Sníh, led, šampaňské, koně. Prestižní série dostihů White Turf na zamrzlém jezeře ve Svatém Mořici, na kterou se jezdí dívat celebrity z celého světa od Rogera Federera po Naomi Campbellovou, měla mít i české jezdecké zastoupení. Opavský rodák Petr Tůma však na svoji ledovou premiéru stále čeká marně. Nemrzne, koně se boří moc hluboko a pořadatelé ve Švýcarsku dostihy radikálně zkracují nebo rovnou ruší. Ohrožená je i nedělní Grosser Preis Von Saint Moritz, která se jezdí od roku 1907.
Našel si práci ve švýcarské stáji, nakoupil teplejší spodní prádlo a pořídil si i speciální celoobličejový kryt, aby se ochránil před létajícími kusy ledu. Dostihový jezdec Petr Tůma z Opavy měl na zamrzlých jezerech ve Švýcarsku odjet několik překážkových dostihů s koněm Nevanem.
Jenže dostihy v Arose (24. a 31. ledna) i ve Svatém Mořici (7. února) pořadatelé zrušili. O uplynulém víkendu se sice ve Svatém Mořici závodilo, ovšem pouze na zkrácené a rozbité trati. Místo takřka tříkilometrového okruhu se běhalo jen po 800 metrové rovince. A Tůmův trenér Klein svého jezdce i koně stáhnul, aby se v hlubokých dírách nezranili.
Závodí se o miliony
„V našem dostihu se mělo běžet o dvacet tisíc švýcarských franků, to je v přepočtu půl milionu korun,“ líčí Petr Tůma. „To už je hodně slušně dotovaný dostih, veliká prestiž. Bohužel. Když nemrzne ani ve dvou tisících metrech, tak to je smutné.“
Jezero sice zamrzlé je. „Že bychom se s koněm probořili do vody, to nehrozilo,“ usmívá se Tůma. „Jenže napadl nový sníh, trochu to povolilo a vznikla tam taková mezivrstva. Krusta, která se hrozně bořila. Pustili na to dva koně, obcválali dokola a byly strašné díry. Když už tam všichni byli, tak pořadatelé připravili alespoň osm set metrů rovinku. To ale nemělo s dostihy moc společné.“
Tůmův český kolega Milan Zatloukal se v neděli dvakrát svezl, dvakrát skončil šestý s koňmi Footprintinthesand a Al Murjaan. Ovšem Tůmův trenér riskovat nechtěl. „Bylo to nebezpečné, pro koně i pro jezdce. Trenér nás odhlásil. A to jsem se na závody na sněhu a ledu tak těšil!“
V přípravě musel Tůma hlavně shazovat. „Přes zimu jsem jedl a pil jako normální člověk, takže jsem trochu přibral a pět kilo muselo dolů. Ale nachystaný jsem byl. Fyzicky i teoreticky.“ Vše probíral s kolegy, kteří už na ledu závodili. „Říkali, že se zimou moc neuděláte. Nechávají vám sice půl kila navíc než normálně, ale to na sobě nemáte v podstatě nic navíc. Jen teplejší spodní prádlo. Než se odskočí, tak je prý strašná zima vždycky. Pak tělo zahřeje adrenalin.“
Nutná je obličejová maska. „Mám, vypadá jako na motokros,“ popisuje Tůma. „Od podkov lítají nášlapky. Sníh i kusy ledu. Na stehnech jsou z toho prý solidní modřiny, dost to bolí. Obličej je třeba chránit.“
Speciální je příprava spíš pro koně. Ve sněhu se cválá podobně jako v hluboké oranici. Víc než rychlost je podle Tůmy třeba vytrvalost a síla. I proto nejspíš loni ve Švýcarsku nad proutěnými překážkami na sněhu propadl jinak výtečný Khalshani, kterého ve Dvorcích připravuje Tůmův bratranec Pavel.
Podkovy na led? Pořádné hřeby
„Ne každému koni ten podklad sedí. Je to přece jenom rozdíl, běhat po trávě, nebo na sněhu a ledu. Ani my jsme se ve Švýcarsku v tréninku na led nedostali, skákali jsme jen v hlubokých štěpkách, aby si kůň alespoň zvykl na odskok a dopad do hlubšího.“
I speciální podkovy s velkým ozubením vpředu i vzadu na patkách se koním dávají až těsně před dostihem. „Je to tak, normálně na tom chodit a stát nemohou,“ přikývnul Tůma. „Během měsíce jsme koně překovávali třikrát, což taky není pro kopyto zrovna dobré. Jak říkám, velká škoda. Moc jsem si chtěl tyhle dostihy vyzkoušet. Tak to třeba vyjde někdy příště.“
