Prokázal dobré srdce, kurážnou mysl i pádnou ruku. Větu z pohádky Princ a večernice připomíná Grégory Gaultier, který si vzal sestru nejlepšího českého hráče squashe Jana Koukala. „V Česku mi nic nechybí,“ tvrdí francouzský mistr světa, který už pět let žije v Praze. S českým mistrem bydlí v jednom domě, trénují spolu a on vládne světu. Švagr jak má být.
Když se při rozhovoru opřel o zeď, na pravé ruce se odhalilo zpod rukávu jeho tetování. „Je to moje jméno ve staré arabštině. Mám ho už asi deset let,“ usmál se Grégory Gaultier, o němž se říká, že je squashový Roger Federer. I on vystupuje jako gentleman, i on vyhrál řadu světových turnajů a i on má za manželku ženu se slovanskými kořeny - sestru Jana Koukala.
Jak vnímáte přirovnání k Rogeru Federerovi?
„Podle mě se to vůbec nedá porovnávat. Každý děláme jiný sport a Federer má víc titulů než já. On vyhrál sedmnáct grandslamů a je to ikona. Já sice vyhrál taky řadu turnajů, Masters a jsem rád, že mohu tolik let patřit ke špičce, ale stále jsem nedosáhl takových věcí jako Roger. To bych musel vyhrát sedmnáctkrát mistrovství světa, aby se to dalo srovnat.“
Znáte se s ním osobně?
„S pár tenisty jsem se už potkal, ale s Federerem nebo Nadalem ještě ne. Spíše vídám francouzské hráče. Gasqueta a podobně.“
Zahrajete si třeba i tenis jako součást squashového tréninku?
„Ne, jako trénink se to použít nedá. Je k tomu potřeba úplně jiná technika, fyzička i odskoky míčku jsou jiné. Rád se ale na něj dívám v televizi nebo naživo. Sám ho hraju hůř, protože se bojím, abych si neporanil zápěstí, ale jinak mám rád sporty s raketou v ruce. Jen je moc často nehraju, už takhle totiž trénuju hodně squash.“
A hodně cestujete po turnajích. Jaké to je už pátým rokem žít v Praze?
„Tady jsem doma, protože tu během roku zůstávám nejvíc. Mám zde rodinu. Jsem sice pořád na cestách, sedm až osm měsíců, ale sem se vracím. Užívám si to. Mám tohle město fakt rád, je hezké, a i když tu nejsem tak často, zdejší životní styl se mi líbí.“
Liší se to hodně od francouzské Provence, odkud pocházíte?
„To je jasné. Máme dům poblíž pláže, počasí je tam teplejší, mám tam i další kamarády… Je to jiný styl života, ale tady mám vše, co potřebuju, a jsem zde šťastný. Praha je navíc velké město, není to nic uprostřed ničeho, takže je tu hodně co vidět a poznávat a když třeba kamarádi přijedou za námi, můžeme jít na procházku městem a užívat si to.“
A co české jídlo?
(usměje se) „Mám ho rád, ale je na mě trochu těžké. Děláte hodně omáček. Občas si můžu dát, na co mám chuť, ale musím být také obezřetný. Nemohu jíst vše, co bych rád nebo co ostatní mohou bez problémů. Během tréninků sice spálím také spoustu kalorií, ale pokud máte ve squashi nějaké to kilo navíc, může vás to hodně zpomalit.“
Velkým příběhem je také to, že jste si vzal za manželku Veroniku Koukalovou, sestru nejlepšího českého squashisty a sedmnáctinásobného mistra republiky Jana Koukala. Jak se to seběhlo?
„My už se s Janem známe spoustu let, trénovali jsme spolu už jako děti a junioři. Jsem sice o něco starší, ale tuším, že jsme se prvně viděli už ve třinácti nebo čtrnácti letech. Hráli jsme po turnajích a potkávali se. A vlastně v té době jsem se seznámil i s jeho sestrou.“
Jaký je tedy Jan švagr?
„V pohodě. Hodně mi pomáhá. Když třeba potřebuju pomoci s tréninkem, vyjde mi vstříc. A pomáhal mi tu i v začátcích. Ono když přijedete do jiné země a neznáte lidi, tak jste rád, že máte někoho, kdo vám kdykoliv s něčím poradí. My vlastně bydlíme v jednom domě, takže je to O. K.“
Opravdu?
„Ano, bydlí patro pod námi, tak spolu i často pokecáme.“
Co tedy vaše čeština?
„Tak ta mi stále moc nejde. Umím jen pár slov. Snažil jsem se, opravdu, navíc hodně cestuji a v letadle bych třeba měl čas na učebnici, ale nedaří se mi to.“
Nemá Jan Koukal bratrské tendence chránit svou sestru?
„Ne to ne. On je dobrý švagr.“
Zatímco vy jste aktuálně - světová dvojka, jemu patří 130. místo. Jak moc by bylo pro vás pikantní, kdybyste přece jen na sebe narazili na nějakém turnaji?
