Začínal na poníkovi, kterého si rodiče pořídili na spásání zahrady. Teď už jezdec Patrick Boekhout (19), jenž o víkendu jako první oblékl dres Dostihového klubu iSport.cz-Váňa, sní o Velké pardubické. I proto se nizozemský rodák učí právě u legendárního žokeje a trenéra Josefa Váni. Divoký hnědák Theophilos Boekhouta při premiéře v Pardubicích hned dvakrát ze sedla vyklopil a jezdec skončil v nemocnici s otřesem mozku. "Pravý Létající Holanďan," usmívá se Boekhout. "Tohle mě ale neodradí. Naopak, motivace je o to větší."
Cíl má Patrick Boekhout daný jasně, ovšem cesta k němu vede pořádně klikatá. Když se před třinácti lety s rodiči přistěhoval z Nizozemí, neuměl česky ani slovo. "Rodiče mě šoupli do první třídy, česky jsem uměl možná jenom dobrý den a děkuju," popisuje teď už plynulou češtinou. "Nějak jsem se s tím musel poprat... A vidíte, došplhal jsem se až na dostihovou školu. Co nevidět mě čekají závěrečné zkoušky, věřím, že je dám."
Boekhout se narodil v nizozemském Hoevelakenu, prvních šest let tam také žil. Rodiče rádi cestovali a Česko si postupně zamilovali. Usadili se ve Lhotě pod Hořičkami nedaleko České Skalice. "Jsem import," usmívá se Boekhout. "Jezdili jsme tady na dovolenou, rodiče si časem pořídili chalupu a nějak je to popadlo, že bychom se mohli do Čech přestěhovat natrvalo."
Ve škole pochopitelně nějaký čas bojoval. "Bylo to těžký. Naštěstí jsme na základce měli ještě jednu Holanďanku, která se také stěhovala do Čech. Když bylo potřeba, překládala mi. Ve druhé, třetí třídě už jsem vše jakž takž ovládal."
Zhruba v té době také začala jeho dostihová vášeň. Náhodou. Rodiče s koňmi žádnou dřívější zkušenost neměli. "Měli jsme zahradu a ta se strašně blbě sekala," popisuje Boekhout. "Tak nám děda poradil, ať si pořídíme poníka, že to bude spásat. Jenže ten koník byl trošku problémový, nikdo z nás pořádně nevěděl, co s ním, takže si táta zajel pro radu do jezdeckého oddílu Fassati v Jaroměři. Přijeli k nám, poradili, dali koníka dokupy a já na něm začal drandit po vesnici."
Časem začal Boekhout do jezdeckého oddílu v Jaroměři docházet a koním propadl. "Když jsem se dozvěděl, že existuje i dostihová škola v Chuchli, měl jsem od čtvrté třídy jasno, že tam chci." Za sny si Boekhout jít umí. Když uvažoval, kam na praxi, vybral si rovnou elitu - Josefa Váňu.
"Před rokem jsem mu zavolal, jestli bych k němu nemohl v létě na brigádu. Pracovat u něj dva měsíce přes prázdniny. A když jsem se jej pak opatrně ptal, jestli bych k němu nemohl i na praxi během školy, hned řekl, že s tím už počítá. Což mě potěšilo, protože se chci věnovat překážkám. Váha mi moc roviny nedovolí."
S větším rizikem Boekhout počítá. "Vím, že překážky jsou krapet nebezpečnější. Je to adrenalin. Každý skok je jiný a má to něco do sebe." Pochopitelně sní o Velké pardubické. "Právě tam bych se časem rád dopracoval, věřím, že to klapne. A třeba i s Theophilosem, i když jsem s ním teď začal jako pravý Létající Holanďan."
