PŘÍMO Z RIA | Copacabana, horko a žár. Slavný hit Heleny Vondráčkové s tím zatím neladí. „Když víme, jaká atmosféra se chystá, vyskakuje nám navíc husí kůže,“ shodují se plážové volejbalistky Markéta Sluková a Barbora Hermannová před začátkem OH v Riu. Na úvod je čeká domácí duo Ágatha–Bárbara a trenér Simon Nausch, jenž prohrál sázku, je povede s humornou čepicí na hlavě.
Zatímco Barbora Hermannová se teprve rozkoukává na své první olympiádě, Markéta Sluková porovnává letošní Rio se čtyři roky starým Londýnem. „Těžko říct, co je hezčí. Je to odlišné,“ vypráví. Už nehraje s Kristýnou Kolocovou (ta bude ovšem komentovat v TV) a honosný Horse Guards Parade, kde brala páté místo, nyní vystřídá slavná Copacabana.
Jak jste si stihly osahat ikonickou pláž na tréninku?
Sluková: „My jsme na Copacabaně stihly už několik tréninků, a co jsme viděly, tak ten hlavní kurt je strašně obrovský. Člověk si tam přijde maličký, a ač to u hry tak nepůsobí, když jsme se tam byly prvně podívat, ten pocit byl: Ježišmarja, to se ani netrefíme do hřiště.“
Sedí k tomu píseň
Heleny Vondráčkové
: Copacabana, horko a žár?
Hermannová: „Normálně by seděla, ale jelikož jsme tu teď v zimním čase, tak to tak úplně není. Když jsme přijely první den, bylo sice hrozné vedro, ale den nato byla vichřice, že nám skoro ulétly vlajky z baráku. Počasí se tu dost mění a zima bude nepředvídatelná.“
Vše o LOH Rio de Janeiro 2016 čtěte ZDE >>
Soudě podle tejpů na noze vás navíc asi zlobí koleno?
Hermannová: „Ano, minulý týden v pondělí jsem si lehce vyvrkla kotník v Klagenfurtu a za dva dny mě začalo bolet i koleno. Asi to bylo z toho, že jsem začala chodit jinak, než bych měla, a ozvalo se mi tam malé zranění. Bolí mě to trošku při nějakých pohybech, ale ne neustále a snažím se s tím něco dělat. Snad to bude v pohodě.“
Trénovala jste tedy v minulých dnech naplno?
Hermannová: „Jasně. Ono je i dobrý zjistit, jak moc vydržím. V zápase to možná bude trošku bolet, ale tam na to suše zapomenu.“
Na olympiádu jste se dostaly na poslední chvíli ze Světové kvalifikace. Řekly jste si tedy, že to nyní všem v Brazílii ukážete?
Sluková: „To ne. Z pozice, v níž tu jsme, nepatříme k favoritkám a není to tak, že bychom si tohle řekly s tím, že turnaje vyhrajeme. Pro nás je úžasný, že jsme se sem dostaly, a motem našeho pobytu bude, ač to zní jako klišé, že si to jedeme užít, protože jsme s tím ani celý rok nepočítaly. Bylo by zbytečné a škoda, kdybychom na sebe kladly zbytečná očekávání a tlak. Budeme chtít hrát dobře a budeme zklamané, když nebudeme hrát svou hru, ale i s tím zraněním Barči a okolnostmi, které byly, je už tahle účast úspěch.“
Základní skupina navíc vypadá náročně.
Hermannová: „Ona není žádná skupina lehká. Možná by se tam našla jedna, kde jsou dva slabší týmy, ale jinak jsou všechny těžké. V té naší se může stát úplně cokoliv. Můžeme klidně vyhrát dva tři zápasy, ale také můžeme suše všechny tři prohrát. Bude rozhodovat chvilkové rozpoložení, kdo se lépe popere s tím velkým stadionem, diváky a tlakem.“
Platí, že plážový volejbal zde v Brazílii bude šílenstvím v hledišti?
Hermannová: „Ano, Brazílie je Mekka beach volejbalu. A také je to vidět na rankingu. Kdyby olympiáda nebyla omezena na dvě místa pro Brazílii, tak je jich tu klidně pět, šest párů.“
Jaké to tedy bude, vyzvat hned v prvním duelu domácí duo Ágatha–Bárbara?
