Martin Hašek
3. srpna 2016 • 12:15

Čáslavská před Riem zpovídala Synka: Ondro, zlato jsem za vás slíbila!

TOP VIDEA
Zlín - Slavia: Škoda jako Poborský! Krásným lobem překonal Dostála, Slavia vede 2:0 Zlín - Slavia: Škoda jako Poborský! Krásným lobem překonal Dostála, Slavia vede 2:0
Chomutov - Mountfield HK: Hokejová paráda! 16letý Lauko vymíchal obránce Newtona Chomutov - Mountfield HK: Hokejová paráda! 16letý Lauko vymíchal obránce Newtona
VŠECHNA VIDEA ZDE

Sedli si do místnosti v loděnici veslařské Dukly u Vltavy a bylo jim, jako by čtyři roky ani neuběhly. Na jaře 2012 se veslař Ondřej Synek sešel s gymnastickou legendou Věrou Čáslavskou v rámci série rozhovorů medailových nadějí pro olympiádu v Londýně. Jako jedinému z respondentů mu těsně uniklo zlato, ačkoliv pro Čáslavskou se stal vítězem díky svému lidskému gestu v cíli, kdy objal vyčerpaného šampiona Mahé Drysdalea. I proto se před Riem sešli znovu.



Na olympiádě v Londýně Věra Čáslavská získala pověst čarodějky. Ondřeje Synka, Jaroslava Kulhavého a Barboru Špotákovou, s nimiž na žádost Sportu tehdy dělala interview, si oblíbila a prostřednictvím sms jim posílala vítěznou sílu. Přidala tehdy ještě Davida Svobodu, s nímž ji spojilo osobní setkání. Všem posílala povzbudivé esemesky, k Synkovi ale mířila zpráva ještě z Česka. „Jediného jsem ho měla na distanc,“ litovala Čáslavská. I proto se před Riem potkali opět. Čtyřnásobný mistr světa na skifu nemůže mít na olympiádě po dvou stříbrech jiný cíl než zlato. Vedle síly od paní Věry mu v Brazílii znovu bude pomáhat i talisman, který dostal při minulém společném rozhovoru.

Čáslavská: „Heleďte, to je fakt jak včera, jak jsme tady seděli. A já jsem vám tehdy dala…“

Synek: „…peříčko. Pořád ho mám, vozím ho všude.“

Čáslavská: „A byl to velký úspěch! Nemyslete, i když jste neměl to zlato… Peříčko přineslo štěstí. Já mu vdechla první místo, ale tak si bude muset počkat.“

Skifař Ondřej Synek vzal do Ria talisman od legendární Čáslavské

Synek: „Já na tyhle talismany a amulety vůbec nejsem. Ale jediný, který mám, je ten od vás. Mám takovou krabici na brejle, kterou vozím vždycky s sebou. To peříčko tam mám strčené, takže vždycky jede se mnou. Pojede i do Ria.“

Čáslavská: „Ale já už nebudu čarovat předčasně. Už to mám vymyšlené. Kdybych vdechla tu správnou energii pro vás teď, vy byste ji měl příliš brzo.“

Synek: „Ale to je i se sportovním výkonem. Když se daří v tréninku před závody moc, tak je to špatné. Nejdřív na tom člověk musí být špatně a pak je to dobrý…“ (smích)

Sport: Kdy tedy začnete energii vysílat?

Čáslavská: „To je moje strategie, to je tajné. Mě se novináři ptají: Tak kdo bude z Ria vozit medaile? Já říkám, že mám zaručenou jenom jednu zlatou medaili, a to je ta vaše. Já jsem to za vás slíbila! Všude to říkám. A pak mě napadlo: Jestli, chudák, z toho nebude až příliš svázaný. Musím, musím…“

Synek: „Určitě sama víte, že sport je v tomhle mrcha… Buď to vyjde, nebo ne. Člověk může mít natrénováno, kolik chce…“

Čáslavská: Za gratulaci soupeři jste získal tu nejvyšší medaili

Čáslavská: „Vy máte v sobě hodně takové lidskosti. Chci jenom říct, že mě dostalo, jak jste v Londýně pogratuloval tomu svému novozélandskému soupeři. Jako člověk jste získal nejvyšší olympijskou medaili.“

