PŘÍMO Z RIA | Dva dny před olympijským závodem v Riu se mu dlouholetá dřina málem zhroutila. Kajakář Daniel Havel se ale ze žaludečních potíží na poslední chvíli vykřesal, navzdory pochybnostem se rozhodl na olympiádě závodit a českému čtyřkajaku na 1 000 metrů nakonec pomohl k bronzu.



Byl jste rozhodnutý nastoupit, i kdybyste měl v cíli padnout?
„V tomhle to pro mě bylo strašně těžké. Já chtěl za každou cenu jet, protože tohle je olympiáda, závody na olympiádě se nevzdávají. Na druhou stranu jsem měl hrozný strach, abych klukům nepokazil jízdu tím, že budu zeslabený. Já to ani nedokázal rozhodnout a nechal to rozhodnutí na nich, aby řekli, s kým chtějí jet. Jestli se mnou, nebo Kubou Špicarem, který bude se silami v pohodě, ale není v té lodi tak sehraný.“

Byl Špicar na závod připraven?
„Kuba to věděl, měl možnost trénovat na singlu, chodil se pravidelně rozjíždět a byl připravený na tu variantu, že by jel on.“

Kdo měl poslední slovo?
„Byli to kluci z posádky, trenéři a doktoři, kteří v závěru rozhodli jednohlasně. Všichni doufali, že se to dá dohromady, což se naštěstí povedlo. Na tom deblu jsme to bohužel museli pojmout tak, jak jsme to pojmuli, abychom pošetřili síly na ten čtyřkajak. Ten je pro nás priorita.“

Věřili doktoři, že to zvládnete?
„V první moment mi řekli, že to je tak padesát na padesát, jestli se to rozjede, nebo se to dá dohromady. Když viděli, co ta zpráva se mnou udělala, vyhrkly mi slzy do očí, tak asi pochopili, že bude lepší mě ujišťovat, že to bude dobrý a spíš mě psychicky podpořit…“ (smích)

Daniel Havel, Lukáš Trefil, Josef Dostál a Jan Šterba na bronzovém olympijském stupni
Daniel Havel, Lukáš Trefil, Josef Dostál a Jan Šterba na bronzovém olympijském stupni

Jste za bronz šťastný?
„Mohlo to dopadnout líp, ale Němci byli dneska úplně někde jinde a se slovenskými kluky jsme podali prakticky rovnaký výkon, tam rozhodovaly kousíčky. Ale jsme spokojení s bronzem a šťastní, že to tak dopadlo.“

Měli byste na stříbro, nebýt vašich potíží?
„Těžko říct. U našeho sportu je další spousta faktorů, které ten závod můžou ovlivnit. Každému sedí jiný vítr, jiné vlny. Myslím, že na to, jaké byly dnes podmínky, jsme ten závod zvládli špičkově a poprali jsme se s tím.“

Cítil jste už sílu jako jindy?
„Dneska jsem se cítil opravdu dobře před závodem, strašně jsem se na to těšil. Říkal jsem si, že náš závod trvá tři minuty, z toho minutu a půl se jede, minutu a půl to bolí. Ale je to poslední minuta a půl bolesti téhle sezony.“

Co jste dělal poslední dva závodní dny kromě závodů?
„Co nejvíc ležení a spánku, jídlo jsem si hodně hlídal, za poslední den jsem měl akorát to, co by nemělo ublížit. Nejtěžší den pro mě byl čtvrtek, kdy se muselo rozhodnout, jestli nastoupím nebo ne. To už jsem byl trochu s nervama v háji, jak už jsem říkal. Několik momentů jsem probrečel, byl jsem z toho hodně špatnej, ale kluci se za mě naštěstí postavili a chtěli se mnout jet. Za to bych jim chtěl poděkovat, i trenérům a doktorům.“

Vše o LOH Rio de Janeiro 2016 ZDE »