Vítěz Stromský: Padalo to za mnou, vedle mě a Nikas skákal suprově

Já jsem vyučen v Kladrubech. Hlavně musíte každý den jezdit, ne jenom jednoho koně. Alespoň čtyři za den, být pod dohledem zkušeného jezdce nebo trenéra, který vám poradí. Pokud moc chcete a budete na sobě pracovat, jde všechno. A škola k tomu být nemusí, je hodně amatérských jezdkyň, které jezdí dostihy lépe než profíci. Ale musíte makat a být do toho zapálená. Děkuji všem za dotazy a přání a mějte se krásně.

Rodná vesnice mi připravila krásné přivítání. Oslavil jsem to s nimi a mými blízkými. Moc jsem nepil, abych si to vychutnal a pamatoval :)

V Tescu nejsou :) Někdo kupuje v zahraničí, někdo u nás. Může stát padesát tisíc i pět milionů, ale nikdo vám nezaručí, že vyhraje Velkou a dosáhne špičkové kvality.

Každému je to líto, nikdo nechce koně utratit. Ale zlomenina u koně je nevyléčitelná. Věřte, že pro nás, i majitele, je to ještě horší, než pro diváky. Jsme u koní dvacet čtyři hodin, jsou to jako naši blízcí.

Rád netancuju a na fotbal se určitě budu dívat. Ve Štěpánkovicích se ti Dušane daří, dáváš góly, nenominoval tě pan Vrba? A večer na oslavě po Velké pardubické už jsme si spolu trsli, ne? :) Nebyla to lambada, ale myslím, že to bylo slušné...

Asi Pepa Bartoš. Má hodně zkušeností, jezdí do Itálie, je tam jednička a Favera. Má odježděno strašně moc.

Že se neskáče v tréninku je rozumné, protože je to fakt těžký skok. Nedá se to natrénovat. V závodě to berou jako normální skok, neví, že je tam díra. Musíte na něj jet optimnální rychlostí, aby setrvačností Taxis přeletěl.

Myslím, že ne. Vždycky lidi přilákal. Proto mě příjemně překvapilo, kolik přišlo lidí letos, i když Pepa nejel. Byl vždycky tahoun Velké pardubické, lidi jej milují. Roky člověk nezastaví. Možná kdyby se našel kůň, který by mu vyhovoval, tak jej na startu ještě uvidíme. Ale myslím, že riskovat nebude. Má hodně koní v tréninku a zranění by bylo riskantní.

Fixní plat máme, ale není velký. Takže je člověk odkázán na to, jak se mu daří a jestli je zdravý. Třeba s Itálií se to nedá srovnat. Za jedničkový dostih u nás máte tisíc korun, za menší pět set. V Itálii mají dvě stě padesát euro a Italové to nechtějí jezdit. Kvůli riziku ze zranění. Proto tam jezdí převážně cizinci. Jinak má žokej z výhry pět procent, pokud se před sezonou nedomluví jinak. Nesmí přijít zranění, protože pak stojíte. Zlomím si blbou kličku, jsem dva měsíce bez peněz a z pojistky dostanu tři tisíce.

Neptal, tohle rozhodnutí, je jenom na mně. A doufám, že to bude rozhodnutí šťastné.

Nejlepší byl jednoznačně Amant Gris. K výjimečným patřili i Almanzor a Age of Jape, se kterým jsem vyhrál v Itálii. Srovnávat je těžké, protože každý byl jiný. Royalovi sedělo jít dokola po menších skocích, nebyl to podle mého kůň do krosů.

Z toho jsem měl právě strach, protože Nikas se hodně dělal dostihama a letos dokončil jen dva dostihy. Ale ukázal, že je to starší kůň a že mu to stačí. Je to podzimní kůň, to se o něm ví. I tak mě překvapil, jakým stylem zaběhl. Tlak nehrál roli, protože si jej až tak nepřipouštím.

Těžká odpověď, sám to nevím. Bylo mi řečeno, že mě pan majitel Charvát v dostizích nechce. Je mi to líto, protože si myslím, že to děláme dobře, Pavel má pro koně cit a šlape nám to. Ale nic s tím nenadělám.

Doufá každý! To byl můj, i mého otce, životní sen. Táta byl v Albertovci řidič, kolem koní se pohyboval a díky němu jsem se k nim dostal. Jsem rád, že se to povedlo a můžu v klidu spát.

