PŘÍMO Z RIA | Od finále je dělil jen jediný míček. Jen je dorazit. Jenže místo vítězného mečbolu za stavu 7:5 a 5:4 a 40:30 přišla smeč Martiny Hingisové, která trefila Andreu Hlaváčkovou do oka. Ta musela být několik minut ošetřována, a když se vrátila, vývoj utkání se zcela zvrátil. Nejen, že H+H druhý set ztratily, prohrály nakonec celé semifinále OH a místo boje o zlato se porvou jen o bronz
Jak teď celou tu situaci berete?
Hlaváčková
: Docela těžce. Asi by to bolelo méně, kdyby to bylo v jiném zápase než v dnešku, obě jsme totiž chtěly s Luckou dostat tady ten nejcennější kov. Ale bohužel se tak stalo. Myslím si, že to muselo být někde napsané. Způsob, jakým jsme to nedohrály nebo prohrály, to asi nikdo nevymyslí. Musíme se z toho oklepat. Všichni nám to přáli, všichni nám přišli fandit a vůbec si nedovedu představit, co se dělo doma.“
Povedlo se vám po té ráně
Martiny Hingisové
ještě do konce zápasu zkoncentrovat?
Hlaváčková: „Jo, normálně jsme hrály třetí set. Jak mě to trefilo, tak jsem si ani neuvědomila, jak strašná šance tam proběhla. Další dva míče jsem vůbec neviděla na míč. Pořád jsem přemýšlela, kdy to přejde, koukala jsem dopředu. Lucka si víc stihla uvědomit, že tam je ten moment.“
Hradecká : „Já jsem byla i v šoku. Míč šel ode mě a nahrála jsem to Martině úplně luxusně, což jsem nechtěla. A když jsem viděla, jak se na to Martina napřahuje a kdo stojí proti ní, tak člověk v tu chvíli aspoň doufá, že to půjde někam jinam. Bohužel, Martina trefila správný terč.“
Omlouvala se vám potom?
Hlaváčková: „Jo, omlouvala. Nikdo z nás nechce nikoho trefit. Mě pak trefily ještě dvakrát, to je prostě debl. To s ní absolutně nemá nic společného, že jsem se nechala napálit do oka. Já jsem zvyklá na nástřely, Lucka je zvyklá na nástřely. Tohle ale opravdu bolelo a znepříjemnilo tu hru. Nemohla jsem vůbec servírovat, a když jsem se podívala nahoru, tak jsem viděla úplně jasně dva míče. Nevěděla jsem, jestli mám zavřít jedno oko, nebo jak se s tím mám poprat. Bylo to složité.“
Ta rána vás tedy trefila přímo do oka?
Hlaváčková: „Jo, přímo do bulvy. To se mi nikdy nestalo.“
Jaký byl tedy hned ten první moment?
Hlaváčková: „Já se strašně bála to oko otevřít. Většinou nedělám žádný drama, když mě někdo napálí, protože nechci ani soupeřkám ukázat slabinu, obzvlášť když vidím, že máme momentum a chceme hrát dál. Nechtěla bych tam ležet a nechávat se ošetřovat, když vím, že to je třeba jenom nástřel. Ale já věděla, že nevidím a že nemůžu otevřít oko. Pak jsem ho otevřela a viděla jsem všechno dvakrát, nemohla jsem zaostřit. Až později to odcházelo a odešlo. Na konci tie-breaku už jsem viděla celkem dost, ale člověk je samozřejmě takový nejistý. Najednou to kolem něj létá strašně rychle, a když nemá ty oči v pořádku, tak kouká. Ve třetím setu jsem ovšem byla úplně v pohodě, tam už se nemám vůbec, ale vůbec na co vymlouvat.“
Oko je už tedy v pohodě?
Hlaváčková: „Pořád to bolí, ale jen na dotek.“
Lékaři vám tam něco kápli?
Hlaváčková: „Ne, jen na mě koukali a říkali, že se to lepší. Měla jsem to prej hodně napuchlý.“
Stejně je to ale šílená story. Chybí míček od postupu a vy dostanete takový úder.
Hlaváčková: „Musíme to nechat Martině, protože oba ty mečboly byly na ní a oba je zahrála neskutečně solidně a zkušeně. Jenže co můžeme od takové šampionky čekat. Já jsem tam měla vběhnout v prvním mečbolu… to je prostě naše týmová chyba.“
Nechtěly jste také na ně agresivněji útočit?
Hlaváčková: „To jsme dělaly, to je i naše hra, ale bohužel. My jsme nebyly nějak nervově svázaní, spíše jsme chtěly pokračovat v tom, co jsme hrály, ale a ony na to začaly super reagovat.“
Bylo proto i klíčové, že jste nevyužily ve druhém setu náskok 3:0 nebo 4:2?
„Samozřejmě. Měly jsme dva brejky, ale na druhou stranu ony neuvěřitelně změnily taktiku, hrozně se uvolnily a začaly do toho strašně jít. To už nebyl ten tenis, který se do toho stavu hrál, takže tam taky patří kredit jim. Ony hodně zlepšily hru.“
