František Prachař
13. dubna 2016 • 11:33

Dřív vážil 60 kilo. Teď si thajboxer Hutník vyzkouší supertíhu

Ondřej Hutník patří ke špičce svého oboru
TOP VIDEA
TOP 5 gólů 16. kola: Škodův přesný lob i Fabiánův krásný volej TOP 5 gólů 16. kola: Škodův přesný lob i Fabiánův krásný volej
SESTŘIH Premier League: Bournemouth – Liverpool 4:3. Senzační obrat domácích SESTŘIH Premier League: Bournemouth – Liverpool 4:3. Senzační obrat domácích
VŠECHNA VIDEA ZDE

Čeká ho 97. zápas kariéry, ale poprvé v životě nastoupí v supertěžké váze nad 95 kg. Thajboxer Ondřej Hutník bude v pátek 15. dubna patřit k hlavním tahákům galavečera Simply the Best v pražském Top Hotelu (od 19 hodin). Přitom teprve před měsícem si připsal na konto výhru číslo 85. Cíle má jasné. Porazit šampiona K-1 Nicolase Wambu a udělat další krok k vysněnému duelu číslo sto.



Do zápasu nastupujete necelý měsíc po poslední výhře. Znamená to, že máte v plánu docílit mety sto zápasů ještě letos?
„Celý svůj život nic neplánuju. Když to stihnu letos, bude to fajn, ale když ne, nic se neděje. Teď si dám tenhle zápas a pak se budu věnovat manželce.“

Kariéru jste začínal v lehké váze. Uměl jste si vůbec představit, že někdy nastoupíte v supertíze bez limitu?
„To právě vůbec. Jako kluk jsem měl 60-70 kilo a vždy jsem koukal po těch borcích, kteří měli přes metrák. V tělocvičně vždycky rozhoduje právo silnějšího, takže ti těžší mají v tréninku dost výhodu. Chtěl jsem být velký, teď se mi to splnilo, ale za supertíhu se nepovažuju, řekl jsem si, že teď patřím do 95 kilo, ale tenhle zápas je výzva, okolnosti tomu přály, tak jsem tu nabídku vzal.“

Do jaké kategorie soupeřů řadíte aktuálního protivníka Nicolase Wambu?
„V podstatě jsem ho do loňska, kdy zápasil s Petrem Vondráčkem, neznal. Z jeho strany se mi zápas moc nelíbil, protože pořád padal na zem. Třeba pětkrát za kolo. Takový bojovník není hoden toho, aby držel dva světové tituly, takže se mu jeden pokusím vzít.“

Co vaše další ambice. Kde budete zápasit?
„Další zápasy budou až na podzim. Gibu Fight Night 3 a mám i další nabídky. Mám pořád nejvyšší cíle, zápasil jsem v největších světových organizacích, ale vím, jak to chodí. Čechy a Slováky tam moc nechtějí, jsme malý národ a oni potřebují prodávat televizní práva, což u nás moc nejde. Ne, že bychom byli horší než ostatní, ale kvůli českému divákovi, kterého náš sport ještě tolik nezajímá, o nás není takový zájem v zahraničí. Blýská se ale na lepší časy, některé televize jako O2 Sport a Nova Sport dávají bojové sporty často. Zápasníci, kteří přijdou, až já ukončím kariéru, budou mít naštěstí mnohem lepší podmínky.“

Proto v posledních letech nastupujete výhradně v Česku?
„Teď ano, předtím jsem ale zase většinu kariéry zápasil v zahraničí. Jsem za to rád, protože se u nás vytvořilo pár promotérských týmů, které začaly dělat pěkné galavečery na úrovni, navíc nám vozí kvalitní soupeře. Nevadí mi, že zápasím doma, když přijde nabídka do zahraničí, rád ji přijmu.“

Jaké byste chtěl potkat soupeře?
„Samozřejmě, doufám, že se propracuju k zápasu s Vachitovem, který drží titul v organizaci Glory. Dalším top bojovníkem je Brazilec Cavalari. Tohle je elita do 95 kilo. Pokud bych měl možnost odvety s Rumunem Stoicou, kdy jsem prohrál jen o malý kousek, nebo se Španělem Ilungou, kdy jsem prohrál KO, ale předtím jsem vedl na body, tak bych to s oběma zkusil. Jsem mnohem líp připraven než dřív.“

Na akci Simply the Best se představí ve vaší disciplíně K-1 i boxerské ikona Luboš Šuda. Co vy a možnost bojovat v jiných stylech?
„MMA mě nikdy nelákalo, i když ty borce hodně uznávám, protože jsem byl na UFC kempu v Brazílie a viděl tu jejich dřinu. Ve finále je to mnohem těžší než K-1. Musí dohromady dělat několik sportů. Já zastávám názor, že pokud člověk chce být top, měl by se soustředit na to, co mu jde nejvíc. Nechci sedět mezi dalšími sporty. Dělám celý život thajský box a K-1. Teď hodně piluju box s trenérem Karlem Vrtiškou a šel jsem v tom nahoru, spároval jsem dokonce i s bratrem šampiona Tysona Furyho.“

Jak to probíhalo?
„Jeli jsme s naší skupinou do Holandska a tamní trenéři z Coloseum gymu nás odvezli na Furyho tajný kemp. Dal jsem si s ním jedno kolo, nejdřív to šlo dobře, ale pak na Furyho začal řvát trenér, on přidal a to už mi moc nechutnalo. Byl jsem rád, že jsme si dali jen jedno kolo.“