Myslím si to stejně, protože bych cizince do sedla neposadil. Dráha je tak těžká, že ji člověk musí znát. A nevím proč bych zval cizince, když tady máme dobré kluky a zaslouží si, aby jezdili dostihy a ne seděli na tribuně a dívali se na největší dostih z tribuny. Není nás českých žokejů moc, ale majitelé si kolikrát mysleli, že posadí Angličana a ten mu to vyhraje. Pardubice musíte znát.

To nejste vy Pepo, že? Spolu jsme si to už vyříkali. Jinak všichni tři jsou naši nejzkušenější rajťáci. Nechal bych to na majiteli. A naštěstí nejsem trenér, takže to nemusím řešit.

Já jsem jej šel osobně poprvé, když jsem seděl týden na koni a bylo mi sedm. Trenérka se mně neptala, plácla koně po prdeli a já fičel z pískovny dolů. Měl jsem vyvalené oči, ale přežil jsem to ve zdraví. Syn Filip začal začal v Albertovci jezdit nedávno na větších koních, ale Borcův skok se v tréninku nejezdí. Jezdíl se jen jednou za rok při dostizích v Albertovci. V tom hlavním.

Nevsadil, protože jako žokej nesmím vsázet. Ani manželka si nevsadila... (dcera Veronika upozornila, že ano) Vsadila, jo? Vyhrála prý tři tisíce, tak to je slušné.

Vztah máme dobrý, vracet jsme se k tomu nevraceli. Víme, jaké jsou dostihy. Neviděl bych v tom žádný problém, Jarek Myška to určitě neudělal schválně a ordre se vždycky nedá dodržet. Měl jít vzadu, ale byl to pomalý začátek, Jarda věděl, že rychlost na Taxis musí být. Vzal to na sebe a nepočítal s tím, že mu kůň vybočí. Neudělal nic schválně. Sice to nejvíc postihlo nás, ale nebylo tam nic schválného.

Kritický moment ani ne, protože jsem měl opravdu štěstí. Konečně! Padalo to za mnou, vedle mě, ale my měli místo na skákání. Nikas skákal suprově. Věřit jsem začal, až když jsem projel cílem. Vím, jak to chodí, když začnete dopředu uvažovat o výhře - tak prohrajete na cílové pásce.

Užívá si důchod v Albertovci. Před rokem jsem na něm ještě chodil jezdit, ale pak měl problémy s kopytama, hodně mu praskaly. Domluvili jsme se s panem Hájkem, že bude chodit jen do výběhu. Má se dobře, v pondělí jsem byl za ním, dal jsem mu cukr, jablko a mrkve. Klidně dovezte taky, všechno sní. Mrkev má nejraději.

Ideální je, když jej trochu znáte. Ale jezdil jsem ve Velké i koně, kterého jsem poprvé viděl až v paddocku.

Já jej skáču vždycky vpravo. I když letos jsem jej šel uprostřed, protože vpravo bylo hodně koní. Hlavně se musí skákat rovně. Myslíte Al Jaze? Nemyslím, že to je chyba trenéra, moc to natrénovat nejde, je to spíš smůla, než to, že by z toho měl kůň stres nebo blok.

Taxis je těžký, je to největší překážka, člověk na ni jde s respektem. Ale není tak hrozný, protože je na začátku dostihu, kůň má dost sil. Když je správná rychlost, není na Taxisu až takový problém. Daleko horší jsou poslední skoky, které jsou taky těžké a když je kůň unavený, dělá daleko větší chyby. Se stupni vítězů jsem nepočítal, to se přiznám. Věřil jsem Nikasovi, že to přeskáče, že ty pády dřív byly smolné. Ale že bych s ním vyhrál? To asi ne...

Pavel Kašný, který byl druhý, je můj bratranec z třetího kolena. Vím, že pochází a vyrůstal v Bolaticích. Vzali jsme to pepíkům :)

Pan Volný je štěpánkovický občan, působí v Olomouci. Přišel za mnou, že sleduje dostihy, začali jsme spolu kamarádit. Přijde den před dostihem, dá mi požehnání a byl i u pana Popelky a požehnal všem koním, ať se jim nic nestane.