Ve vysoké rychlosti krotí jeden z nejsilnějších strojů, co jde. A přesto se na sebe občas doslechne, že je jen… „Okruhová princezna,“ směje se český závodník Adam Lacko, který bude už tento víkend hlavní hvězdou ME tahačů v Mostě. Stále živí svou naději na titul mistra Evropy. Proto, aby ale stáhl vedoucího Norberta Kisse, bude muset přežit peklo v kabině i řadu ostrých střetů na trati.
Když jezdí na domácí trati, ví, že to není jen o závodech. Podepisuje se, fotí, pouští si lidi do kokpitu svého takřka šestitunového obra. „Ale o tom ty tahače jsou. Je to možnost potkat se s jezdci a sáhnout si na tu techniku. Není to jako v F1, kde se piloti snaží schovávat v zázemí,“ říká Adam Lacko, aktuálně druhý nejlepší jezdec ME. A o víkendu se v Mostě chce přiblížit postu lídra.
Trucky opravdu nejsou F1. Už třeba jak oproti šestiválcovým formulím znějí, že?
„Jasně. Není to žádný reproduktor nebo foukačka. Zaduní a rozjede se dopředu. Takové pětitunové monstrum s hodně koňmi, co dovede udělat pořádnou neplechu. Ale víme, že ten jiný režim prostě k závodu v Česku patří. Tady se musíme snažit víc než jinde a zároveň to pak pociťujeme i na trati. Když vidíte ty vlajky na cílovce, tak prostě chcete zajet co nejlepší výsledek.“
Jak je tedy těžké to monstrum ovládat? Musí být člověk kus chlapa jako vy?
„Ten volant jde řídit hůř, ale funguje to jako osobní závodní auto. Jediné, co jsem si musel zvykat, byly vzduchové brzdy, ale to bylo v dobu, kdy jsem přeskakoval mezi cestovními vozy a kamiony. Ale jak v tom závodím dlouho, tak už to není problém.“
Kolikrát týdně tedy trávíte v posilovně?
„Přes léto a sezonu to moc času není. Když se tam dostanu jednou, dvakrát týdně, jsem rád, ale jak je zima, od listopadu do března, tak člověk chodí i pětkrát týdně. To však není kvůli tomu, aby to člověk uřídil, ale kvůli fyzičce. Jak teď byly ty teplé dny, tak díky tomu že Buggyra má motor pod sebou, a ta kabina je z hliníku, tak je vevnitř klidně šedesát, sedmdesát stupňů. To je jak v sauně a teď si tam sedněte na hodinu a soustřeďte se. Kdyby tam normální člověk vydržel hodinu a ještě k tomu měl řídit, měl by to hodně složité. A na to my musíme být připravení.“
Navíc v závodní kombinéze, ve které už je takhle dost horko. Kolik litrů tak propotíte?
„Propotíme toho dost, ale co se mě týče, já během závodu nepiju. Napiju se před a po, a to mi stačí. Jsou však jezdci, kteří musí pít i při tom, ale mě bolest hlavy z dehydratace nehrozí.“
Jak jsou tedy mezi tahači specifické i souboje na trati? Ty souboje jsou dost nelítostné, že?
„S tím prostě musíte počítat, že z té a té strany přijde rána nebo tak. Když s tím počítáte předem, můžete to auto v danou chvíli lépe ovládat. Jsou ale chvíle, kdy se to už třeba ovládat nedá.“
Co tedy pak s tím?
„Když je sucho, tak se s tím dá ještě něco dělat, ale na vodě je to hotová neřízená střela. Jak se dostanete z asfaltu na trávu, tak to se člověk jen modlí, kde zastaví.“
Nemáte strach, že se tam při těch otřesech může dojít i k nějakému zranění?
„Člověk musí mít zpevněné tělo. Pokud jste zpevněný, tak není problém a vše se dá vydržet.“
Navíc vám třeba mokro svědčí…po květnovém vítězství v Itálii vám začali říkat Král deště.
„Já mám vodu rád. Vždycky když spadne nějaká kapka… já se pro ní často modlím. Naopak David (Vršecký) se zase modlí, aby žádná kapka nespadla.“
Jak je tedy příjemné mít v týmu Davida Vršeckého, coby dvojnásobného mistra Evropy. Je to třeba pro vás, který bojujete letos o titul, inspirace?
„Jsem za to rád. Hlavně je to Čech a i když jsem předtím také závodil za český tým (Renault), měl jsem vedle sebe zahraniční jezdce. Tady s ním ale můžu probrat spoustu věcí, pracovat a jsme schopní i něco vymyslet. Není tam žádná jazyková bariéra a jsme schopní to posunout dopředu.“
David Vršecký má za sebou i Rallye Dakar. Lákal by vás třeba také?
„Ano, David už závodil, zatímco já to zkoušel maximálně v tréninkách. A to je něco jiného. Mě to fakt hlava nebere, jak jsou kluci schopní ty auta takhle ničit a co to tělo všechno vydrží. To je prostě brutus. Vždy jsem si říkal, že bych to chtěl zkusit, ale čím víc jsem do toho namočený a mám šanci se s tím svést a slyšet ty zážitky, tak z toho začínám mít bobky.“
Opravdu?
„Jak nám říkají, že jsme takové okruhové princezny, tak z tohoto pohledu asi ano.“
Takže přejít z tahače na okruhu do Dakaru je obrovský přelom?
„Nepochybně. Nemáte tam to své ticho, klid, čistotu, záchod ani tu svou postel. Na okruhu se totiž večer sebereme, jdeme na hotel, kde se v klidu vysprchujeme, navečeříme, vyspíme a každý den můžeme spát od osmi do osmi, ale to tam není. Tam je to čtrnáct dní takový dril, že je člověk rád, že se dostane alespoň na čtyři dny do postele a pak tisíc kilometrů stráví v kamionu. Z toho polovina je rozbíječka. Opravdu klobouk dolů, před těmi, co to absolvovali. Vždy jsem si říkal, že bych si to rád zkusil, ale mám z toho stále větší strach. Nevím, jestli bych to vydržel a dal.“
Tudíž jste tedy stále v ME tahačů, kde letos útočíte na titul. Je ještě reálné dotáhnout 71 bodovou ztrátu na Norberta Kisse?
„Naděje umírá poslední, člověk se musí snažit pořád. Nejde si říct, jsem druhý, vypouštím to a budu si držet druhé místo. Musí se bojovat a modlit se, aby vydržela technika, protože každý nedojetý závod by byl průser. Chyběly by body a je třeba pro to dělat maximum.“
A byl by to i váš první titul a navázání na Davida Vršeckého…
„Lákalo by mě to, a proto to dělám. Aby se to povedlo, ale musí vyjít úplně vše.“
| CZECH TRUCK PRIX |
| Termín závodu: 29 – 30. 8. 2015 Místo: Most České hvězdy: Adam Lacko, David Vršecký Zahraniční hvězdy: Norbert Kiss, Jochen Hahn, Antonio Albacete, René Reinert Vstupenky: Divácký svah (150 – 350 Kč, permanentka 490 Kč), Paddock (250 – 870 Kč, permanentka 1400 Kč), VIP ticket (neděle 3960 Kč, permanentka 5480 Kč) Stručný program: Sobota – Závod 1 (12.15-13.30), Závod 2 (16.20 – 17.10), Neděle – Závod 3 (13.05 - 14.25), Závod 4 (16.45 – 17.35) |