„Asi bylo, ale my jsme proti sobě ještě na žádném turnaji nehráli. Jen spolu trénujeme, takže nevím, jaké by to bylo. Až tenhle víkend jsme si zahráli ve stejném týmu.“
Je squash třeba ve Francii populárnější než v Česku?
„Je to O. K. Nemá tam žádné výkyvy, je sledovaný konzistentně. Nikdy nebude jako fotbal, který má stadiony pro osmdesát tisíc lidí, ale i my můžeme mít třeba kolem kurtu pět tisíc diváků. Hlavně je to oblíbený sport v televizi a můžeme hrát i v různých místech. Třeba i složit kurt v obchodních centrech. Je to určitě dobrá cesta jak zatraktivnit náš sport a propagovat ho.“
Vy sám jste ho ale zviditelnil - ve Francii i vloni, když jste vyhrál titul mistra světa, ne?
„Ano, být mistrem světa je to nejlepší, čeho můžete dosáhnout, teď se v tom snažím pokračovat, abych mohl vyhrát i další titul. Ono je to vždy o vaší hlavě. Před finále obecně moc nespíte, ale mně třeba vloni pomohly ty předchozí finálové zápasy a bral jsem z nich zkušenosti. Můj soupeř byl ve finále poprvé, zatímco já jsem ho hrál už popáté, takže jsem změnil pár věcí, jak se zbavit stresu, soustředit se na daný zápas, a to rozhodlo. Vždy je důležité si najít cíl sezony a já se zaměřil na toto. Minulý rok přišel můj čas a měl jsem radost, že se to povedlo.“
Jak se squash od té doby, co jste v roce 2006 hrál poprvé finále MS, změnil?
„Hodně. Jsou tu jiní hráči, jiná generace a squash jako takový je agresivnější. Soupeři více útočí a je to jiný squash. Musíte proto stále dávat důraz na fyzičku a intenzitu.“
Je těžké s mladými dál držet ý krok?
„Ještě nejsem nejstarší. Nejstaršímu je šestatřicet let a je to světová trojka. V tom se právě ukazuje, že třeba starší hráči mají více zkušeností a vědí jak trénovat a starat se o své tělo. Já už taky netrénuju jako před deseti lety. To bych padl. Čím starší jste, tím víc se musíte přizpůsobit tréninkovému programu. Na kurtu to tedy třeba netlačím přes závit a více si naopak nakládám v posilovně, kde posiluju určité části těla. Squash už hraju třináct let, takže rozhodně nezapomenu, jak se hraje.“
Jak moc vás mrzí, že není na olympiádě?
„Je to škoda. Ani v roce 2020 ho nezvali, tak uvidíme později. Ono je to komplikované, ale vím, že ve spolupráci s televizemi máme dobrý produkt. PSA má podporu Eurosportu a vysílá se hodně přenosů. Je to dobře prodávané, ale musíme se dál zlepšovat, abychom se na olympiádu dostali.“
Věříte, že to nastane?
„Ano. A zasloužili bychom si to. Jsou sporty, které nemají ani to, co my, a jsou tam.“
GRÉGORY GAULTIER
Narozen: 23. prosince 1982 (33 let)
Národnost: Francie
Výška/váha: 176 cm/75 kg
Sport: squash
Největší úspěchy: 1. místo na MS (2015), 4x 2. místo na MS (2006, 2007, 2011, 2013) 2x vítěz British Open (2007, 2014), aktuální 2. místo v žebříčku PSA
Zajímavosti: aktuální světová dvojka a švagr nejlepšího českého squashisty Jana Koukala
očima Jana KOUKALA (nejlepšího českého squashisty, švagra Grégoryho Gaultiera)
Greg má kurt jako kancelář
„Greg je hodně soutěživý a ve squashi je to asi největší profík, jakého jsem poznal. To je na jednu stranu inspirativní, ale i těžké, neboť vyrovnat se mu v tom je nemožné. Pro něj je squash absolutní priorita. On i sám říká, že tréninky s ním nejsou zábava, neboť jde na kurt bez srandiček a jako do kanceláře. Já jsem v tomhle lehce jiný, chci se tím i trochu bavit, takže ač ta úroveň tréninků s ním je fantastická, je to zároveň těžké. Známe se spolu ale už od čtrnácti let, kdy ještě neuměl ani slovo anglicky, vyhrával každý turnaj a akorát říkal: Thank you, see you next year. A byl ještě kudrnatý a dlouhovlasý. Postupně se však sblížil více se ségrou než se mnou a to, že jsme teď příbuzní, už ani nevnímám. Je to prostě fajn kluk, co má dítě s mou sestrou, a pro mě je důležité, že je s ním šťastná. Navíc bydlíme ve stejném domě, jen on je o patro výš, takže když něco potřebuje, stačí se jen stavit, zaťukat a domluvíme se. I na tréninky jezdíme spolu, a jelikož pode mnou zase bydlí naši, je to pro něj i pecka na hlídání, čehož rád využívá.“
