. Byla jsem v transu."
A taky že nejste. Dosáhla jste na svůj čtvrtý titul. Je to nejcennější trofej?
"Pro mě hodně znamenal první titul. Ten byl hodně psychicky náročný. Čekala jsem na něj dlouho. Já jsem teď hrála čtvrtý titul, ale ve finále jsem byla už desetkrát. Jasně, tady to bylo drama, na konci to bylo o každém míčku. Bylo to úžasné, ale priority už jsou trochu někde jinde."
Máte na mysli dceru Nelinku a manžela Mirka, který vám fandil v hledišti. Prožíval to s vámi?
"Byl po finále úplně hotový. Mimo kurt to člověk prožívá ještě daleko hůř než přímo při zápase. Byly to pro něj nervy."
Podle toho, co jste říkala, ale oslava stála za to...
"Nelinku hlídaly babičky a já jsem to mohla oslavit. Nelinka to zvládla dobře, lépe než já. Mě potom dva dny bolela hlava. Ale pamatuji si, když Honza Koukal v půl páté ráno odcházel. Takže se dá říct, že jsem Honzu aspoň v něčem porazila. Mco jsme si to užili."
Už jste se vrátila k tréninku, nebo si užíváte zasloužený odpočinek v roli maminky?
"Teď jsem si trochu odpočinula, ale na tréninku jsem už byla. V květnu bude mistrovství Evropy a snad jsem se tam tímhle vítězstvím nominovala."
Stihla jste si už promluvit s vaší finálovou soupeřkou. Té bylo po prohrané bitvě jen do pláče...
"Byla ohromně zklamaná, protože titul byl blízko. Jak jsem říkala, ona hrála úžasně. A když to srovnám s dobou, kdy jsem byla těhotná, tak se ohromně zlepšila. Anička je mladá, je teprve na začátku. Hraje mezinárodní turnaje, určitě půjde ještě nahoru a titulu se dočká."
