Jezdkyně Barbora Málková (27 let) se snaží zbořit zažitý mýtus, že překážkové dostihy nejsou pro ženy. „Všichni říkají, že to je síle, ale kůň má 500 kilo a kluci na nich 65, stejně jako já,“ namítá Málková. „Když si kůň postaví hlavu, stejně ho nepřeperou. Takže já to hraju tak, že koně vždycky nějak ukecám.“
Převzala štafetu své šéfové. Barbora Málková pracuje v Jílovém u Prahy pro trenérku Martinu Růžičkovou, která si před rokem v padesáti letech splnila celoživotní sen. Na šestý pokus s Rubínem dokončila Velkou pardubickou. Stejný sen živí i Málková. Není bez šance. A rozhodně by nerada čekala do padesáti. Ve stáji Orling opečovává osmiletého hnědáka Charme Looka, se kterým letos vyhrála Cenu Vltavy. Prestižní dostih a „předstupeň“ Velké pardubické. Teoreticky o ni mohou bojovat už v následující sezoně.
VIDEO | Podívejte se, jak Barbora Málková vyhrála Cenu Vltavy
„Samo, že je to můj sen,“ říká odhodlaně Málková. „Navíc se Šarmíkem, ten na to má, je to pan Dokonalý. Ten by si mě pohlídal i nad Taxisem.“ Ohrannou ruku nad ní prý drží i děda. „Loni zemřel a mně se začalo v dostizích dařit. Takže všude říkám, že děda šel nahoru, aby to tam všechno spravil. Věřím, že to tak i zůstane, aby se ukázalo, že i holky na to mají!“
Vrať se k plotně!
Málková nezastírá, že prosadit se v ryze chlapském sportu je boj. Majitelé i trenéři se na děvčata nad překážkami dívají přes prsty. S tím bojovala už i její trenérka Růžičková. „Když jsem udělala chybu, hned na mě křičeli, abych se vrátila k plotně,“ vzpomíná Růžičková. „Když tu samou udělali Pepík Váňa nebo Vašek Chlaloupka, tak je všichni kolem chlácholili, že se nic neděje, že i tohle se občas stane.“ I proto sama drží nad Málkovou ochrannou ruku.
„Mám štěstí, že paní Růžičkovou mám,“ pochvaluje si Málková. „Dostihy jsou strašně náročné psychicky i fyzicky, ale já mám za sebou člověka, který mi věří a sám si tuhle cestu musel prošlapat. Snaží se mi to ulehčovat, pomáhat. Toho si cením.“
S úšklebky a pochybnostmi musí bojovat pořád. Nicméně respekt si získává. Nad překážkami už odjezdila 153 dostihů, sedm jich vyhrála. „Když jsme teď vyhráli Vltavu, udělali kluci po dostihu krásnou atmosféru, gratulovali mi. Neříkali, ježiš blbá kráva nás porazila. Bylo to fakt super.“
Kluci ví, že nejsem prase
Vždycky to tak nebylo. Když se před pěti lety Málková poprvé představila v dostihu při Velké pardubické, dostala od kolegů ve vážnici jasné instrukce. „Pojedeš vzadu a vůbec se nám tam nebudeš plést! Já jsem se bála víc než oni, ale teď už je to o něčem jiném. Vyjezdila jsem se a kluci ví, že nejsem žádné prase, abych jim někde škodila.“
V začátcích jí psychicky pomohl i matador Josef Váňa. „Vždycky si mě v paddocku našel a popřál hodně štěstí, ať se nic nestane,“ vzpomíná Málková. „Jednou jsem s ním jela i dostih v Mostě. Pan Váňa tam upadl a kluci hned studovali, jestli jsem za to nemohla. Ale nemohla! Jela jsem na druhé straně. Kdepak, s panem Váňou mám super vztah. Když se něco nepodařilo, hned přišel a říkal, ať to hodím za hlavu. Protože ví, jak je to těžký. I pro chlapy.“
Váhu hlídá kuchař
Rodinu zatím Málková neřeší. A pochvaluje si, že její partner není z dostihového světa. „Je kuchař,“ říká s cukajícími koutky. „Což teda nechápu, jak jsem si jako žokejka mohla najít kuchaře! Ale je to úžasný, je na mě hodnej. Když mám dietu, tak vaří něco dietního. Navíc vrchol mého kulinářského umění jsou těstoviny s grankem. Díky němu jím pravidelněji a kvalitně, což má na moji váhu lepší vliv, než těstoviny s grankem a čokoládový puding.“
