V listopadu si nahmatala na krku bulku. Stres jako blázen, nejistota z budoucnosti. Iveta Luzumová (27), spojka německého mistra Thüringer HC a nejlepší házenkářka Česka posledních let, měla obavy ze zhoubného nádoru. „Šla jsem na operaci a netušila, co bude, až se probudím,“ líčí v rozhovoru pro Sport. Nakonec přišla „jen“ o půlku štítné žlázy.
Už dnes povede Česko proti Srbsku v klíčové kvalifikační bitvě o postup na EURO. Všichni na ni spoléhají. Ale Iveta Luzumová je hlavně ráda, že vůbec bude na hřišti. To je pro ni po šíleném zdravotním martyriu svátek. „Zátěž si vybrala svou daň,“ odtušila rodačka z Písku.
Poslední dvě sezony máte rozbité vážným zraněním kolena, operací slepého střeva a naposledy štítné žlázy. Co to dělá s vaší psychikou?
„Je to hodně náročné. Jde o důsledek vytíženosti posledních let, nakumulovalo se to. V klubu je nás málo a zátěž si vybrala svou daň. Hraje se víkend-středa-víkend, pořád se někam cestuje. Moje tělo si asi řeklo dost. Doufám, že už jsem si smůlu vybrala. Nejhorší na tom je začínat furt znovu a znovu, dostávat se do herní pohody.“
Váš poslední problém se týkal štítné žlázy a nebyla to žádná legrace...
„V listopadu jsem si našla na krku bouli. Poslední lednový víkend jsem odehrála zápas a pak jsem se rozhodla jít na operaci. Trvala asi tři hodiny, vzali mi půlku štítné žlázy. Nejhorší na tom bylo, že jsem netušila, co bude. Nevědělo se, jestli je nádor zhoubný, nebo ne. Až po probuzení mi naštěstí doktoři řekli, že je nezhoubný.“
To se vám pořádně ulevilo...
„Předtím to byl stres. Na operaci jsem šla 2. února a den před tím jsem měla pohovor v nemocnici. Nevěděla jsem, co mám čekat. Doktoři v Erfurtu ale byli skvělí, všechno mi vysvětlili a tím mě trošku uklidnili. Hodně jsem si toho v předstihu načetla na internetu.“
Jak jste na tom fyzicky a herně po nepříjemné nemoci?
„Trénovala jsem poslední dva týdny. Týden sama, pak s týmem a s míčem. Minulou středu jsem odehrála v Thüringeru zápas, nějakých pětadvacet minut. Cítila jsem se dobře. Teď mě trošku trápí tříslo, ale na zápas to snad bude v pohodě. S trenérem Bašným jsem byla po celou dobu v kontaktu. Ani jsem nečekala, že to půjde tak rychle a budu moci hrát už proti Srbsku.“
Vaším přítelem je fotbalista Štěpán Koreš, hráč prvoligového Zlína. Oba máte nyní své starosti v práci. Jak to prožíváte?
„Vzájemně se podporujeme. Štěpán přijde na zápas, za což jsem ráda. Ve Zlíně se cítí dobře, trenér mu věří. Hlavně pravidelně hraje, což je pro jeho psychiku důležité. Po vydařeném podzimu teď prohrávají, protože neproměňují šance. Věřím, že se to zlepší.“
Vy jste mu dokonce v Německu prostřednictvím vašeho klubu sháněla angažmá...
„Mohl jít do Erfurtu, ale to je třetí liga a tým je skoro na konci tabulky. Možná sestoupí a já nechci, aby dělal krok zpátky a kvůli mně zahodil něco, co má tady...Teď musíme každý myslet na svou sportovní budoucnost. V našem klubu řekli, že mi s hledáním jeho angažmá pomůžou, bylo to i na papíře. Ale ani oni nemají takové páky, aby mu někdo bez zkoušky nabídl smlouvu.“
Zůstanete v Thüringeru i příští sezonu?
„Uplatnila jsem opci, nechtěla jsem se stěhovat. Navíc nevím, kde bude hrát přítel. Kdybych odešla ještě dál, tak už bychom se nevídali vůbec. Takto sedneme do auta a sejdeme se na půli cesty v Praze.“