Hermannová: „My už jsme s nimi hrály letos třikrát, takže už je z herního stylu trochu známe. Jak my, tak i ony jsme trochu změnily herní taktiku. Budeme se chtít překvapit a předvést, co jsme ještě neukázaly, ale raději to dopředu prozrazovat nebudeme. Ještě na tom pracujeme a ani Simon určitě nespí a zjišťuje víc a víc informací. Kouká na videa a nás to čeká taky. Bavíme se o tom.“
Jenže budete hrát na centrálním kurtu a ten bude zcela proti vám. Jste na to připravené?
Hermannová: „To teda netuším.“
Sluková: „My si to raději moc nepředstavujeme.“
Hermannová: „To uvidíme až na kurtu. Ten centr je obrovský a já jsme nikdy na větším beach volejbalovém hřišti nestála. Při představě, že to bude všechno vyprodané, mi stála husí kůže na rukou, a to tam ti lidé ještě ani neseděli. Bude to úplně něco jiného, až to bude plné a ti fandové budou v zápase s Brazilkami povzbuzovat proti nám. To bude velké.“
Budete kamarádku uklidňovat, Markéto? Na jakou atmosféru vzpomínáte nejvíc?
Sluková: „Já si pamatuju samozřejmě Londýn, ale tam všichni proti nám nebyli. Teď s Brazilkami to bude křest ohněm, a pokud ustojíme tohle, pak už bychom mohly zvládnout, co se týče tlaku a diváků, i ty zbylé dva zápasy. Já jsem hrála navíc ještě v brazilském Campiňas a ti Brazilci jsou temperamentní a tak zapálení do hry, že mohou být až nefér. Když třeba podává soupeř, tak pískají nebo bučí, to se moc na jiných světovkách nevidí. Sama jsem proto zvědavá, jak to bude vypadat. Kurt je blíž divákům než v Londýně, tak snad na nás nic nepřistane.“
Hermannová: „Lahev na hlavu.“
Sluková: „Nebo víčko od lahve.“
Vymysleli jste s trenérem
Simonem Nauschem
před turnajem nějaký hec?
Hermannová: „Ano, máme ho.“
Sluková: „Velké překvapení.“
Hermannová: „Tak on si sám trochu uvařil vodu, protože když jsme tu byly naposledy, našly jsme v jednom fan shopu krásnou čepičku maskota, co má ty listy na hlavě. A Simon si hned přinesl stejnou čepici, s tím, že když postoupíme na olympiádu, tak ji tu bude celou dobu nosit. Šly jsme do toho a tím, že jsme se nakonec kvalifikovaly, tak už ji tu nosí. Domluvili jsme se, že ji nemusí mít jen ve vesnici, to by bylo moc, ale na hřišti a okolo něj se s ní už statečně producíruje.“
Takže ji bude mít i během zápasu?
Hermannová: „Ano, myslím, že ji tu bude mít jako jediný divák.“
Jak mu sluší?
Sluková: „Říkám mu, že vypadá jako artyčok.“
Hermannová: „Ale alespoň nás to rozesměje. Když budeme v zápase nasr…, tak se podíváme na Simona na lavičku a to nás v tu chvíli určitě rozesměje.“
Je na vás znát, Barboro, že je to oproti Markétě vaše první olympiáda?
Hermannová: „Ano, asi je normální, že budu ta, co teď ty věci kolem sebe víc sleduje, na druhou stranu Maki zase může porovnávat s Londýnem. Pro mě je to ale super, pořád se rozhlížím, kde uvidím nějakou slavnou hvězdu a jak je to připravené. Když jsme třeba ve středu dotrénovaly, tak jsem Simonovi říkala, že to na tom hřišti až necítím, ale když se pak přijede do vesnice, tak je to město ve městě, kde je jeden sportovec vedle druhého a je tu super atmosféra.“
Už jste viděly někoho slavného?
Obě se obejmou a usmějí.
Dobře, a mimo vás?
Hermannová: „Včera jsem seděla kousíček od tenisty Tsongy, tak jsem na něj asi šestkrát koukala přes rameno. Chtěla jsem se s ním i vyfotit, ale pak jsem si říkala, jelikož tam měl plno dalších lidí, kteří za ním chodili, že ho raději nechám najíst.“
