Smutný výraz ve tváři se míchal i s tím naštvaným. Tohle byla další šance, která nevyšla. Navíc doma. Karel Hanika navzdory startu ze sedmé pozice dojel v brněnské Grand Prix až šestadvacátý, když se nejprve po restartování kubatury Moto3 propadl na hranici první desítky a později doplatil na manévr Fabia Quartarara, který podle něj nečekaně zabrzdil. „Přišel jsem k tomu jak slepý k houslím,“ řekl.
Tento výsledek je tak vzhledem k nadějné startovní pozice zklamání, že?
„Asi jo, no.“
Co se tedy stalo, že jste se tam tak propadl?
„Nevím, ten druhý start se mi sice povedl, odpíchnul jsem se dobře, ale už v první zatáčce jsem byl zaseklý za dvěma lidma, všichni mě brali zvenku a na další rovině to bylo to samé. Byl jsem jediný bez slip streamu a nemohl jsem s tím nic dělat, protože tam byli lidi. Díky tomu mě předjelo hrozně moc lidí, já byl vzadu a pak se tam bohužel stal ten incident, kdy přede mnou nesmyslně zabrzdil Francouz. Co jsem s tím mohl dělat, když se najednou přede mnou zastaví člověk.“
Probírali jste už s Quartararem, proč to udělal?
„Kuba ho tam krátce předtím předjel a on si chtěl udělat dobrý vjezd, což chápu, ale když jsou za ním další jezdci, tak nemůže tolik do zatáčky zpomalit. Já jsem k tomu přišel jako slepý k houslím, najednou přede mnou stojí borec a musel jsem sáhnout po brzdě, abych ho nenabral úplně.“
Mrzí to o to víc, že první start před hromadnou nehodou a přerušením závodu vám vyšel lépe?
„Určitě jo. To by byl pro mě v pohodě závod, jel bych si s první skupinkou. Třeba bych byl kolem 12. místa, ale jel bych v té první skupince a třeba se tam postupně dostal. Ale takhle když už jste na konci skupiny, tak se s tím dá těžko něco dělat. Mrzí to, věděl jsem, že jsem tam mohl být.“
Byla ta pauza i určitým vyhozením z rytmu?
„Ani ne, spíše to bylo smolné, že první start se mi povedl, ale při tom druhém tam fakt byli lidi a nemohl jsem s tím nic dělat. Byl jsem za nimi zaseknutý a poztrácel hodně pozic. Ale bylo to stejné pro všechny.“
Přemýšlel jste, zda má pak i smysl pokračovat?
„To ne, chtěl jsem to dojet. I když mě bolí koleno a páčky byly různě zohýbané, ale chtěl jsem dojet.“ (Hanika skončil nakonec šestadvacátý)
Související články
