Na zadní části helmy má namalovanou značku ´zákaz předjíždění´. Na přední kapotě zase křičí do světa slovní přesmyčka spojená s jeho jménem – Fullinrace. „Každý chce vyhrát, ale život je též krátký a je potřeba si závody užít,“ říká Petr Fulín, dvojnásobný mistr Evropy v závodech ETCC, kde se seatem prahne po dalším titulu, a vypráví o přísném tréninku, martyriu za volantem i zálibách.



Na výstavu Legendy 2016 jste přijel představit historický kousek Seat Sport 850, který jste údajně koupil. Je to tak, že jak někdo sbírá známky, tak vy auta?

„To zase ne. Nemyslím si o sobě, že bych byl kdovíjaký sběratel, jen se mi tyto věci líbí a mám štěstí. S kluky jsme se nedávno bavili, že by bylo fajn něco takového mít, tak jsem se toho zhostil a je to asi měsíc, co jsem ho koupil. Byli jsme pro něj až ve Španělsku. Ještě není přihlášené, ale rozhodně s ním někam toto léto vyrazím. Mám ještě tři jiné kousky a baví mě to. Dnes většina aut už nemá srdce, kdežto ty starší je mají.“

Vy se seatem i závodíte, platí tedy, že vás angažmá ovlivnilo?

„Ano, a relativně hodně. S kluky jsme se už na podzim 2014 shodli, že máme navenek podobný tok myšlenek a že bychom mohli spojit produkt Olé s motosportem. Vloni jsme strávili první sezonu v šampionátu ETCC a letos, byť to auto vypadá stejně, je naprosto nové.“

Foto 

Jak se Španělsko promítlo do vašeho osobního života?

„Už znám španělský catering a v rámci závodních víkendů spolupracujeme se supportem, který pomáhá závodním týmům, jež používají jejich techniku. A komunikujeme i s jejich šéfem panem Puigem. Respektujeme se a existuje mezi námi vzájemná symbióza.“

Je mimo motorismus ještě nějaký sport, který máte rád?

„Já se odmalička rád hýbu, ať je to cokoliv, ale sporty, které mě berou, jsou lyže a tenis. Obojí má hodně společného s motosportem. U lyží ty oblouky také vnímáte trochu jako zatáčky, a když vidíte ten prostor a chcete se někam stočit, musíte nějaký oblouk prodat ve prospěch toho druhého. A co se týče tenisu, tam bych to přirovnal k psychickému boji. Náš šampionát je tak prestižní, že se deset jezdců vejde do sedmi desetin, což když rozmělníte do patnácti zatáček, v závodě jezdí všichni podobně a musíte být nejen psychicky silný, ale i chytrý. Je to, jako když Nadal hrál s Djokovičem pětisetové bitvy a bylo pět tiebreaků. To je pak těžké říct, že vyhrál ten lepší, ale spíš ten, kdo byl momentálně psychicky odolnější.“

Kdo je pro vás inspirací?

„Teď možná Djokovič, ale mění se to. Já taky ze začátku neměl rád Nadala, ale jak měl ty problémy s nohama, tak jsem mu fandil, a jak vyhrával, bylo dobré to sledovat.“

Foto 

Jaký jste řidič na běžných komunikacích? Klidnější?

„Většina závodníků, kterých se na to člověk zeptá, odpoví: 50, 90, 130 a přes to nejede vlak... Já to ale tak nemám. Přiznám se, že jsou momenty, kdy bych na té přerušované čáře nepředjel, protože je to nebezpečné, ale zároveň jsou silnice, kde když je vidět, je přehledná a není tam vesnice, tak to člověk trochu osolí a sveze se. Rychlost je relativní a musíte vědět, kdy ji použít. Když jede osmnáctiletý kluk stočtyřicítkou ve vesnici, kolem přechodu u školy, tak je to vůl, ale když někomu pískají pneumatiky tam, kde je to bezpečné, a je si vědom, že to zvládne, tak zase proč ne? Není to tak, že bych jezdil jako ve dvaceti, mám nějaký rozum, cit, najeto milion kilometrů bez nehody a do zatáčky, do které nevidím, nejedu.“

Láká vás třeba po závodech na okruzích i rallye?

„Ano, jednak jsem už jel s DTM závod do vrchu a pak mám z rallye i tři zážitky. První, Rallye Vyškov, což byla taková černá akce, kdy jsem doma řekl, že jdu testovat, a z těch 125 lidí jsem byl asi čtrnáctý. Bavilo mě to a nakonec mě nenapadlo nic jiného, než se s tím doma pochlubit, ukázat on-board. Musím říct, že se manželka se mnou asi měsíc regulérně nebavila. Pak ale přišla sezona, kdy jsme spolupracovali se Ctiradem Hájkem, a já jsem jel s Kadettem historikem bez času v rámci legend Bohemia Rallye. A pak přišlo i Rallye San Marino, kde jsem jel na čas, a to bylo dobrý.“

Když už o tom hovoříte, jak vaše povolání a tvrdý životní styl zvládají doma?

„Už si zvykli. Musím říct, že je to v pohodě, je to zažité a já jsem za to rád. Ono je vždy fajn, když má člověk podporu doma. Jednak jsem si to doma dobře naformátoval od začátku před dvaceti lety a Martina mě podporuje, dává mi volnou ruku. Jinde bych to asi jednodušší neměl.“

Témata:  sportpilotokruhpetr fulínšampion