Na jeden z nejtěžších domácích jednodenních rallyesprintů vyrazil i redaktor Auto.cz Martin Machala, který se posadil za volant Opel Adam Cup. A přežil! Přečtěte si jeho reportáž a podívejte se na zajímavé video.
Že je rallye jedna z nejtěžších motoristických disciplín, o tom jsem se mohl přesvědčit o uplynulém víkendu v okolí Pačejova. Respektive jen v sobotu, pačejovská soutěž je jednodenním rallyesprintovým podnikem. Usedl jsem za volant cupového Opelu Adam týmu XTG motorsport a měl tak závodit hlavně s ostatními pohárovými „Adámky“. V Česku se totiž už druhým rokem jezdí Adam Cup, který je ideálním soutěžáckým začátkem, seriál podporuje i české zastoupení Opelu. V Pačejově se na start postavilo osm Opelů Adam, dojelo jich ale jenom sedm…
Ještě před samotným startem jsem si musel zařídit závodní licenci. V podstatě šlo o úředničinu, proškolení však bylo hlavně kvůli bezpečnosti opravdu důkladné. Však si těch průšvihů rallye v posledních letech zažilo… Pak jsem se ještě musel zastavit u sportovního lékaře a červená „licenční“ kartička byla na světě!
Následovaly tréninky s jedním z našich nejzkušenějších spolujezdců Štěpánem Palivcem. O řízení rallyového speciálu zatím nešlo, se Štěpánem jsme soustředili jen na psaní rozpisu. Hodně těžká věc! Pohybovali jsme se po rychlostních zkouškách příbramské rallye, v běžném provozu, samozřejmě povolenými rychlostmi a Štěpán mi předčítal „noty“.
Však to znáte, levá, nebo pravá zatáčka a číslo určující obtížnost oblouku. Používá se desetibodová škála, přičemž jednička je nejrychlejší zatáčka, desítka pak nejostřejší vracák. A aby toho nebylo málo, zatáčky se ještě půlí, takže spolujezdec pak hlásí levá 4/5, pravá 6/7… Málo toho není, do rozpisu se navíc zanáší také vzdálenosti mezi jednotlivými body (nejen zatáčkami, ale třeba také horizonty) a rovněž místa, kde se bude brzdit. Nebo jen „probržďovat“, což značí mírnější zpomalení.
V soutěži pak samozřejmě nesmíte přeslechnout vůbec nic, jinak hrozí velký průšvih. Jako když mi moje spolujezdkyně Karolína Jugasová, která se pro pačejovský rallyesprint posadila vedle mě, nahlásila zatáčku a já zachytil jen to, že mě čeká pravý oblouk. Číslo jsem nezaregistroval, na zopakování i brzdu bylo už pozdě, takže jsem jen volantem zatočil doprava a doufal, že to Opel Adam zvládne. Nakonec se povedlo, byla to odhadem „pětková“ zatáčka, příjemný pocit to ale rozhodně nebyl!
Malá dušička ve mně byla ještě několikrát během soutěže. Ne že by přišly vyloženě krizové momenty nebo další přeslechnutí, úplně stačila pro zkušené piloty normální rallyová jízda naslepo. To se třeba na úzké silničce připomínající spíš cyklostezku řítíte na vytočenou čtyřku k horizontu (v tu chvíli nějakých 130 km/h) a co vás za kopečkem čeká, absolutně netušíte. Musel jsem se spolehnout jenom na Karolínu a zkrátka jí věřit, že se bezprostředně za horizontem nachází levá trojka a hned pravá dvojka. Tedy zatáčky, které se projíždějí na plný plyn. Takže jen mírně natočit volant a věřit, že se trefím. Až mě polil pot!
Nakonec jsme však všechny nástrahy těžké pačejovské soutěže zvládli a těsně před šestou večerní projeli cílem osmé a tedy poslední rychlostní zkoušky. V prvé řadě nastoupila ohromná úleva, že jsme s Karolínou celí a neublížili ani autu. Výsledky jsem kontroloval až v noci v klidu doma, za celou soutěžní sobotu jsem se na naše časy nepodíval. Na radu Karolíny a kluků z XTG motorsport, průběžné výsledky by mě mohly znervóznit a já bych pak ještě začal blbnout. Takhle jsem se pak až doma u piva mohl přesvědčit, že druhé průjezdy jsme měli vždy rychlejší (každá ze čtyř rychlostních zkoušek se jela dvakrát) a že jsme skončili na 78. místě (dojelo 113 posádek). Nejbližší pohárový Adam pak figuroval na čtyřiašedesáté pozici.
Byl to neskutečný zážitek, pro mě splněný sen. Ale přiznám se, že v průběhu soboty také obrovské nervy. Rallye je daleko těžší, než jsem si kdy dokázal představit. Ale také daleko krásnější!