Synek: „Děkuju.“

Čáslavská: „Opravdu! Já jsem vám to i napsala, že jste zrovna získal dvě medaile. A sice za ten lidský postoj. Bylo to velký gesto. Já jsem jako závodnice taky gratulovala soupeřkám, když mě porazily. Ale nebylo to tak silné, jako v tom vašem případě. On byl absolutně, jak se říká česky down… Byl absolutně v koncích. A že jste si k němu ještě klekl a pogratuloval mu. Přitom jste na něj měl... Po závodě jste si tu esemesku asi ani nemohl přečíst, ne?“

Synek: „To jsem četl! No jasně… Tam bylo, že jsem ve vašich očích vítěz. Mně to ale přišlo automatické. Prostě jsem ho tam objal.“

Čáslavská: „Tehdy jsem vám napsala, že Rio bude vaše, už kvůli těm povahovým vlastnostem. A to dokazuje i to, že děláte i jiné věci, nejenom sport. Máte zásluhy, že jste tady na ten svět vezdejší přivedl dva prima lidičky, jinými slovy, že vyrovnáváte populační křivku.“

Synek (smích): „Oni jsou od sebe dva roky, ale mladší Matyáš už je skoro stejně velký jako Alice. Malé bude šest let v listopadu a už má sto dvacet centimetrů. Takže jsou opravdu velicí. Jsou to zlobidla. Ale jsou zdraví a asi to k dětem patří, že musí rodiče pořádně zlobit. Když se nám po Londýně narodil Matyáš, říkal jsem si: Jestli pojedu ještě do Ria, to už mu budu čtyři, to už bude docela velkej, a ono už je to tady. Malá chodí na gymnastiku a malý začal chodit taky.“

Čáslavská: „Ježišmarja… S tím vzrůstem?“

Synek: „My jsme to spíš pojali tak, aby měl koordinaci, základy. Nemyslím si, že by z něj vyrostl gymnasta. Asi ani ne z dcery, taky bude velká.“

Čáslavská: A neinklinují k fotbalu?

Synek: „Malej tomu říká chodbal. (oba se smějí) To mi přijde docela vtipné, když se občas na některé ty zápasy koukám…“

Čáslavská: „To je výstižné. Jenom tam chodí, ne, že by stříleli góly, ale aby je nedostali… Ale jsou fotbalisti a fotbalisti. Třeba takový Kvašňák dělal show pro diváky. Tomu říkali, že padá pomalu jako šraňky. On tak vždycky elegantně, pomalu a vinul se jako vinná réva.… Jak jste se vůbec srovnal s tím, že jste tak moc vyrostl? Vy musíte žít s handicapem! Kdybyste mě navštívil, tak byste musel chodit v předklonu. Protože já mám nízká futra.“

Synek: „Ale to jsem ještě nevyrostl! Protože můj táta byl ještě o pět centimetrů větší než já, dva pět měl. Jak jsem začal sportovat, začal jsem posilovat a trošku jsem si růst zarazil. Jinak se s tím srovnávám v pohodě. Nejhorší je oblečení, všechno je mi malé…“

Věra Čáslavská se před LOH v Riu sešla s olympionikem Ondřejem Synkem
Věra Čáslavská se před LOH v Riu sešla s olympionikem Ondřejem Synkem

Čáslavská: „Jak říkáte křestním jménem tomu Novozélanďanovi?“

Synek: „Mahé. To je ostrov na Seychelách, on je po tom pojmenovaný.“

Čáslavská: „A příjmení Drysdale… To mi zní jako dravost, on se zaháčkuje a jede jako o život. On ví, že jste moc dobrej, a vy víte, že on je taky dobrej. Abyste se vy dva navzájem nehlídali a mezi vámi tam někdo nějak neproplul…“

Synek: „To se na olympiádě občas stává.“

Čáslavská: „Já se vás nebudu ptát, jakou máte strategii a filozofii na závodění a vyladění formy. Nebudeme dávat rozumy soupeřům…“

