Ivo Pospíšil
21. srpna 2016 • 21:20

Kulhavého bolel žaludek, v cíli moc neslavil. Ale sháněl peníze na pivo

TOP VIDEA
Mladá Boleslav - Olomouc: Bum! Rozhodčí se po buly skácel na led Mladá Boleslav - Olomouc: Bum! Rozhodčí se po buly skácel na led
Kometa Brno - Hradec Králové: Šťastný gól domácích! Střelu Nečase si do brány poslal Štajnoch Kometa Brno - Hradec Králové: Šťastný gól domácích! Střelu Nečase si do brány poslal Štajnoch
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO Z RIA | Při dojezdu do cíle zvedl ruce nad hlavu a úlevně se usmál. Musel sice opustit post olympijského šampiona, stříbrná medaile na krku však bikera Jaroslava Kulhavého hřála dostatečně. „Kdyby mi někdo na jaře, když mi sundávali sádru z ruky, řekl, že budu v Riu druhý, tak bych tomu vůbec nevěřil,“ usmíval se rodák z Ústí nad Orlicí. Pro Českou výpravu to tak byla medaile č. 10.



Jak vám nyní je po těle a na duši?
„Já myslím, že skvěle. Pro mě asi letos maximum. Ať už tady nebo v Novém Městě, oba vrcholy vyšly super. Dneska na to první místo nebylo.“

Myšlenky o zlatu, které vám vyfoukl tentokrát Nino Schurter, nepřevládají?
„Ne, i tohle je super a neuvěřitelné. Ještě v Tokiu bronz a mám kompletní sbírku. Pak už si jenom vyberu nějakou hezkou rakev a budu čekat, až to přijde.“ (směje se)

Když jste se tam pak proháněl se Schurterem o zlato, blesklo vám v hlavě déjà vu z Londýna?
„Nejen z Londýna, ale i letos z Nového Města. Většinou zůstáváme sami spolu a bylo to zase stejné. I když jsem tentokrát tušil, že Nino bude asi silnější. Ne, že by se mi nejelo dobře, ale bolel mě žaludek a jakmile jsem zrychlil, myslel jsem si, že všechno jídlo z dneška vyhážu. Musel jsem tak jet své tempo, a i proto jsem se snažil jet roviny. Nino sice nechtěl střídat, já to ale jel, abychom si udělali náskok, který byl zadarmo. Nino jel na vítězství a já na medaili.“

Stříbrný Jaroslav Kulhavý se zdraví s vítězným Nino Schurterem v cíli olympijského závodu na horských kolech
Stříbrný Jaroslav Kulhavý se zdraví s vítězným Nino Schurterem v cíli olympijského závodu na horských kolech

Kdy vás tedy začal bolet žaludek?
„Někdy od nějakého třetího kola, ale věděl jsem, že jedeme dobře. Pro mě byla za dané situace medaile úspěch. Nino chtěl za každou cenu vyhrát, takže tu jeho taktiku chápu a myslím, že byl silný. Ve čtvrtém kole si to uvědomil, začal jet i on. Věděl, že nás nikdo nedojede, tak si to rozjel.“

Čím mohly být ty žaludeční potíže způsobené?
„Vůbec netuším, jestli jsem něco snědl. Tady toho měli lidi spoustu, takže jsem rád, že mě to chytlo až teď a ne včera.“

Váš výraz při projetím cílem přesto nebyl úplně euforický. Proč?
„Právě tím žaludkem. Už jsem jel hranu, ale spokojenost je obrovská. Ještě mi to časem dojde.“

To poslední kolo, když už jste jel sám, bylo proto těžké na morál?
„Snažil jsem se hlavně soustředit a závodil jsem jen sám se sebou. Technicky jsem jel opatrně, protože Ninův náskok narůstal. Naštěstí mě zezadu nedojížděli. Dalo se tu utržit hrozně moc chyb, bylo i dost defektů. Peťo Sagan to tam třeba narval přede mnou trošku nesmyslně. Fakt to chtělo jet hlavou a raději opatrně, než zbytečně ztratit závod.“

Budou proto nyní oslavy stejné jako po Londýně?
„Já si myslím, že možná ještě větší. Letošní sezona měla dva vrcholy. Byl to strop a líp jsem se za daných okolností připravit nemohl. Jsem sportovec a chci vyhrávat, ale ještě budu mít šanci.“

Zkusíte s touhle stříbrnou taky otvírat pivo?
„Uvidíme, no. Musí mi někdo půjčit peníze, abychom se stavili na benzince a něco nakoupili. Otvírák jsem si nebral, ale Škarna (Škarnitzl) mít bude.“

Vše o LOH Rio de Janeiro 2016 ZDE »