Ondřej Němec
19. srpna 2016 • 17:25

Zpackaná revoluce v olympijském boxu. Profesionálové rychle zhasli

Dream Team je pojem, který se zrodil díky zlomové změně v pravidlech olympijského basketbalu. Na Hrách v Riu došlo k podobnému zvratu, ale s úplně jiným výsledkem. Poprvé mohli do boje o cenné kovy zasáhnout hvězdy profesionálního ringu. Věhlasní bijci měli přitáhnout pozornost a získat respekt pod pěti kruhy mnohdy opomíjené disciplíně. Kvapný postup a mocenské boje ale kýžený efekt udusaly. A do Ria se podívali jen tři profesionální borci neslavných jmen a brzy pohasli.



V roce 1992 v Barceloně mohli vůbec poprvé nastoupit v bojích o olympijské medaile i profesionální hráči NBA. Americká basketbalová špička samozřejmě vzbudila obrovský zájem a dodala disciplíně mimořádný lesk. To samé nejspíš plánoval i prezident Mezinárodní asociace amatérského boxu (AIBA) Ching-Kuo Wu, když se rozhodl umožnit nástup profesionálních boxerů na Hrách v Riu.

„AIBA slaví sedmdesáté narozeniny a my chceme něco změnit. A ne až za čtyři roky, ale teď,“ prohlásil Wu na začátku roku. Zvedl tím příliv reakcí. „Nelze pomýšlet, že by box neodděloval amatéry od profesionálů. Už kvůli nejzákladnějším zásadám bezpečnosti,“ reagoval obratem Mauricio Sulaiman, prezident WBC.

Víc než o bezpečí bojovníků, šlo ale šéfovi jedné z hlavních organizací profesionálního boxu spíše o moc a zisky. Dá se to usuzovat z varování, které vyslal všem svým šampionům do patnáctého místa žebříčku. Jestliže by projevili zájem o kvalifikaci do Ria, znamenalo by to pro ně dva roky zákaz. Podobně zakročila i organizace IBC. Ta dokonce svým hvězdám vzkázala, že krom dvouletého odstavení přijdou zároveň o své tituly.

Vztahy mezi asociací amatérských bojovníků a organizacemi profesionálů nikdy nebyly ideální. AIBA je přitom jakousi líhní talentů, tedy budoucích profesionálních hvězd.

99 procent boxerů živoří, tvrdí Hynek

Start v ringu amatérů, úspěch na olympiádě a následně přestup mezi profesionální bijce. Přesně podle tohoto scénáře se odvíjela kariéra Muhammada Aliho, Vladimira Klička nebo současných mistrů světa, ranaře Anthonyho Joshuy a „Bronzového bombera“ Deontaye Wildera a mnoha dalších.

Profibox je ale hlavně obří byznys a své dojné krávy zkrátka nechce nikdo půjčovat v cizí prospěch. Dalším důvodem proč historický zvrat v olympijském boxu neproběhl ideálně, byl čas.

Vše se řešilo velmi narychlo. Teprve 1. června 2016 AIBA uspořádala v Lausanne mimořádnou valnou hromadu, kde schválila přepis stanov a uvedla v platnost kvalifikační kritéria. Zorganizování kvalifikačního turnaje navíc přidělila Venezuele, což nebylo zrovna praktické pro případné zájemce o umístění.

„Dobrý krok, ale uspěchaný. Sloučení profi a amatérského boxu je jediná cesta, jak tento sport pozvednout,“ komentuje situaci Pavel Hynek, předseda dozorčí rady České boxerské asociace. „V boxu bohužel existuje nespravedlnost v odměňování sportovců. V roce 2015 byli dva nejlépe placení sportovci světa boxeři, přitom devadesát devět procent zápasníků živoří. Profi stáje z olympijského boxu těží, hledají tam své hvězdy, ale podpořit ho odmítají,“ dodává Hynek.

Každopádně revoluce v olympijském boxu dopadla neslavně. Bez hvězdných jmen to ani nešlo. Nakonec do Ria vyrazili jen tři profesionálové, Ital Carmine Tommasone, Hassan Jikam z Kamerunu a Amnat Ruenroeng z Thajska. Ani jeden z nich se neprobojoval do třetího kola turnaje. K medailím tak měli daleko. Velká změna prostě znamenala neúspěch v každém směru.

Vše ale mohlo dopadnout úplně jinak. Manny Pacquiao, legendární bojovník, totiž kontaktoval filipínskou boxerskou asociaci těsně před půlnocí v den, kdy byl konečný termín na podání přihlášky. Sdělil, že má rozporuplné pocity, ale svou účast nakonec odmítl. V opačném případě by se box stal bezpochyby jedním z nejsledovanějších sportů olympiády.

Více o LOH Rio de Janeiro 2016 čtěte ZDE>>>

Témata:  sportLOH Rio 2016box