Synek: „My jsme kamarádi. Dokážeme se bavit i o tréninku, kdo a jak trénuje. Ale závodní strategie? To nikdo nikdy nikomu neprozradí. To je to nejtajnější. V televizi se to zdá, jedou lodičky… Ale toho soupeře musíte zlomit, na tom to nejvíc záleží. Před závody se normálně bavíme: Jak se máš? Jak se vede? Jak jsi natrénoval? Popřejeme si hodně štěstí, ale a pak, když si sednete do lodi, tak už se jenom díváte před sebe…“

Vše o LOH Rio de Janeiro 2016 čtěte zde >>

Synek: Veslování, to je malý sport

Čáslavská: „A formu ladíte jak?“

Synek: „Jak kdy… (smích) Poslední léta se mi to dařilo. Veslování, to je malý sport. Sice hodně tradiční, ale proti dalším sportům jako fotbal nebo je veslování menší sport. A navíc je to vždycky o jednom závodu, a to je finále olympiády nebo mistrovství světa. A to se mi tak nějak dařilo. Ve světové špičce se držím dlouho, možná mi přijde až moc dlouho.“

Čáslavská: „Proč?“

Synek: „Byl jsem dvanáctkrát za sebou na pódiu na mistrovství světa nebo olympijských hrách. To je pro mě výhra. Když jsem začínal s vrcholovým veslováním, tak jsem si říkal: Ten Chalupa, ten měl osm medailí, to není možný! Takových medailí! A já jsem už čtyři roky před ním. Je to hrozně dlouho. Pokud budu ještě pokračovat, tak to bude ještě delší… Uvidíme…“

Čáslavská: „To se uvidí podle výsledků, že?“

Synek: No, já mám teď problémy se zády. Trochu mě pobolívají a zjistili, že mám zlomený obratel. Pro mě už není priorita vyhrávat další medaile. Pro mě je priorita, abych se nedostal do takového stadia, abych nemusel dětem říct: Hele, já s vámi nemůžu jít plavat, protože mě bolí záda.“

Čáslavská: „Výborné, ano…“

Synek: „Radši skončím se sportem a budu si užívat život s dětmi. Mám toho za sebou spoustu. Kdybych skončil, myslím, že mi nikdo nemůže nic říct.“

Čáslavská: „Já se zlomeným obratlem vyhrála dvě olympiády. A přišlo se na to před rokem, když mi dělali magnetickou rezonanci. Taky vám na to přišli podobným způsobem?“

Synek: „Mě předtím nikdo nerentgenoval. Ale žiju, dejchám...“

Čáslavská: „Já vám to říkám především proto, abych trochu obrousila hrany, když už jsem vám na ta záda naložila tak velké břemeno, respektive když jste si ho na sebe naložil tak požehnaně. Prostě, vy musíte zvítězit. Vám nic jiného nezbývá.“

Synek (s úsměvem povzdychne): „U nás je blbý, že můžeme vyhrát jenom jednu medaili. Ne jako u vás v gymnastice nebo v plavání. Máme jen jeden pokus.“

Čáslavská: „Ale na obhajobu gymnastiky musím říct, že je všestranná. Jako každá jedna samostatná disciplína.

Synek: „Vlastně jsou to čtyři rozdílné disciplíny.“

Čáslavská: „Téměř. Není to, jako kdybych si v plavání dala jednou sto a jednou dvě stě metrů.“

Synek: „Plavání je dobrý příklad. Jako kdybychom my jeli 1800, dva kilometry a 2200 metrů. Trénink bude stejný.“

Čáslavská: „Ukažte, jaké máte mozoly?“

Synek (dává ruce dlaněmi vzhůru): „Teď je mám ostříhané.“

Čáslavská: „A když se vám tam udělá puchejř, taky vezmete nit a projedete si ho jehlou?“

Synek: „Já ho akorát odstřihnu a udělám tam větší díru, aby se nestihl zalepit. Ono to vyteče. Stejně jdu odpoledne na trénink, tak se to roztrhne. Ony se pak dělají dva, tři na sobě, krvavé…“

720p 480p 360p 240p
SYNEK: Cíl pro olympiádu? Přežít ve zdraví

Čáslavská: „Veslování je nelidská dřina, stalo se vám taky někdy, že když jste se podíval na ten skif, tak se vám zvedl žaludek?“

