PŘÍMO Z RIA | Z Londýna si přivezl zlato. Do Ria ale odjížděl moderní pětibojař David Svoboda s tím, že na cenný kov stejné hodnoty to nebude. Krátce před Hrami měl totiž potíže s kolenem, kvůli kterým nemohl trénovat, běhat začal až krátce před odjezdem, a to ještě ne úplně naplno. Deváté místo, které si za svůj sobotní výkon vysloužil, je tak pro něj cenným olympijským umístěním.
Nemohlo to být přeci jen ještě o něco lepší?
„Jsem strašně rád za to místo, pro mě je krásné. Myslím, že jsem z minima vytěžil maximum, z toho, co jsem měl natrénováno vlivem nějakých zdravotních omezení, že je to krásné. Jestli tam bylo pár detailů, kde jsem ztratil pár jednotlivých bodíků, třeba bych byl o místo výš... Na lepší umístnění bych to ale stejně neviděl. Že jsem podal výkon na elitní desítku, což je taková luxusní skupinka na každém závodě v pětiboji, mi udělalo hroznou radost. Vím, že někteří přísnější sportovní fanoušci budou zklamaní. Ale kdyby věděli, co mě všechno potkalo, a já jim to rád řeknu, ocení to taky. A ti nejvěrnější, rodina, kamarádi, těm jsem udělal radost. Už mi pípají esemesky.“
Trenér je s výsledkem spokojený. Jste rád?
„Určitě je to satisfakce, jsem strašně rád, že to Jirkovi Adamovi (šerm), Jakubovi Kučerovi, což je můj osobní trenér, Robertu Kopeckému, jezdeckému trenérovi udělalo radost. Všichni jsme to nějak zvládli. V našem nejužším kolektivu jsme rádi. Povedlo se, máme hezký výsledek do desítky. Tolik desítkových výsledků historicky není.“
Víc jste do toho dát nemohl?
„Přesně tak. Noha mě trochu limitovala, do poslední chvíle jsem netušil, jestli to povolí, nebo ne. Pak se mi podařilo na to nemyslet, nějak jsem to odbrzdil a říkal jsem si, že jestli to rupne, tak to rupne. Běžel jsem tak, abych se snažil co nejlíp vylepšit pozici, a myslím, že se mi to povedlo nejlíp, jak to šlo. Mám velkou radost.“
Mrzely vás dvě chyby v parkuru?
„Vzhledem k tomu, jakého jsem měl koně, byl výsledek velmi dobrý. Kůň nebyl jednoduchý na ježdění, nebylo to moc učesaný. Aspoň já jsem z toho měl pocit, že to bylo trochu vybojované, párkrát jsem zůstal naschvál trochu za pohybem. Předtím, než jsem přišel na parkur, kůň dvakrát zastavil, tak jsem radši zůstal sedět, abych pak nevystoupil, kdyby to zapíchnul. Ale jsem rád, že nezastavil, šlo to. Dvakrát to shodil, jednou vinou mého přejetého nájezdu, byl složitější, po skoku se trochu trhal, snažil se nabírat a utíkat. Myslím ale, že výsledek je dobrej.“
Na zlato jste tedy navázal devátým místem. Dá se mluvit o olympijské kariéře v minulém čase?
„Ještě asi není možné mluvit o mé končící olympijské kariéře. Myslím, že do Tokia už nepojedu, ale teď není vhodná doba pokládat tuhle otázku. Potřebuju si odpočinout, získat čas, aby se to ve mně usadilo, abych si uvědomil, co a jak bude dál. Myslím, že na konci roku před začátkem přípravy si budu moct říct, jestli půjdu dál a na jak dlouho. Teď si musím užít to umístění, které mi udělalo ohromnou radost.“
Jak si ho užijete?
„Odpočinek odkládám o pár dní. Hned teď to oslavíme v Českém domě a potom s kamarádama, až se vrátíme do Čech. S olympionikama Vávrou Hradilkem, Jaromírem Ježkem, který tady závodil. Vávra zůstal doma, ale je to jeden z nejlepších sportovců na světě. Už se těším, až si s nima dám pivko. Už jsem ho dlouho neměl, potom bude odpočinek a rozmýšlení, co dál.“