Synek: „No, každej den.“

Čáslavská (od srdce se směje): „Tak to je konec! Ježišmarja…“

Synek: „Ale opravdu… Samozřejmě, vždycky si do té lodi sednu. Ale fakt, skoro každý den. Ten sport hrozně bolí, veslování je takové specifické. Člověk musí každý den překonávat bolest a sám sebe. Každý ten sport je jiný a jinak bolí. Některý třeba skoro nebolí, ale je technicky náročný. Ale veslování fyzicky strašně bolí a hlavě se nechce.“

Čáslavská: „To je teď aktuálnější s Martinou Sáblíkovou. Cyklistika taky bolí.“

Synek: „Přesně. Já jsem na ni koukal na olympiádě, jela nějaký ten pětikilák. A poslední tři kola jsem viděl, jak se jí začala pusa úplně kroutit tou bolestí. Tak jsem si říkal: Ježišmarja! Úplně jsem věděl, co prožívá, a řekl jsem si: Na to já se nebudu koukat! Fakt jsem se podíval někam jinam… Třeba u chodbalistů to nevidím. Ale s tou Martinou je to nešťastné…“

Čáslavská: „A vezměte si, že ona má trpět za chybu nějakých lidí, kteří ty mozoly nemají, nemají otlačený zadek, nemusí dennodenně překonávat bolest. A teď nějaký lehkomyslný člověk způsobí takovou újmu. Kéž by to dopadlo dobře.“

Synek: „Jediné, co v mých očích ulehčuje tu její sportovní tragédii, je, že její priorita je rychlobruslení, že úplně neztrácí ten svůj sportovní svět.“

Čáslavská: „Když jsme mluvili o té lidskosti. Vy na sobě makáte, pořád rozvíjíte svou osobnost?

Synek: „Já mám těch aktivit, to je strašný. Navíc jsem zastupitel…“

Čáslavská: „A oddáváte…“

Synek: „Občas oddávám, už jsem měl osm svateb. Můžu jen na svém matričním území a to je v Brandýse nad Labem nebo ve Staré Boleslavi. Jako zastupitel se snažím, abych nehlasoval proti lidem, ale zdravým rozumem.“

Čáslavská: „A co byste si tak přál? Čeho chcete dosáhnout?“

Synek: „Aby ve městě nedošlo k boji nějakých politických uskupení, aby se nehádalo víc, než je zdrávo, aby město fungovalo. A hlavně, já jsem do toho šel kvůli sportu. Protože sport zaměstnává mládež, a když vidím, jak se flákají na ulicích, jak tam sprejujou a fetujou, to mi vadí. S tím souvisí další moje funkce. Jsem předseda veslařského oddílu u nás v Brandýse, už pět let.“

Synek: Už se spíš těším, až budu z Ria doma

Čáslavská: „To musíte brát manželku často s sebou, aby se necítila na vedlejší koleji, ne? Ženy jsou na tohle velice citlivé.“

Synek: „Ona ví, že všechny tyhle aktivity potřebuju, protože kdybych jenom trénoval a tahal tady vesla na Vltavě, tak bych se z toho zbláznil. Takže já to mám jako ventil. Někdo chodí lítat modely, s letadýlky, někdo jezdí na koni, můj koníček je, že vedu veslařský oddíl. Jsme malý klub, ale snažíme se. A po poslední olympiádě jsem se dal na studium, udělal jsem si bakaláře, ještě budu postupovat na magistra.“

Čáslavská: „Ještě mám triviální otázku, jak se těšíte na závody v Riu?

Synek: „Já už se spíš těším, až budu z Ria doma…“

Čáslavská: „Že jo! Na mexické olympiádě, když jsme chtěli národ psychicky podržet po okupaci spřátelených vojsk pod vedením Sovětského svazu, jsme měli silnou motivaci - ukázat světu, že i malý národ nelze jen tak zlomit, dostat jej na kolena. Ale taky to byla strašná brzda. Víte, to jste měl na zádech takový batoh zodpovědnosti. S ním jste musel hopsat na kladině a neudělat chybičku, nesklouznout. Neudělat taktickou chybu. Víte, vy si musíte formu pořádně vyladit. A sledovat toho třetího, kterého ještě neznáme. Heleďte, to je hodně dobrý, já vám dávám rady, co?“

Synek: „My ale neznáme ani prvního…“